21 C 218/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa pro 32 232,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč ode dne 4. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 209 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 209 Kč ode dne 4. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a částky ve výši 2 023,40 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 987,34 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 6. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 32 232,40 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné, čerpané jistiny ve výši 30 000 Kč, sjednaného poplatku „Klidné spaní“ ve výši 151 Kč a poplatku „Informační SMS servis“ ve výši 58 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek od 4. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Dále žalobkyně žádá o zaplacení 2 023,40 Kč dle článku 6.4 všeobecných obchodních podmínek dané smlouvy a čl. 3 sazebníku této smlouvy ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za dobu od 4. 11. 2023 do 2. 2. 2024.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku a ostatních jeho součástí soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne , datum, k distančnímu uzavření dané smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč.

4. Z přehledu transakcí z č. l. 43-44 vyplynulo, že žalovaný na daný úvěr postupně od 9. 8. 2023 do 25. 10. 2023 čerpal smluvenou částku 30 000 Kč.

5. Z výpisu žalobkyně z č. l. 45 bylo zjištěno, že žalobkyně v době poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný bydlí ve společně hospodařící domácnosti tří lidí s příjmem, platí 15 000 Kč měsíčně na půjčku, platí 3 500 Kč měsíčně na bydlení, další nezbytné výdaje mají činit 6 000 Kč a ostatní zbytné výdaje dalších 6 000 Kč (tj. celkem 30 500 Kč měsíčně), jeho doložený příjem má činit 36 892 Kč, tvrzený 35 800 Kč měsíčně, kdy na základě přihlédnutí k dotčenému regionu byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný. K tomuto byla předložena listina „identifikované příjmy“ z č. l. 46-50 zachycující seznam kladných položek na účtu žalovaného v roce 2022 a několik v roce 2021, tj. z doby zcela neaktuální k době poskytnutí úvěru, kde figurují částky od desítek korun po až desítky tisíc korun pouze s údajem o datu, a to i v desítkách případů v jednom měsíci, aniž je z tohoto seznamu patrno, jaká položka je či není příjmem žalovaného.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k doložení konkrétního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v zásadě nepředložil relevantní listiny, nebylo doloženo přiměřené zkoumání příjmů, ani výdajů žalovaného, kdy předložené transakce jsou nepoužitelné již z důvodu jejich stáří a nadto zachycují kladné účetní operace na účtu bez jakýchkoli dalších údajů, z čehož nelze dovodit téměř nic. Žalovaný přitom měl být vzhledem ke svému deklarovanému příjmu silně zadlužen se splátkami 15 000 Kč měsíčně a chtěl se dále zadlužovat, což vyžadovala zvýšenou opatrnost při hodnocení jeho úvěruschopnosti. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout na informace poskytnuté spotřebitelem o tom, že úvěr splatí. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 30 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 30 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit uvedenou částku do požadované doby 3. 11. 2023, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici.

18. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 30 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, zákonných úroků z nich a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 987,34 Kč, přičemž tato částka představuje 86,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 290 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 232,40 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

21. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť žalobkyně podává větší množství obdobných žalob, které tak mají vzorový charakter, kdy předmět plnění nepřesahuje 50 000 Kč.