21 C 71/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 556 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 440 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 440 Kč ode dne 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:a) částky ve výši 5 992 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 992 Kč ode dne 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částky ve výši 2 500 Kč,b) částky ve výši 2 124 Kč,se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 4. 2. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 16 556 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalovanému po uzavření dodatků poskytnuta částka ve výši 11 100 Kč, kdy žalovaný uhradil toliko 2 660 Kč, což bylo započteno na smluvní pokutu. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 100 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 332 Kč, dále sjednaných poplatků za upomínky ze dne 7. 12. 2023, 14. 12. 2023, 21. 12. 2023, 30. 12. 2023 a ze dne 14. 1. 2024 v částce 2 500 Kč (tj. 5 x 500 Kč), dále zákonného úroku z prodlení z částky 14 132 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení v sazbě 15 % ročně a smluvní pokuty ve výši 2 124 Kč dle čl. 2.3 smlouvy vzniklé sazbou 0,1 % denně z dlužné částky 11 100 Kč od 1. 12. 2023 do 4. 2. 2025.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil toliko prostou e-mailovou zprávou tak, že žádá o splátkový kalendář, kdy je s to platit splátky ve výši 5 500 Kč. Tato zpráva však neobsahovala elektronický podpis (resp. neměla ani žádný jiný podpis) a nebyla ani později doplněna předložením originálu, soud tak k ní nehleděl jako na procesní spočívající v uznání nároku ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v pozdějším znění (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z č. l. 32 vyplynulo uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky ze dne , datum, ve výši 8 500 Kč, splatného spolu s navýšením o poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 625 Kč do 30. 11. 2023.

4. Dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru z č. l. 32 vyplynulo uzavření dodatku k této smlouvě dne , datum, , kdy byla stanovena celková výše úvěru ve výši 11 100 Kč, splatného spolu s navýšením o poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 470 Kč do 30. 11. 2023.

5. Výpisem z běžného účtu z č. l. 40 – 41 bylo prokázáno čerpání daného úvěru žalovaným částkou 8 500 Kč dne , datum, a částkou 2 600 Kč dne , datum, , a to na číslo účtu žalovaného uvedeného v úvěrové smlouvě a jeho dodatku, které se shodně objevuje i u verifikační platby žalovaného v částce 1 Kč dne 20. 7. 2023 dle výpisu z č. l. 42.

6. Upomínkami ze dne 7. 12. 2023, 14. 12. 2023, 21. 12. 2023, 30. 12. 2023 a ze dne 14. 1. 2024 bylo prokázáno, že takové upomínky byly vyhotoveny (nikoli odeslány).

7. Výzvou k úhradě ze dne 26. 9. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, kdy k tomuto nedoložila prakticky nic, přičemž se nemohla spoléhat pouze na prohlášení žalovaného obsažená v dané smlouvě. Žalobkyně tak neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná, kdy nebylo prokázáno, že by vycházela z dostatečných dokladů o příjmu žalovaného a porovnávala toto s doklady o konkrétních výdajích.

17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud však vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 11 100 Kč, na kterou bylo splaceno 2 660 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 8 440 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud tak vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení.

19. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 8 440 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit tuto částku do požadované doby 30. 11. 2023, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 8 440 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 15 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud umožnil žalovanému uhradit tuto částku do dvou měsíců od právní moci, kdy (jakkoli nepřítomná) žalobkyně proti tomu nevznesla žádnou námitku.

20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již dílem splacené jistiny, úroků z prodlení, poplatků a smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně procesně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však prakticky žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.