21 C 249/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 476 532,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 455 245,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 839,90 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 455 245,71 Kč ode dne 15. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 21 286,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 007,66 Kč, úroku ve výši 7,4 % ročně z částky 476 532,57 Kč ode dne 15. 3. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 21 286,86 Kč ode dne 15. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 65 287,85 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 7. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 476 532,57 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o spotřebitelské půjčce č. , číslo, . Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z této smlouvy, a to o zaplacení čerpané, splatné jistiny ve výši 476 532,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 007,66 Kč počítaného do 15. 12. 2023 z dlužné jistiny, jak je jednotlivě dokumentováno předloženým výpisem obratů z č. l. 106 – 119, na který žalobkyně ve svém návrhu odkazovala, dále kapitalizovaných úroků z prodlení ve věci 839,90 Kč za dobu od 31. 5. 2023 do 30. 11. 2023 počítaných z dlužné, splatné jistiny patrné z uvedeného výpisu obratů, dále o zaplacení smluveného úroku ve výši 7,4 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky jistiny 476 532,57 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předloženého návrhu smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, , k němu se vztahujících obchodních podmínek a akceptace návrhu společnosti , právnická osoba, . z téhož dne soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 500 000 Kč.

4. Z výpisu z účtu žalované z č. l. 122 – 127 bylo zjištěno čerpání daného úvěru žalovanou dne , datum, ve výši 500 000 Kč.

5. Z přehledu obratů z č. l. 106 – 119, který koresponduje s výpisem z účtu žalované z č. l. 162 – 175, bylo shodně zjištěno, že žalovaná daný úvěr čerpala, kdy dále ke dni , datum, činila evidovaná dlužná jistina částku 476 532,57 Kč a dle postupně přibývajících položek částka na úrocích celkem 23 007,66 Kč a na úrocích z prodlení celkem 839 Kč.

6. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . prohlásila daný úvěr za okamžitě splatný, kdy z k tomu se vztahujícího potvrzení o odeslání bylo zjištěno zaslání této listiny žalované.

7. Z oznámení společnosti , právnická osoba, . o postoupení pohledávky ze dne , datum, a věcně shodného oznámení ze dne 12. 4. 2024 a z potvrzení o odeslání obou oznámení žalované, soud zjistil postoupení předmětné pohledávky na společnost , právnická osoba, . a oznámení této skutečnosti žalované. Toto zjištění koresponduje i s předloženou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky, zavřenou mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, ., k níž bylo předloženo i potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek.

8. Ze tří věcně shodných oznámení společnosti , právnická osoba, . o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzeními o odeslání oznámení žalované soud zjistil postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.

9. Z protokolu o ověřování úvěruschopnosti žalované z č. l. 177 bylo zjištěno, že před uzavřením dané úvěrové smlouvy byla provedena lustrace žalované v interních registrech, v externích úvěrových registrech, byla provedena zejm. lustrace v insolvenčním rejstříku, kontrolou v „Black listu“, byl proveden skóring žalované při zohlednění jejich výdajů a příjmů s výsledkem, že žalovaná je úvěruschopná. Žalovanou deklarovaný příjem 39 000 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje. Z informací o úvěru z č. l. 96 – 97 bylo dále zjištěno, že žalovaná měla mít vlastní bydlení, měla být podnikatel s „uváděným“ příjmem 39 000 Kč, jako další příjem byla uvedena částka 10 000 Kč, měla mít výdaje na bydlení 8 000 Kč měsíčně a na živobytí 5 000 Kč, přičemž žalovaná měla mít splátky na zjištěných kontraktech 18 033 Kč v roli hlavního žadatele, splátky na revolvingové produkty 2 246 Kč, kdy bylo počítáno s celkovým splátkovým zatížením toliko ve výši 2 246 Kč. Z přehledu z č. l. 133 - 161 byly patrné předchozí úvěry žalované.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost již zadlužené žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy zejm. nebylo prokázáno dostatečné doložení jejich příjmů, kdy se nepodává, že jí deklarovaný příjem byl objektivně doložen, k čemuž nedostačují statistické nástroje. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalované byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 500 000 Kč, na kterou bylo dle tvrzení žalobkyně zaplaceno 44 754,29 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 455 245,71 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 455 245,71 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

21. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala mj. částkou 455 245,71 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit tuto částku do požadované doby 30. 5. 2023, tj. poté, co ji měla prokazatelně k dispozici. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 455 245,71 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou soud přiznal i v částečně kapitalizované výši, jak žalobkyně žádala.

22. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již dílem splacené jistiny, úroků z prodlení z ní a úroků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 287,85 Kč, přičemž tato částka představuje 91,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 4,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 062 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 476 532,57 Kč sestávající z částky 10 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, návrh, účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 12. 2024 náhrada 1 420,51 Kč za 142 ujetých km v částce 1 020,51 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 500,51 Kč ve výši 9 135,11 Kč.

24. Soud nepřiznal zvlášť náhradu za vyjádření ze dne 11. 11. 2024, neboť tam uvedená tvrzení již měla být součástí řádně podané žaloby.