21 C 62/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 21 793 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 19 000 Kč ode dne 6. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 1 450 Kč, částky ve výši 2 793 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 583,87 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 9. 12. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 21 793 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 3. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelské úvěru, na základě níž byla žalovanému po uzavření dodatků poskytnuta částka ve výši 19 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 000 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 450 Kč sjednaného za vymáhání pohledávky za dobu více jak 210 dnů dle sazebníku poplatků, dlužné pokuty ve výši 2 793 Kč vzniklé sazbou 0,1 % denně z částky z dlužné jistiny 19 000 Kč za dobu od 6. 7. 2024 do 29. 11. 2024 dle čl. VI smlouvy, jakož i zákonných úroků z prodlení z částky 19 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že si půjčil 19 000 Kč, souhlasí s tím, že je povinen vrátit, co si půjčil, a to s menším úrokem.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z č. l. 73 ve spojení s potvrzením z č. l. 25 vyplynulo uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky ze dne 3. 4. 2024, kdy došlo k následnému čerpání úvěru ve výši 3 000 Kč žalovaným. Byl stanoven úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN byla sjednána na 3453 %.

4. Z předloženého dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru z č. l. 17 vyplynulo, že tato smlouva uzavřená mezi účastníky měla nabýt účinnosti okamžikem poskytnutí navýšeného úvěru na 19 000 Kč, kdy bylo stanoven úroku ve výši 40 % měsíčně, RPSN byla sjednána na 3453 %.

5. Potvrzeními o čerpání úvěru z č. l. 99 – 103, jakož shodně i z přehledu plateb z č. l. 61 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvách, a to v době od 3. 4. 2024 do 14. 4. 2024 v celkové výši 19 000 Kč (tj. dle jednotlivých potvrzení v částce 2 600 Kč, 300 Kč, 300 Kč, 2 000 Kč, 300 Kč, 1 000 Kč, 3 000 Kč, 1 700 Kč, 4 800 Kč a v částce 3 000 Kč).

6. Oznámením o zesplatnění ze dne 5. 7. 2024 došlo k prohlášení daného úvěru za splatný.

7. Žalobkyně přitom řádně nedoložila ověřování úvěruschopnosti žalovaného hradit předmětný úvěr, kdy na tomto nic nemění přehledy z č. l. 28 – 29 a výpisy z účtu z č. l. 30 – 55 (z č. l .85 – 96) za období od února 2023 do února 2024, kdy bylo dáno podezření na opakované financování nebankovní institucí v době blízké poskytnutí finančních prostředků žalovanému, kdy žalovaný mohl řešit předchozí úvěry tím, že si bral další (viz platba v únoru 2024 spol. , právnická osoba, . a , právnická osoba, či v lednu 2024 opakovaná platba , právnická osoba, ), na čemž ani nic nemění doložení lustrace žalovaného v databázích z č. l. 97, kdy nebyly řádně doloženy příjmy patrně zadluženého žalovaného, jenž se chtěl zadlužit za naprosto nevýhodných podmínek s úrokem 40 % měsíčně, a ani jeho konkrétní výdaje.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, jak je uvedeno shora, žalobkyně tak neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná, kdy nebylo prokázáno, že by vycházela z dostatečných dokladů o příjmu žalovaného a porovnávala toto s doklady o konkrétních výdajích, kdy s ohledem na jeho možné vzrůstající zadlužení byla nucena postupovat zvlášť obezřetně.

17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud však vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 19 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud tak vyhověl v rozsahu 19 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

19. Žalovaný uvedl, že zaplatí úrok, a nerozporoval žalobu v části týkající se povinnosti platit úroky z prodlení, ani nedoložil objektivní nemožnost poskytnutou částku uhradit do požadované doby 5. 7. 2024, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici, přičemž deklaroval, že se běžně živí zednickou prací, jakkoli není oficiálně zaměstnaný, a že nemá děti, kdy za dané důkazní situace nebylo dovozeno, že práceschopný žalovaný nebyl objektivně s to takovou nepříliš vysokou částku vrátit. Nesplacením tohoto dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud však vyhověl žalovanému a stanovil mu možnost uhradit přiznanou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, o co žalovaný žádal, kdy (jakkoli nepřítomná) žalobkyně proti tomu nevznesla žádnou námitku.

20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 583,87 Kč, přičemž tato částka představuje 74,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 930 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 793 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

22. Soud aplikoval §14b a. t., neboť žalobkyně coby obchodní korporace podnikající v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů podala u Okresního soudu ve Znojmě opakovaně obdobnou žalobu, které tak má fakticky vzorový charakter, kdy předmět řízení nepřesahuje 50 000 Kč.