21 C 63/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 17.130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v částce 3.250 Kč, zákonného úroku z prodlení 3.250 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, částku 3.880 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce ve výši 335 Kč do tří od právní moci rozsudku. Návrhem podaným soudu dne 11. 1. 2021 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky ve výši 13.250 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 10 % od 17. 12. 2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] s žalobcem na použití prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil na webové stránce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje vč. tel. čísla a e-mailové adresy. Žalovaný zaškrtl řádek s textem, ve kterém potvrzuje, že se seznámil se znění smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, čím s nimi vyslovil souhlas. Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, proto je třeba mít předmětnou smlouvu za uzavřenou v písemné podobě. Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3.250 Kč, zápůjčka byla splatná 16. 12. 2019, žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, kdy do dne podání návrhu žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč. Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 3.880 Kč. Předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 2. 11. 2020. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledku provedeného dokazování. Z formuláře smluv o zápůjčce ze dne [datum] podle označení účastníků uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, bylo prokázáno, že obsahem je vymezení práv a povinností účastníků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, označené jako bezúčelové a hotovostní v celkové výši 2.000 Kč, žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit částku převodem na účet žalobce vč. poplatku za poskytnutí zápůjčky 650 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů společně s poplatkem. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které upravovaly další práva a povinnosti. Podle čl. II. předložené smlouvy se pro případ prodlení zavázal žalovaný žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady. Ze smlouvy bylo prokázáno, že je v ní uvedeno jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, bydliště, číslo bankovního účtu, e-mailové a telefonické spojení. Smlouva, tak jak byla předložena soudu, není žalovaným podepsaná, ani opatřená žádným znakem, u jména žalovaného v kolonce Podpisy smlouvy je uvedeno jméno žalovaného, datum, hodina a PIN kód [číslo], u věřitele je uvedeno jméno společnosti, jména a podpisy dvou jednatelů. Z formuláře dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] z [datum] byla tato zápůjčka navýšena o 2.000 Kč celkem na 4.000 Kč, poplatek za navýšení činí 650 Kč, splatnost k 16. 12. 2019, v místě podpisu žalovaného PIN kód [číslo], z formuláře dalšího dodatku z 21. 11. 2019 byla tato zápůjčka navýšena o 6.000 Kč, celkem na 10.000 Kč, poplatek za navýšení 1.950, celkový poplatek 2.600 Kč, na místě podpisu žalovaného PIN kód [číslo] Z výpisu z bankovního účtu žalobce bylo prokázáno, že dne [datum] byla odeslána platba ve výši 2.000 Kč, dne [datum] platba ve výši 2.000 Kč a platba ve výši 6.000 Kč, vždy na bankovní účet č. [bankovní účet], u platby je uveden jako variabilní symbol rodné číslo žalovaného. Písemnými upomínkami a písemnou předžalobní výzvou z 2. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalobce označil svůj nárok jako nárok ze spotřebitelského úvěru, když v žalobě uvedl, že pokud jej soud takto neposoudí, nechť jej posoudí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž předložené všeobecné obchodní podmínky odkazují na zákon spotřebitelském úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla řádně a platně uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy přes upozornění učiněné zároveň při nařízení jednání dne 1. 6. 2021 žalobce relevantně netvrdil a ani nedoložil, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Toto je přitom skutečnost, o níž žalobce coby účastník zastoupený advokátem dobře ví, že má být součástí již žalobního tvrzení a že je to podmínkou navrhované právní kvalifikace, s níž je spojen plný úspěch ve věci. Nelze přitom pominout, že pokud žalovaný prohlašoval v rámci smluvních dokumentů schopnost úvěr splatit, s tímto prohlášením se žalovaný naprosto nemohl spolehnout. Pokud by byl žalovaný při poskytnutí spotřebitelského úvěru s to dostát svým závazků z toho plynoucím, jeho finanční situace by jej nutila opatřit si 10.000 Kč a najednou by mu po měsíci dovolovala tuto finanční částku vrátit o přibližně třetinové navýšení, když by žalovaný současně bez výhrad akceptoval případný následek při nedodržení smluvních povinností v podobě navýšení též o nikoli zanedbatelnou smluvní pokutu, úrok z prodlení a další výdaje. Žalobce byl při uzavírání smlouvy v dané situaci v pozici osoby, která musela důvodně očekávat možný lehkovážný postoj žalovaného k závazkům ze smlouvy. Soud nemohl v dané situaci dovodit, že žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 spotřebitelského úvěru. K neplatnosti smlouvy pro rozpor s tímto ustanovením soud přihlédl i bez námitky žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Výpisem z bankovního účtu žalobce i žalovaného bylo však prokázáno, že žalovanému byla poukázána postupně částka až do výše 10.000 Kč, proto soud vyhodnotil nárok jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. 2991 o. z. a žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci poskytnutou částku dle § 2999 odst. 1 o. z., včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., ode dne 17. 12. 2019 do zaplacení, tj. ode dny, kdy měly být poskytnuté finanční prostředky vráceny, byť na základě jinak neplatné smlouvy. Žalobce se domáhal účelně vynaložených nákladů a poplatku za poskytnutí půjčky, s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nemá soud za prokázané řádné uzavření smlouvy o zápůjčce, dle které měly být náklady za upomínku a poplatek za poskytnutí zápůjčky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení ve větší míře úspěšný, poměrný nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný v části žaloby ohledně částky 10.000 Kč z předmětu řízení 17.630 Kč (13.250 Kč, 3.880 Kč, kdy ostatní částky byly posouzeny jako příslušenství). Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 16,75 % Náklady žalobce spočívaly v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5a) a zaplacený soudní poplatek 800 Kč, celkem 2.000 Kč. Žalobci byla přiznána poměrná část těchto nákladů odpovídající 16,75 %, tj. částka 335 Kč.