21 C 242/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 49 085,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 356,38 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 19 356,38 Kč ode dne 13. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 29 729,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14,72 Kč, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 48 236,80 Kč ode dne 13. 2. 2024 do dne 13. 5. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 48 236,80 Kč ode dne 14. 5. 2024, Anonymizováno, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 28 880,42 Kč ode dne 13. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 5. 2024 se žalobkyně po částečném zpětvzetí ze dne 27. 6. 2024 domáhá zaplacení dlužné částky 49 085,80 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z této smlouvy, a to o zaplacení čerpané, splatné jistiny ve výši 48 236,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14,72 Kč počítaného od 1. 8. 2023 do 16. 8. 2023 z dlužné jistiny, dále poplatků celkem ve výši 849 Kč, skládajících se ze sedmi poplatků za správu karty po 50 Kč za dobu od ledna 2023 do července 2023 a z poplatku 499 Kč za zaslání první upomínky, dále o zaplacení smluveného úroku ve výši 23,99 % ročně z jistiny 48 236,80 Kč od 13. 2. 2024 do 13. 5. 2024, úroku 15 % ročně z částky 48 236,80 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky jistiny 48 236,80 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předloženého návrhu smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne , datum, s podepsaným formulářem pro standardní informace a akceptace návrhu společnosti , právnická osoba, . z téhož dne soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 50 000 Kč.

4. Z výpisu z účtu dané kreditní karty z č. l. 105-109 bylo zjištěno postupné čerpání a splácení daného úvěru žalovaným, kdy ke dni 15. 2. 2024 činil konečný nesplacený zůstatek 49 100,52 Kč (tj. částka skládající se z požadované jistiny, požadovaného kapitalizovaného úroku a požadovaných poplatků), přičemž rozdíl mezi částkou vyplacenou a částkou vrácenou žalovaným činí 19 356,38 Kč, jak vyplývá i ze skutkových tvrzení žalobkyně.

5. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 22. 8. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . prohlásila daný úvěr za okamžitě splatný, kdy z k tomu se vztahujícího potvrzení o odeslání bylo zjištěno zaslání této listiny žalovanému.

6. Z oznámení společnosti , právnická osoba, . o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzením o odeslání tohoto oznámení žalovanému soud zjistil postoupení předmětné pohledávky na společnost , právnická osoba, . a oznámení této skutečnosti žalovanému. Toto zjištěné koresponduje i s předloženou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky, zavřenou mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, , k níž bylo předloženo i potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek.

7. Z oznámení společnosti I, právnická osoba, . o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzením o odeslání tohoto oznámení žalovanému soud zjistil postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

8. Z protokolu o ověřování úvěruschopnosti žalované z č. l. 22-23 bylo zjištěno, že před uzavřením dané úvěrové smlouvy byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech, v externích úvěrových registrech, byla provedena zejm. lustrace v insolvenčním rejstříku, kontrolou v „Black listu“, byl proveden skóring žalovaného při zohlednění jeho výdajů a příjmů s výsledkem, že žalovaný je úvěruschopný. Bylo vycházeno z příjmu 27 400 Kč, který žalovaný deklaroval. Z obsahu shora uvedeného návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, shora bylo k tomu dále zejm. zjištěno, že žalovaný deklaroval, že bydlí u rodičů, pracuje jako manuální pracovník, má mít splátky úvěrů ve výši 2 000 Kč, jím tvrzení nezbytné výdaje měly činit 8 000 Kč, jeho čistý měsíční příjem 27 400 Kč.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost již zadluženého žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy zejm. nebylo prokázáno dostatečné doložení jeho příjmů kromě prohlášení žalovaného, přičemž ani nebyly řádně doloženy jeho skutečné výdaje. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že žalovaný postupně čerpal finanční prostředky, kdy rozdíl mezi částkou vyplacenou a vrácenou činí 19 356,398 Kč, což představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 19 356,398 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval mj. částkou 19 356,398 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit tuto částku do požadované doby 12. 2. 2024, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici. Nesplacením dluhu se žalovaný dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 19 356,398 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již dílem splacené jistiny, úroků z prodlení z ní a úroků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně procesně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.