21 C 345/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 597 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 11 597 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 597 Kč ode dne 27. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 11 597 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost Anonymizováno. uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelské úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Je žádáno o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 360,29 Kč a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 236,71 Kč, jakož i zákonných úroků z prodlení z celé této částky od 27. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

2. Žalovaný se ve věci písemně vyjádřil tak, že „s dlužnou částkou souhlasí“, a dne 26. 1. 2026 ji dal k úhradě včetně nákladů řízení a úroku z prodlení.

3. Soud následně již dne 28. 1. 2026 vyzval žalobkyni, která je zastoupená advokátkou, k vyjádření k doložené úhradě, tato však na danou skutečnost nereagovala a jednání se nezúčastnila.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že mezi společností Anonymizováno. a žalovaným byla na dálku dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu úrokem do 30 dnů od poskytnutí úvěru, a to s navýšením na celkovou částku 11 597 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 36 % ročně, RPSN činila 9 061,02 %.

5. Potvrzením o platbě z č. l. 34 bylo prokázáno čerpání daného úvěru ve výši 8 000 Kč dne datum.

6. Z listiny nadepsané jako „úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota“ z č. l. 41 soud zjistil, že před poskytnutím daného úvěru bylo vycházeno z toho, že příjem žalovaného činí 31 580 Kč, jeho výdaje 11 000 Kč měsíčně, kdy byla vypočtena výše jeho možného úvěru ve výši 18 522 Kč.

7. Žalovaný doložil ke svému vyjádření potvrzení o provedení plateb žalobkyni ze dne datum na číslo účtu a s variabilním symbolem uvedeným v návrhu žalobkyně, a to na částku 6 890 Kč z č. l. 44, ve výši 11 597 Kč z č. l. 45 a ve výši 1 711 Kč z č. l. 46.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 7. 2025 včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

17. Soud dovodil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalovaný čerpal částka 8 000 Kč, splatnou spolu se sjednaným navýšením. Jelikož žalovaný v průběhu řízení požadovanou částku uhradil zcela, kdy výslovně sdělil, že s danou „dlužnou částkou souhlasí“, analogicky z toho soud vyvodil účinky konkludentního uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 o. z. Soud tak vychází z nevyvrácené domněnky, že daný dluh v době plnění existoval. Jelikož však žalovaný daný nárok dokonce přeplatil, neboť žalobkyni nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení, jež vzniká až rozhodnutím soudu, zanikl celý dluh splněním. Soud přitom musí vycházet ze stavu v době vyhlášení rozsudku, a proto hodnotí žalobu jako nedůvodnou. Žaloba tak byla zcela zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení by soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému coby nezastoupenému účastníku vznikly minimální náklady řízení a jelikož tento coby dlužník vyvolal potřebu zahájení řízení, aplikoval soud § 150 o. s. ř. a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Jak již však bylo uvedeno shora, právo na náhradu nákladů řízení vzniká až konstitutivním rozhodnutím soudu, kdy takové právo žalobkyni nevzniklo. Pokud tedy žalovaný hradil i na žalobkyní účtované náklady řízení (tj. v částce 6 890 Kč po odečtení zbytku zákonného úroku z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z částky 11 597 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do doby úhrady uvedené částky žalovaným), je žalobkyně povinna tuto částku zaplatit žalovanému zpět, k čemuž ji může žalovaný i vyzvat. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.