21 C 7/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 29 642,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 945,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 500 Kč ode dne 4. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 18 142,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 485,80 Kč ode dne 4. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 332,46 Kč ode dne 4. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě soudní poplatek za žalobu ve výši 26 Kč na účet číslo , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 29 642,93 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dluhu žalovaného z dané smlouvy, a to dlužné jistiny ve výši 13 332,46 Kč, dlužných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 653,34 Kč, poplatku ve výši 6 300 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, poplatku 1 780,46 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, poplatku 2 121,43 Kč za umožnění uhradit dluh v hotovosti v místě bydliště, smluvní pokuty ve výši 5 455,24 Kč počítané z dlužné jistiny dle smluvních ujednání ke dni 22. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 945,71 Kč počítaného z přirostlého kapitalizovaného úroku celkem z částky 13 985,80 Kč za dobu od 23. 5 .2023 do 22. 4. 2024, jakož i úroků ve výši 8 % ročně počítaných z uvedené částky jistiny 13 332,46 Kč za dobu od 4. 5. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaných z uvedené částky jistiny s přirostlými úroky v celkové výši 13 985,80 Kč za dobu od 4. 5. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatkem ve výši 7 350 Kč za poskytnutí úvěru, poplatkem 2 077 Kč za vyhodnocení úvěrového případu, poplatkem 2 700 Kč za umožnění uhradit dluh v hotovosti v místě bydliště a s úroky ve výši 8 % ročně a dalšími poplatky ve 14 měsíčních splátkách, a to ve výši 1 992 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy.

5. Z přehledu plateb z č. l. 34 vyplynulo, že žalovaný na daný úvěr uhradil toliko 3 500 Kč, a to dvěma platba s poslední platbou dne 22. 5. 2023.

6. Z žádosti o úvěru ze dne, Anonymizováno, , datum, z č. l. 54 vyplynulo, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy žádal o 30 000 Kč, byl zaměstnán, což bylo doloženo výplatními páskami a pracovní smlouvou, jeho čistý měsíční příjem činil 22 344 Kč, jeho čisté měsíční výdaje měly činit 18 491 Kč, z toho toliko 1 Kč na srážky ze mzdy či výživné, měl bydlet u rodičů s výdajem na bydlení 2 000 Kč měsíčně, měsíční splátky na stávající půjčky měly činit 1 000 Kč a měl mít dvě vyživované děti, kdy bylo prostřednictvím „výplaty“ zjištěno, že řádně splácí žalované či exekuční splátky, kdy souhrnná výše vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí právě 1 Kč, přičemž v , právnická osoba, žadatele nebylo nic uvedeno. Žalobkyně předložila soudu dohodu o změně pracovní činnosti ze dne 16. 5. 2022 na pozici strojní dělník, jakož i výplatná pásky z č. l. 51 p. v. – 53 za dobu června, listopadu, prosince 2022 a ledna 2023 s částkami k výplatě 5 863 Kč (při srážce zálohy 15 000 Kč), 21 166 Kč (při srážce zálohy 3 000 Kč), 16 531 Kč (při srážce zálohy 3 000 Kč) a 20 256 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 a k tomu se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . provedla lustraci v příslušných registrech s konkrétním vyhodnocením zjištěných výsledků. Prakticky nebylo doloženo žádné ověřování tvrzených výdajů žalovaného, které si objektivně zasluhovaly zvýšenou pozornost, když žalovaný měl být již zadlužený a vůči němu měla být případně i exekučně vymáhaná částky v nepravděpodobné výši 1 Kč, kdy se mělo jednat o srážky ze mzdy či výživné, přičemž tento měl dvě děti odkázané na jeho výživu. Žalovaný při uzavření smlouvy přitom vykazoval znaky naprosto neuvážlivého jednání, když jím (v zásadě pouze) tvrzený použitelný příjem 3 853 Kč byl dokonce nižší, než jím navrhované splátky úvěru 3 984 Kč a u společnosti , právnická osoba, . si chtěl sjednat úvěr za nepříliš výhodných podmínek s velmi vysokými poplatky. Nebylo tak možno vycházet převážně z prohlášení žalovaného ohledně jeho výdajů a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalovaného, což se nestalo.

17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, na kterou bylo splaceno toliko 3 500 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 11 500 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

20. Soud zkoumal splatnost dosud dlužných částek dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponoval uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 11 500 Kč do požadované doby 22. 5. 2023, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici.

21. Nesplacením tohoto dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho požadovaná výše 14,75 % ročně má oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud částečně kapitalizoval zákonný úrok z prodlení z částky 11 500 Kč za dobu od 23. 5. 2023 do 22. 4. 2024 v částce 945,71 Kč.

22. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, smluvní pokuty, jakož i úroků a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Soud dále rozhodnul o povinnosti doplatit soudní poplatek ve výši 26 Kč, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 642,93 Kč, které zahrnují mj. i kapitalizované úroky ve výši 653,34 Kč, jež dle žalobních tvrzení přirostly k jistině a z nichž je i požadován zákonný úrok z prodlení. S ohledem na skutečnost, že byl dosud zaplacen soudní poplatek ve výši 1 160 Kč, který nebyl vybrán i z přirostlé části jistiny ve výši 653,34 Kč, a ve věci se již konalo jednání, byla žalobkyni uložena povinnost k doplacení soudního poplatku dle položky č. , hodnota, bod 1 Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.