21 C 28/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 891 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 998,91 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 21 998,91 Kč ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 9 892,09 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 892,09 Kč ode dne 25. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 432,23 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 12. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 31 891 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 9 240,04 Kč, kapitalizovaných úroků dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 650,96 Kč, jakož i zákonných úroků z prodlení z celé částky 31 891 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla na dálku dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu úrokem do 30 dnů od poskytnutí úvěru, v případně prodlení jistinu s poplatky v celkové výši 31 891 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 36 % ročně, RPSN činila 9 058,40 %.

5. Z dodatku k této smlouvě ze dne , datum, bylo zjištěno, že si strany sjednaly nové datum splatnosti na 24. 9. 2023 při sjednání rozvazovací podmínky, že žalovaný splní svůj závazek, kdy došlo k úhradě na jistinu částkou 1,09 Kč.

6. Z nedatované a nepodepsané listiny nazvané „aktuální informace o klientovi k půjčce č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že u žalovaného byl evidován (tj. nikoli nutně dostatečně doložen) příjem ve výši 44 682 Kč a celkové výdaje 14 800 Kč, kdy celkové splátky jeho dluhů činily 7 500 Kč a celkové výdaje 14 800 Kč.

7. Z potvrzení o transakci z č. l. 31 bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným dne , datum, ve výši 22 000 Kč.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by tato společnost provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků. Žalovaný měl přitom zcela nedostatečně doložen příjem i výdaje, kdy měl být již zadlužen. V daném případě tak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná, kdy nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vycházel z objektivních dokladů o příjem či výdajích žalovaného, kdy se nebylo možno bez dalšího spolehnout na prohlášení žalovaného, že dluh uhradí.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud však vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 22 000 Kč, na kterou bylo dle dodatku smlouvy splaceno 1,09 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v rozsahu 21 998,91 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

20. Soud zkoumal splatnost dlužné částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponoval uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 21 998,91 Kč do požadované doby 25. 9. 2023, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici. Nesplacením tohoto dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, již uhrazené jistiny a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 432,23 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 595 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 891 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

23. Soud aplikoval §14b a. t., neboť žalobkyně podává větší množství obdobných žalob, které tak mají vzorový charakter, kdy předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč.