21 C 346/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 117 572,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 77 184,49 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 40 388 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 115 781,98 Kč ode dne 17. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 593,71 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 8. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 117 572,49 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. (dále též jen „banka“ nebo „právní předchůdce žalobkyně“) coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne datum smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 167 349 Kč. Je žádáno o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to částky 115 781,98 Kč coby dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z částky 115 781,98 Kč za dobu od 17. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, jakož i kapitalizovaným úrokem ve výši 1 790,51 Kč splatných do 16. 1. 2025.

2. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo tak jednáno v její nepřítomnosti pouze na základě tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

3. Z předloženého návrhu smlouvy o úvěru podepsaného žalovanou dne datum č. Anonymizováno, která byla akceptována bankou téhož dne dle akceptace z č. l. 18, bylo zjištěno, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 167 349 Kč, jenž byl splatný spolu s navýšením 96 měsíčními splátkami ve výši 2 217 Kč, kdy částka 1 500 Kč z tohoto úvěru šla na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, byl sjednán úrok ve výši 4,9 % ročně, RPSN ve výši 5,26 %.

4. Z výpisu z č. l. 53 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr dne 5. 11. 2021 ve výši 165 849 Kč a ve výši 1 500 Kč na sjednaný poplatek.

5. Oznámení banky ze dne 16. 1. 2025 bylo doloženo prohlášení daného úvěru za splatný dne 30. 1. 2025 z důvodu prodlení na straně žalované.

6. Z doplnění žádosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná před poskytnutím úvěru vůči bance prohlásila, že má stávající úvěr u společnosti Anonymizováno ve výši 15 849 Kč, který chce úvěrem u banky umořit, její příjem tvoří částka 10 000 Kč měsíčně coby příspěvek z rodičovské nebo mateřské dovolené, splácí úvěry ve výši 2 390 Kč, má jinak nulové měsíční výdaje, bydlí s rodiči. Toto bylo doloženo oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 17. 5. 2021, z něhož se podává přiznání rodičovského příspěvku 10 000 Kč ve vztahu k její dceři narozené v roce Anonymizováno, jakož i smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřenou mezi žalovanou coby úvěrovanou a společností právnická osoba. na částku 18 000 Kč, splatnou v celkové částce 33 460 Kč během 14 měsíčních splátkách po 2 390 Kč, žádost o předčasné splacení úvěru ze dne 4. 11. 2021 adresované žalovanou společnosti Anonymizováno jakož i přehledem úvěru z č. l. 54 - 57, lustrací žalované v registru SOLUS z č. l.

58. Žalobkyně k tomu dále připojila výpisy z účtu žalované z č. l. 65 – 73 za období od srpna Anonymizováno do října Anonymizováno, jež při absenci jiných pokladů prokazují nepravdivost tvrzení žalované o jejich poměrech, kdy tato (s jinak doloženým příjmem pouhých 10 000 Kč měsíčně) hradila na nájem 12 700 Kč každý měsíc, kdy obdržela platbu 5 000 Kč od plátce jméno FO, dále hradila trvalé příkazy zejm. na plyn ve výši 2 800 Kč měsíčně a 1 215 Kč měsíčně a ve dvou měsících společnosti Innogy částku 2 000 Kč měsíčně.

7. Z přehledu předloženého žalobkyní u jednání z č. l. 110 – 111 vyplynulo, že žalovaná na čerpanou částku uhradila celkem 88 664,51 Kč.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 3. 2025 a k tomu se vztahujícího poštovního podacího archu k datu 28. 3. 2025 a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 3. 2025 bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Bylo prokázáno, že žalovaná měla doloženy vyšší výdaje, než jaká udávala bance, a že tyto výdaje přesáhly doložené příjmy žalované ve výši 10 000 Kč. Údaje poskytované žalovanou byly zcela nevěrohodné, tato se přitom starala o malé dítě, k němuž měla vyživovací povinnost, již byla zadlužena u nebankovní instituce za nevýhodných podmínek a chtěla se u banky dále v poměru k doloženému příjmu dosti významně zadlužit. V takové situaci byla banka povinna objektivně ověřit výdaje žalované, které by umožnily žalované při příjmu 10 000 Kč dostát převzatým závazkům. Jelikož se tak nestalo, je na místě závěr, že právní předchůdce žalobkyně zjevně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 165 849 Kč, k níž se podává úhrada ve výši 88 664,51 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 77 184,49 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v částce 77 184,49 Kč.

20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jenž v dané věci vylučuje splatnost před rozhodnutím soudu. Žalovaná ke své neschopnosti k úhradě nic nenamítala a ze spisu s k jejím schopnostem podává to, že takovou částkou disponovala v době čerpání jistiny, kdy její použití nebylo ani tvrzeno. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě této částky do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení jistiny nad rámec částky, která převyšuje částku poskytnutou, jakož úroků a zákonných úroků z prodlení. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. Žalovaná byla v dostatečné době před zahájením řízení písemně vyzvána právním předchůdcem žalobkyně k plnění a soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 593,71 Kč, přičemž tato částka představuje 16,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,02 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,98 %, a to po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí v částce 15 454,51 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 879 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 572,49 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, návrh, účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 810 Kč ve výši 3 950,10 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.