21 C 332/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , tituly za jménem . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 14 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 210 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 440,07 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 210 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 11 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 759,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 736,03 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 686,75 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úroku 25,26 % ročně z částky 10 896,75 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 11. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 14 010 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč, splatný v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, počínaje 15. 11. 2019 a konče poslední splátkou splatnou do 1. 1. 2021. Poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, kdy zaplatila toliko 10 790 Kč. Je žádáno o zaplacení 10 896,75 Kč coby dlužné jistiny, poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 113,25 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 6 736,03 Kč, které vznikly smluvenou sazbou 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 896,75 Kč od 2. 1. 2021 do 1. 6. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 200,01 Kč, vzniklých sazbou 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 896,75 Kč od 2. 1. 2021 do 1. 6. 2023, úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 896,75 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 896,75 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 13 000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 13 000 Kč spolu s navýšením o 10 400 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 390 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána ve výši 32,15 % ročně, RPSN bylo stanoveno ve výši 206,15 % ročně.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.

5. Z karty zákazníka ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná prohlásila, že žije v nájmu s rodiči, má základní vzdělání či je bez vzdělání, má jedno nezaopatřené dítě, je na mateřské/rodičovské dovolené, nemá mít jiný úvěr, má pobírat hlavní státní podporu ve výši 8 100 Kč měsíčně, což byl přeškrtnuto na částku 14 500 Kč, jej osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) mají činit 6 000 Kč, pole vyživovací povinnosti na její nezaopatření dětí nebylo vyplněno. Toto mělo být dle karty zákazníka ověřeno dokladem o mateřské/rodičovské dovolené, složenkami k příjmu a nájemní či podnájemní smlouvou.

6. K tomu žalobkyně dále předložila oznámení Úřadu práce ČR ze dne 17. 9. 2019 o přiznání rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč, nájemní smlouvu dokládající zajištění bydliště žalované ze strany jiného nájemníka, jakož i kopie tří poštovních poukázek B Úřadu práce prokazující zaslání částky 13 500 žalované na příspěvek na dítě a porodného, dále ve výši 7 600 Kč samostatně na rodičovský příspěvek a částky 8 100 Kč na rodičovský příspěvek a příspěvek na dítě.

7. Z přehledu z č. l. 14 bylo zjištěno, že žalovaná na danou smlouvu uhradila celkem 10 790 Kč s poslední splátkou dne 28. 2. 2022.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Žalovaná, tedy sotva osmnáctiletá dívka s nejvýše základním vzděláním, patrně těhotná ještě v době své nezletilosti, byla odkázaná na sociální dávky a chtěla si vzít spotřebitelský úvěr s vysokým úrokem a k tomu ještě s dalšími výraznými poplatky, což v souhrnu vzbuzovalo otázku, zda je ve finančních věcech, popř. obecně vůbec schopna postupovat uvážlivě. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo, že např. není vedeno exekuční řízení, až na nájemní smlouvu s jinou osobou nijak nebyly doloženy výdaje žalované. Společnost , právnická osoba, přitom nemohla zahrnovat do své úvahy o čistém příjmu žalované příspěvek na dítě, který slouží potřebám dítěte, a porodné, které je toliko nárazovou dávkou kompenzující náklady vzniklé v souvislosti s porodem a narozením dítěte a se kterým tak nelze počítat jako s příjmem umožňujícím pravidelnou platbu splátek úvěru. Jediný doložený relevantní příjem žalované byl rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně, kdy její tvrzené osobní výdaje činily 6 000 Kč - rozdíl tedy činil 1 600 Kč, což je částka, která by s přídavkem sotva stačila na zajištění potřeb nezletilého dítěte, ke kterému vázala žalovanou vyživovací povinnost. Společnost , právnická osoba, tak postupovala v rozporu se svými povinnostmi dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť za dané situace poskytla finanční prostředky někomu, o kom prakticky netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

17. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když dlužník v tomto případě neměl vyživovací povinnost, jeho celková situace byla neporovnatelná se situací žalované. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc žádný význam.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Žalované byla dne 8. 11. 2019 poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč, na kterou splatila 10 790 Kč. Rozdíl tak činí částku 2 210 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 2 210 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne 8. 11. 2019 disponovala částkou 13 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit 2 210 Kč do požadované doby 1. 1. 2021, tj. poté, co je měla prokazatelně k dispozici.

21. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 4 257 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 8,25 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou soud částečně kapitalizoval za dobu od 2. 1. 2021 do 1. 6. 2023.

22. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou, částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení z této částky, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že však žalované, která byla procesně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.