21 C 196/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 42 810,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 946,98 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 400 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 22 410,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 142,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 176,47 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 448,01 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úroku z částky 20 848,01 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 42 810,25 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč, splatný v 78 týdenních splátkách po 580 Kč, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatkem ve výši 24 224 Kč. Žalovaná zaplatila toliko částku 600 Kč a dostala se do prodlení. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 848,01 Kč, dlužných poplatků ve výši 21 962,24 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 176,47 Kč vzniklých sazbou 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 848,01 Kč od 25. 5. 2021 do 27. 9. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 089,68 Kč vzniklých sazbou 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 848,01 Kč od 25. 5. 2021 do 27. 9. 2023. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 15 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 848,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 21 000 Kč spolu s navýšením o 24 224 Kč v 78 týdenních splátkách. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 88 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

4. Z tabulky umoření z č. l. 27 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala daný úvěr dne , datum, částkou ve výši 21 000 Kč a uhradila na něj toliko dne , datum, částku 600 Kč.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacího lístku a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že žije na ubytovně, má základní vzdělání, má jednu vyživovanou osobu, pobírá toliko invalidní důchod ve výši 6 920 Kč, kdy ostatní příjmy mají činit 6 561 Kč a další příjmy domácnosti 5 000 Kč, byla zadlužena u jiného subjektu se splátkami ve výši 1 400 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje měly činit 4 000 Kč. To vše bylo doloženo pouze „výměrou důchodu, podpory nebo rozhodnutím o přiznání dávky“ neznámého data a obsahu.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma doloženého velmi nízkého invalidního důchodu ryze z prohlášení žalované. Žalovaná přitom měla mít další vyživovanou osobu, měla žít coby absolventka základní školy na ubytovně s minimálním příjmem, kdy její ostatní příjmy a příjmy její domácnosti nebyly nijak doloženy a nebylo ani doloženo, že by mohly být užívány v její prospěch, jí uváděné výdaje 2 600 Kč (po odečtení splátek jiného dluhu ve výši 1 400 Kč) působily naprosto nevěrohodně a těžko by stačily pouze na samotné ubytování, přesto se chtěla u společnosti , právnická osoba, ještě více zadlužit za nevýhodných podmínek s vysokým úrokem a poplatky. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, postupovala v rozporu se svými povinnostmi, neboť poskytla finanční prostředky někomu, o kom netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet.

16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje ohledně příjmů i výdajů. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc žádný význam.

17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že žalované byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 21 000 Kč, na kterou splatila 600 Kč. Rozdíl tak činí částku 20 400 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 20 400 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne , datum, disponovala mj. částkou 20 400 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit uvedenou částku do požadované doby 24. 5. 2021, tj. poté, co je měla prokazatelně k dispozici. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 20 400 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 8,25 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou soud částečně kapitalizoval za dobu od 25. 5. 2021 do 27. 9. 2023.

21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou, částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je procesně úspěšnější žalovaná, jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran.