21 C 6/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa pro 28 424 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z prodlení ve výši 543,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 920 Kč ode dne 19. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 25 504 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 311,21 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 27 044 Kč ode dne 19. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 082,92 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 124 Kč ode dne 19. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 22. 10. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 28 424 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně žádá o zaplacení dluhu z této smlouvy, a to o zaplacení čerpané, splatné jistiny ve výši 27 044 Kč, úroku ve výši 380 Kč počítaného z jistiny od 14. 8. 2023 do 4. 9. 2023, poplatku ve výši 1 000 Kč dle hlavy 17 úvěrových podmínek za zaslání upomínky ze dne 18. 6. 2023 a ze dne 19. 7. 2023. Dále žalobkyně žádá s odkazem na předložený výpis čerpání z č. l. 41 a saldokonta z č. l. 39 – 40 o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 311,21 Kč počítaného z dlužné jistiny za dobu od 5. 9. 2023 do 18. 10. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 626,27 Kč od 19. 9 .2023 do 18. 10. 2024, úroku v sazbě 15 % ročně z jistiny 27 044 Kč za dobu od 19. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 044 Kč (tj. součet jistiny a požadovaných poplatků) za dobu od 19. 10. 2024 do zaplacení v sazbě 15 % ročně.

2. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu, k věci skutkově nic netvrdila. Soud tak ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, včetně jejich součástí soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 47 198 Kč za účelem financování automobilu, který měl být splácen spolu s navýšením ve 36 měsíčních splátkách po 1 862 Kč, úroková sazba činila 24,544820 % ročně, splatnost poslední splátky nastala 14. 1. 2025, RPSN bylo sjednáno ve výši 27,5 %.

4. Z výpisu čerpání z č. l. 41 a saldokonta z č. l. 39 – 40 bylo shodně zjištěno čerpání daného úvěru žalovanou, kdy žalované byly evidovány dlužné poplatky a úroky, přičemž k 4. 9. 2023, kdy došlo k zesplatnění úvěru, činila výše nesplacené jistiny částku 26 514 Kč, s čímž koresponduje přípis o zesplatnění daného úvěru žalobkyní ze dne 4. 9. 2023 z č. l. 37.

5. Z matričního listu ze dne 17. 1. 2022 z č. l. 63 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila před uzavřením dané smlouvy, že její čistý měsíční příjem činí 8 300 Kč, čistý měsíční příjem partnera/partnerky činí 40 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 20 000 Kč měsíčně, kdy je svobodná, bydlí u rodičů a má jednu vyživovanou osobu. K poměrům žalované dále žalobkyně předložila úvěrovou zprávu z č. l. 64 s informací o odmítnutí osobního úvěru 24. 11. 2021 s výší splátek 1 981 Kč, jakož i zejm. výpisy z účtu žalované z č. l. 58 – 62, z nichž vyplynulo, že v říjnu, listopadu a prosinci 2021 skutečně pobírala rodičovský příspěvek ve výši 8 300 Kč.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy tato měla velice nízký příjem 8 300 Kč měsíčně, což by sotva stačilo na uživení žalobkyně a jejího dítěte, přičemž jí tvrzené výdaje na domácnost měly tyto její doložené příjmy výrazně přesahovat. Jí tvrzené příjmy partnera/partnerky nebyly nijak doložené a nebylo ani doloženo, že by z nich žalovaná měla mít jakýkoli prospěch. Kromě pouhého prohlášení žalobkyně nijak nebyly doloženy výdaje žalované, které se chtěla zadlužit u žalobkyně tak, že by jí měla splácet skoro čtvrtinu svých doložených příjmů. Tato konkrétní situace si vyžadovala podrobné doložení výdajové a příjmové situace žalované, což se nestalo, kdy při zachování základní míry opatrnosti se nebylo možno spolehnout pouze na tvrzení žalované či na statistický či jiný odhad, jak žalobkyně uváděla ve svém vyjádření z č. l.

55. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Jelikož bylo doloženo čerpání daného úvěru, kdy ke dni 4. 9. 2023 činila výše nesplacené jistiny částku 26 514 Kč, a z tvrzení žalobkyně vyplývá rozdíl mezi poskytnutou částku a částkou vrácenou žalovanou celkem 2 920 Kč (tj. úvěr ve výši 47 198 Kč, na který měla žalovaná vrátit celkem 44 278 Kč), přiznal soud žalobkyni toliko částku 2 920 Kč coby bezdůvodné obohacení.

17. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponovala mj. částkou 2 920 Kč. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit tuto částku do požadované doby 4. 9. 2023, tj. poté, co jí byla prokazatelně poskytnuta. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud tento částečně kapitalizoval za období od 19. 9. 2023 do 18. 10. 2024.

18. Žalobkyně se dále nad rámec toho domáhala zaplacení již uhrazené jistiny, úroků, úroků z prodlení a poplatků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, a to s ohledem na částečný procesní úspěch obou účastníků a při vědomí zcela bagatelní výše nákladů nezastoupené žalované, jež byla v řízení procesně úspěšnější.