21 C 41/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , adresa b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , adresa oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 , adresa 2. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 3. Bc. Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 4. Jméno zainteresované osoby 5/0 Datum narození zainteresované osoby 5/0 Adresa zainteresované osoby 5/0 pro určení vlastnického práva I. Určuje se, že žalobce a) , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , oba bytem číslo popisné , číslo, , , adresa, , jsou vlastníky:- pozemku parcelní číslo , číslo, , o výměře , číslo, m², druh pozemku: ostatní plocha,- pozemku parcelní číslo , číslo, , o výměře , číslo, m², druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří,všechny v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV číslo , hodnota, vedeném u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrálního pracoviště , adresa, , obec , adresa, .II. Žalovaný 1., žalovaný 2., žalovaný 3. a žalovaná 4. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) náklady řízení ve výši 30 458,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce a) a žalobkyně b) do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2023 se žalobci domáhali určení svého vlastnického práva k pozemkům uvedeným ve výroku. K tomu uvedli, že na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání č.j. , číslo jednací, vydaného , adresa, dne , datum, byl žalobcům přidělen do osobního užívání pozemek parc. č. , číslo, , druh pozemku: orná půda, o výměře , výměra, m2 v katastrálním území , adresa, a současně žalobcům vzniklo právo uzavřít s , adresa, národním výborem v , adresa, dohodu o zřízení práva osobního užívání tohoto pozemku. Uvedeným rozhodnutím byla dále žalobcům uložena povinnost pozemek do 5 let zastavět. Dohodu o osobním užívání pozemku , číslo, uzavřeli žalobci s , adresa, národním výborem v , adresa, dne , datum, a téhož dne Státní notářství ve , adresa, dohodu registrovalo pod č.j. , číslo jednací, . Dne 1. 1. 1992 nabyl účinnosti zákon č. 509/1991 Sb., kterým se změnil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Novela občanského zákoníku přijala transformační ustanovení § 872, kterým se právo osobního užívání pozemků vzniklé dle ust. § 198 občanského zákoníku účinného do 31. 1. 1991 změnilo na vlastnické právo fyzické osoby. Žalobci se tak dle § 872 odst. 4 občanského zákoníku stali ode dne 1. 1. 1992 bezpodílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, . Žalobci postavili na pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, rodinný dům. Užívání rodinného domu bylo žalobcům povoleno kolaudačním rozhodnutím č. , číslo, ze dne , datum, . Novostavba rodinného domu č.p. , číslo, byla geometrickým plánem č. , hodnota, umístěna na pozemku parc. č. , číslo, , o výměře , výměra, , odděleném od pozemku parc. č. , číslo, . Dále byla geometrickým plánem zaměřena zemědělská hospodářská budova umístěná na pozemku parc.č. , číslo, , o výměře , výměra, m2, rovněž odděleného od pozemku parc. č. , číslo, Neměřičským náčrtem , hodnota, ze dne , datum, byl oddělen pozemek , číslo, od pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, . Z pozemku parc. č. , číslo, o původní výměře , výměra, m2 tak postupně vznikly tyto pozemkové parcely: parc. č. , číslo, o výměře , výměra, m2, parc. č. , číslo, o výměře , výměra, m2, parc. č. , číslo, o výměře , výměra, m2, parc. č. , číslo, o výměře , výměra, m2. Katastrální úřad pro , adresa, dopisem ze dne 26. 1. 2005 upozornil žalobce na duplicitní zápis vlastnictví. Duplicitní zápis vlastnictví k pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, byl zjištěn při doplňování parcel do katastru nemovitostí ze zjednodušené evidence a v rámci šetření katastrálního operátu. Pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, vznikly, dle sdělení katastrálního úřadu, z pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci – původ grafický příděl parc. č. , hodnota, evidovaného na všechny žalované a , jméno FO, , narozenou dne , datum, . Poznámka o výzvě k řešení duplicitního zápisu vlastnictví k pozemku parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, k.ú. , adresa, byla do katastru nemovitostí zapsána pod sp. zn. , číslo, . Žalobci vyzvali žalované k součinnosti s odstraněním duplicitního zápisu vlastnického práva opakovaně, naposledy písemnou výzvou ze dne 31. 10. 2022. Ke smírnému urovnání vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem došlo pouze s panem , jméno FO, , nar. , datum, , právním nástupcem , jméno FO, , se kterým žalobci podepsali dne , datum, souhlasné prohlášení o zániku práva k nemovitosti, na jehož základě bylo vymazáno z katastru nemovitostí duplicitně zapsané vlastnické právo , jméno FO, . S ostatními duplicitně zapsanými vlastníky (žalovanými) k dohodě o řešení vlastnických práv nedošlo. Žalobci přitom od počátku pozemky užívali v dobré víře, že jim právo náleží. O duplicitním zápisu vlastnického práva se žalobci dozvěděli v roce , rok, , tedy až poté, co v dobré víře vykonávali užívací a následně vlastnické právo k pozemkům po dobu nejméně 16 let. Pokud by přesto žalobci nebyli z nějakého důvodu vlastníky předmětných pozemků na základě uvedené dohody, pak by vlastnické právo k nim vydrželi.

2. Žalovaný 1 uvedl v přípisu ze dne 27. 3. 2023, že s žalobou nesouhlasí, neboť byly uvedené pozemky poskytnuty žalobcům k výstavbě rodinného domu a dalšímu užívání bez souhlasu jeho prarodičů, tj. původních vlastníků. V roce 2004 byla zjištěna existence nově objeveného dědictví, které bylo projednáno a dané pozemky byly rozděleny mezi oprávněné dědice.

3. Žalovaný 3 též v přípisu ze dne 23. 3. 2023 vyjádřil svůj nesouhlas s žalobou, což odůvodnil shodnými tvrzeními jako žalovaný č. 1.

4. Žalovaná 4 s žalobou nesouhlasila, kdy se k této věci písemně vyjádřil v přípisu ze dne 29. 3. 2023 a ze dne 12. 5. 2023. Své odmítavé stanovisko odůvodnila tím, že předmětné pozemky byly ve vlastnictví jejich rodičů na základě přidělení pozemků a budov mj. pod č. , hodnota, a , číslo, v k. ú. , adresa, , vlastnické právo těchto pozemků přešlo rozhodnutím Státního notářství ve , adresa, dne , datum, na matku , jméno FO, a po její smrti mj. na žalovanou č. , hodnota, . Žalovaná č. , hodnota, označila uzavřenou dohodu o užívání pozemku za neplatnou, neboť místní národní výbor nebyl v té době vlastníkem, přičemž v Šatově bylo všeobecně známo žalobcům i místnímu národnímu výboru, že vlastníkem předmětných pozemků je rodina , jméno FO, .

5. Jednání se konalo v nepřítomnosti všech žalovaných, kteří se jednání neúčastnili a vzdali se tak práva být soudem u jednání poučeni o hrozícím procesním neúspěchu.

6. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Dle názoru soudu osvědčuje naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnického práva samotný fakt existujícího duplicitního zápisu vlastnického práva k nemovitostem v katastru nemovitostí, který navozuje stav odporující principu právní jistoty (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31.8.2011, sp. zn. III.ÚS 3207/2010), kdy si účastníci své vlastnické právo navzájem upírají a požadované určení vlastnického práva je způsobilým podkladem pro odstranění takové duplicity.

8. Soud na základě tohoto závěru prováděl dokazování k věci samé.

9. Z kopie rozhodnutí , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo jednací, , podepsaného vedoucím finančního odboru , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo zjištěno, že uvedený orgán rozhodl dle § 205 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., v tehdejším znění na základě žádosti žalobců o přidělení pozemku p. č. , číslo, o výměře , výměra, m2 v katastrálním území , adresa, k výstavbě rodinného domu do pěti let, kdy daný orgán prohlašuje, že dotčený pozemek je ve vlastnictví „čs. státu“, je ve správě , právnická osoba, žalobcům vznikne po právní moci tohoto rozhodnutí právo uzavřít s Místním národním výborem v , adresa, dohodu o zřízení práva osobního užívání uvedeného pozemku do tří měsíců. V rozhodnutí je poučení o právu podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení.

10. Z kopie dohody o osobním užívání uzavřené mezi československým státem – , adresa, národním výborem v , adresa, ze dne , datum, , č. , číslo, , podepsanou předsedou a tajemníkem , právnická osoba, v , adresa, , jakož i oběma žalobci, vyplývá prohlášení, že československý stát je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, o výměře , výměra, m2 v katastrálním území , adresa, , o jehož přidělení bylo rozhodnuto rozhodnutím Finančního odboru ONV ve , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, . Na základě této dohody byl dán předmětný pozemek do osobního užívání žalobců k výstavbě rodinného domu s úplatou za osobní užívání ve výši 3 132 Kčs, která byla zaplacena před podpisem dané dohody. Dle otisku razítka byla tato dohoda registrována Státním notářstvím ve , adresa, dne , datum, .

11. Novostavba rodinného domu byla geometrickým plánem potvrzeným dne , datum, , č. , hodnota, , zaměřena na pozemku parc. č. , číslo, o výměře , výměra, m2, k. ú. , adresa, , odděleném z pozemku p. č. , číslo, , kdy oddělením od pozemku , číslo, dále vznikl pozemek par. č. , číslo, o výměře , výměra, m2. Neměřičským náčrtem , hodnota, ze dne , datum, byl oddělen pozemek parc. č. , číslo, od pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, a dále pozemek p. č. , číslo, od pozemku parc. č. , číslo, . Z pozemku parc. č. , číslo, o původní výměře , výměra, m2 tak postupně vznikl mj. pozemek parc. č. , číslo, . Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví , číslo, pro k. ú. , adresa, z č. l. 18 je patrno, že na pozemku parc. č. , číslo, stojí rodinný dům č. p. , číslo, .

12. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví , číslo, pro k. ú. , adresa, z č. l. 18 bylo dále zjištěno, že k , datum, byli jako vlastníci žalobou dotčených pozemků vedeni žalobci v rámci společného jmění manželů bez uvedení spoluvlastnického podílu na základě dohody o zřízení vlastnického práva osobního užívání registrované dne , datum, , a vedle nich žalovaný 1, žalovaný 2, žalovaný 3 každý s podílem 1/9 a dále žalovaná 4 s podílem 1/3, a to na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, , číslo jednací, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . Společně s nimi byl v tomto listu vlastnictví ještě též uveden jako spoluvlastník s podílem 1/3 , jméno FO, , který však dle souhlasného prohlášení ze dne , datum, z č. l. 14 – 15 učinil s oběma žalobci ve vztahu k příslušnému Katastrálnímu úřadu pro , adresa, prohlášení s úředně ověřenými podpisy o zániku svého vlastnického práva ve prospěch žalobců, kteří dle společného prohlášení drželi dané nemovitosti nepřetržitou a poctivou držbou od roku , rok, do , rok, , kdy byla zjištěna duplicita vlastnictví.

13. Z upozornění Katastrálního úřadu pro , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , číslo, vyplynulo, že katastrální úřad sdělil žalobkyni b) provedení duplicitního zápisu k předmětným pozemkům, tj. až v roce , rok, .

14. Z nahlédnutí do katastru nemovitostí z č. l. 71 vyplynulo, že jako vlastnicí všech pozemků, na něž se vztahuje žaloba, jsou již k , datum, v katastru nemovitostí vedeni pouze účastníci řízení.

15. Z návrhu na přidělení pozemku v k. ú. , adresa, z č. l. 40 - 41 a z č. l. 52 - 54 byla zjištěna evidence , jméno FO, a , jméno FO, v tomto dokumentu s uvedením tehdejších parcelních čísel, knih. vložky mj. č. , hodnota, a , číslo, , na které upozornila žalovaná 4, výměry a způsobu vzdělávání a jakostní třídy.

16. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo jednací, bylo rozhodnuto o schválení dědické dohody pozůstalých po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé , datum, bez závěti, kdy pozemky p. č. , hodnota, a parcely ve zjednodušené evidenci, původní grafický příděl p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, mají připadnout do spoluvlastnictví , jméno FO, , žalované 4 a žalovanému 1.

17. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo jednací, bylo rozhodnuto o schválení dědické dohody pozůstalých po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé , datum, bez závěti, kdy mj. pozemky p. č. , číslo, v , adresa, dle přídělového plánu nebo jiného podkladu (GP) p. č. , hodnota, a , číslo, mají připadnout do spoluvlastnictví žalovaného 1, žalovaného 2, žalovaného 3, žalované 4 a , jméno FO, .

18. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo jednací, bylo rozhodnuto o schválení dědické dohody pozůstalých po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé , datum, bez závěti, kdy jiné pozemky v k. ú. , adresa, mají připadnout do spoluvlastnictví , jméno FO, , žalované 4 a žalovaného 1.

19. Z e-mailové zprávy z č. l. 59 vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, , starostka Městyse , adresa, , dne , datum, sdělila, že ve vztahu k pozemkům v k. ú. , adresa, , p. č. , číslo, o výměře , výměra, m2, p. č. , číslo, o výměře , výměra, m2, tj. k jiným pozemkům, než kterých se týká předmětná žaloba, se podával duplicitní vlastnictví městysu a dědiců p. , jméno FO, , kdy k tomuto , tituly před jménem, , jméno FO, uvádí, „že protože když jsem ještě byla malá holka, pamatuji si ta, ještě , jméno FO, pole (my dodnes bydlíme v sousedním domě)“, kdy tato navrhla, aby městys vyplatil odškodnění za duplicitní zápis.

20. Dle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se právní poměry týkající se věcných práv řídí ustanoveními nového občanského zákoníku, nicméně jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

21. Podle § 198 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1991, (dále jen „obč. zák.“), právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli vystavět rodinný domek, rekreační chatu nebo garáž anebo zřídit zahrádku; toto právo je možno zřídit i k pozemkům, na kterých tyto stavby jsou již vystavěny nebo zahrádky zřízeny. Právo osobního užívání není časově omezeno a přechází na dědice.

22. Podle § 205 odst. 1 obč. zák. rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor23. Podle § 205 odst. 2 obč. zák. na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání podle ustanovení § 135a odst. 2, uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství.

24. Podle § 872 odst. 1 věta první obč. zák. právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona (tj. ke dni 1. 1. 1992) na vlastnictví fyzické osoby.

25. Podle § 872 odst. 4 obč. zák. vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.

26. Z dokazování vyplynulo, že Finančním odborem Okresního národního výboru ve , adresa, bylo dne , datum, rozhodnuto rozhodnutím č.j. , číslo jednací, o přidělení pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , z něhož následně vznikl vydělením mj. pozemek p. č , číslo, , do osobního užívání žalobců coby manželů podle § 205 odst. 1 obč. zák. s tím, že tito jsou oprávněni uzavřít dohodu o osobním užívání daného pozemku s , adresa, národním výborem v , adresa, . Toto rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 22. 12. 1989, nevykazuje žádné podstatné vady, je učiněno příslušným orgánem a je zcela určité. Následně byla dne , datum, uzavřena mezi žalobci coby manželi a , adresa, národním výborem v , adresa, dohoda o osobním užívání daného pozemku, která byla vzápětí registrována Státním notářstvím ve , adresa, podle § 205 odst. 2 obč. zák.

27. Na základě provedeného dokazování se nepodává nic, co by zpochybňovalo skutkový závěr, že žalobci při zachování obvyklé opatrnosti nemohli ke dni , datum, zjistit, že předmětný pozemek je v soukromém, nikoli státním vlastnictví. Shora uvedené listiny týkající se vlastnického práva , jméno FO, a , jméno FO, a dědických řízení konaných po jejich smrti samy o sobě tento závěr nijak nevylučují, kdy se nepodává, že by žalobci byli seznámeni se skutečnostmi v nich uvedenými. Z e-mailového sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, pouze vyplývá, že jiná osoba měla ve vztahu k jiným pozemků zesnulé p. , jméno FO, vlastnickou povědomost, ve vztahu k znalostem žalobců o vlastnictví pozemku p. č. , číslo, v roce , rok, to však naprosto nic nevypovídá. Naopak bylo prokázáno, že žalobci byli v dobré víře ohledně práva státu na přidělení pozemku do osobního užívání, a to na základě informací pocházejících od několika úředních osob, tj. z dohody podepsané předsedou a tajemníkem , právnická osoba, v , adresa, s informací o takovém vlastnictví a z rozhodnutí podepsaným vedoucím Finančních odboru Okresního národního výboru ve , adresa, se shodnou informací. S obsahem těchto listin přitom byli žalobci prokazatelně seznámeni, když dohodu žalobci přímo podepsali a jejich vědomost ve vztahu k obsahu rozhodnutí lze též dovozovat, neboť rozhodnutí nabylo právní moci a muselo tedy být předtím žalobcům oznámeno dle zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, v tehdejším znění. Nepodává se jakékoli užívání daných pozemků ze strany žalovaných či že by si na ně žalovaní činili nárok, a to za dobu i pozdější, než k 1. 1. 1992.

28. Žalobcům vzniklo právo osobního užívání daného pozemku v dobré víře. Toto právo se změnilo na vlastnictví fyzické osoby dle § 872 odst. obč. zák. dne 1. 1. 1992, a to dle § 872 odst. 4 obč. zák. na bezpodílové spoluvlastnictví manželů, jež s pak k 1. 8. 1998 změnilo zákonem č. 91/1998 Sb., který se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, na společné jmění manželů.29. , jméno FO, , která zemřela dne , datum, , tj. v době před uzavřením dohody o užívání předmětného pozemku, sice původně vlastnila předmětný pozemek p. č. , číslo, , od něhož vznikly další parcely pozemku včetně pozemku parc. č. , číslo, , což nebylo v řízení nijak rozporováno a vyplývá to zejm. z listu vlastnictví č. , hodnota, , k. ú , adresa, uvedeného výše a z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo jednací, . Žalovaným pak bylo v roce , rok, přiznáno v dědickém řízení jejich vlastnické právo coby dědicům. Tyto okolnosti však samy o sobě nejsou způsobilé vyloučit nabytí vlastnického práva žalobci. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 1991 vznikalo právo osobního užívání na základě rozhodnutí o přidělení pozemku a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku, k níž byla nezbytná registrace státním notářstvím. Na rozdíl od smluvních převodů, kde se až na zákonem stanovené výjimky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám, byl při vzniku práva osobního užívání zvolen přidělovací princip, který vyžadoval pravomocné rozhodnutí správního orgánu o přidělení pozemku (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. 5. 1997, sp. zn. II. ÚS 103/96). Dané rozhodnutí správního orgánu nebylo zrušeno, nepozbylo účinků, byť bylo učiněno v rozporu s vlastnickým právem žalovaných. Uvedené právní hodnocení odpovídá dlouhodobé konstantní judikatuře, která dovoluje odchýlit se od výslovného textu § 872 odst. 1 věta první obč. zák. pouze za předpokladu, že by nabyvatelé práva nebyli v dobré víře ohledně státního vlastnictví dotčeného pozemku, což se v daném případě nepodává (k tomu srov. mj. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1529/2004, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 44/2005, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2550/2006 či novější rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2403/2014).

30. Z uvedeného důvodu tak byli ke dni 1. 1. 1992 jedinými vlastníky původního pozemku parc. č. , číslo, žalobci v rámci tehdejšího manželského majetkového režimu a vlastnické právo k tomuto pozemku tudíž v řízení vedeném od roku , rok, u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , číslo jednací, právně netvořilo součást dědictví. V rámci tohoto dědického řízení žalovaní k danému pozemku nenabyli žádná práva, jakkoli se na tom coby dědici dohodli.

31. Jde-li o eventuální námitku žalobců, že žalobci dané vlastnické právo vydrželi, z provedeného dokazování se nepodává za dobu od roku , rok, do roku , rok, znalost žalobců o tom, že si pozemek p. č. , číslo, a p. č. , číslo, nárokuje někdo jiný. Námitka vydržení však odpadá, kdy vlastnické právo žalobců vzniklo ze zákona k 1. 1. 1992 a nemohlo být žalobci později vydrženo.

32. Z uvedených důvodů bylo žalobě zcela vyhověno.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 458,40 Kč. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč po redukci odměny dle § 12 odst. 4 a. t. o 20 %, kdy se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob, sestávající z částky 2 x 2 480 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem, žaloba, účast u jednání), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 040 Kč ve výši 4 418,40 Kč. O povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně bylo rozhodnuto s ohledem na jejich procesní postavení.

34. Soud při určení tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč aplikoval § 9 odst. 4 písm. b) a. t., neboť řízení se vztahuje na určení vlastnického práva k nemovitostem, z obsahu spisu se hodnota těchto věcí s určitostí nepodává a z důvodu hospodárnosti řízení není na místě tuto postavit najisto znalecky či jinak (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 269/16).

35. Soud přitom neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by výjimečně umožňovaly krátit žalobce na náhradě nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř., když tito na vzniku sporné vlastnické situace nenesou vinu. Daný spor vznikl tím, že stát dal žalobcům do užívání cizí věc, garantoval oprávněnost takového postupu a následně v důsledku zákona došlo k nabytí vlastnického práva žalobci v roce , rok, , kteří byli v dobré víře. Žalovaní pak – byť příp. s vědomím předchozího postupu státu – aktivně vstoupili do sporné situace, kdy se coby dědici v roce , rok, mezi sebou dohodli na vlastnickém právu, ačkoli dané pozemky mnoho let užíval někdo jiný, byly oddělovány pozemkové parcely, byl tam postaven dům a žalovaní tak při základní opatrnosti museli předpokládat, že je dán nějaký zásadní právní důvod k vlastnickému vystupování jiných osob. V této době přitom již byla ustálena judikatura uvedená shora ohledně nabytí vlastnického práva osobou oprávněnou z dohody o užívání pozemku. Vzhledem k výši přiznaných nákladů řízení, které se mohou rozložit mezi čtyři žalované, soud tak při zvážení celkové situace nedovodil výjimečné podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.