21 C 85/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 34 987 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila: a) částku ve výši 5 486 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5 486 Kč ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, b) částku ve výši 9 501 Kč, c) úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 27. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč, se zamítá.

III. Žádnému z účastníku se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 34 987 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalovaná zavázala zaplatit čerpaný úvěr ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 95,95 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč měsíčně splatných k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2020 dle předloženého splátkového kalendáře. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši, na úvěr však nehradila nic, celý úvěr se stal splatný v souladu se smluvním ujednáním dle článku 6.3. smlouvy ke dni [datum] v důsledku prodlení žalované. Žalobkyně žádá o zaplacení částky jistiny 24 787,35 Kč skládající se z 20 000 Kč coby nesplacené jistiny a 4 787,35 Kč coby přirostlého smluveného úroku ke dni zesplatnění, dále sjednané smluvní pokuty dle článku 6.1. smlouvy ve výši 499 Kč za prodlení s první splátkou, dále sjednaného poplatku dle článku 6. 2 smlouvy za náklady spojené s prodlením s úhradou první splátky ve výši 200 Kč (tj. celkem jistina a nároky dle článku 6. 1 a 6. 2 smlouvy činí 25 486 Kč), dále je žádáno o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 25 486 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, dále o zaplacení smluvní pokuty dle článku 6. 5 smlouvy ve výši 0,1 % ročně z dlužné částky nové jistiny ve výši 24 787,35 Kč za každý den prodlení od 1. 11. 2020 do 3. 4. 2023, tedy ve výši 9 501 Kč, a smluvního úroku z částky 20 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento dosáhne částky 94 464 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, kdy z oznámení žalobkyně o schválení úvěru z č. l. 4 spolu s dodejkou z č. l. 11 je patrna akceptace smlouvy žalobkyní a sdělení této skutečnosti žalované, kdy zároveň z kopií občanského průkazu z č. l. 20 – 29 je patrné, že žalovaná v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložila svůj občanský průkaz. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu a úroky v případě řádného trvání smlouvy celkem ve výši 78 720 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč, kdy byl sjednán úrok ve výši 95,95 % ročně po celou dobu splácení úvěru. Žalovaná byla informována o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, jak plyne z žalovanou podepsaného formuláře z č. l. 13 – 15 a vzala na vědomí informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru dle podepsané listiny z č. l. 55.

4. Ze společného prohlášení z č. l. 18 vyplynulo, že paní [jméno] [příjmení] vědomě poskytla žalované svůj bankovní účet k výplatě úvěru, kdy z oznámení banky z č. l. 17 vyplývá, že byl [jméno] [příjmení] otevřen účet u [právnická osoba]

5. Z karty klienta z č. l.9 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč dne [datum], kdy na svůj dluh nic nesplatila, byla třikrát upomínaná v souvislosti s touto smlouvou.

6. Z listiny„ hodnocení klienta“ z č. l. 16 vyplynulo, že žalovaná před uzavřením předmětné smlouvy prohlásila, že její příjem spočívá v rodičovském příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně, prohlásila, že v domácnosti bydlí s dítětem, jehož výdaje mají činit 2 000 Kč, žádná další osoba v domácnosti nežije, životní minimum je 3 410 Kč, na bydlení vynaloží 1 400 Kč měsíčně, ostatní výdaje žádné nemá (včetně mj. žádných výdajů na dopravu, záliby či jiné splátky), je svobodná, má mít vlastní bydlení, tvrzené volné vývoje činí 2 190 Kč, žalovaná má maturitu, dozvěděla se o společnosti prostřednictvím SMS.

7. Z výpisu z nebankovního registru ze dne [datum] z č. l. 52 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalované k posouzení její úvěruschopnosti s neurčitým výsledkem, že„ klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“.

8. Z oznámení o změněn výše dávky ze dne [datum] z č. l. 58 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala na dítě ročník 2020 rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč.

9. Z výpisu SOLUS z č. l. 62 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalované ke dni [datum] veden žádný záznam.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalovaná byla šestadvacetiletá žena s minimálním příjmem 10 000 Kč měsíčně, z něhož živila sebe a své dítě, která si chtěla vzít spotřebitelský úvěr za zjevně drastických podmínek, když akceptovala téměř stoprocentní roční úrok. Toto zakládalo otázku, zda žalovaná ví, co činí, je schopna jednat uvážlivě, v listině„ hodnocení klienta“ vše potřebné zaznamenat a zda tedy její prohlášení včetně prohlášení o schopnosti plnit své dluhy má reálný základ. Žalobkyně nemohla bez dalšího očekávat rozumný přístup žalované k věci. V zásadě jediná doložená konkrétní skutečnost na straně žalované byl právě její příjem 10 000 Kč měsíčně a povinnost vyživovat dítě. Žalovaná pouze tvrdila, že bydlí ve vlastním bydlení sama s dítětem, a za výši nákladů na bydlení označila pouhých 1 400 Kč měsíčně, což objektivně nebudilo důvěru. I údaj o nulových výdajů na dopravu a o kontaktní adrese v nepříliš lidnaté obci [obec] se nezdál být bez dalšího důvěryhodný, kdy nebylo nijak konkrétně doloženo, že předpokládatelné lékařské služby, včetně odborných souvisejících s mateřstvím, nákupy, úřední věci či další služby si může vyřizovat, aniž by platila za dopravu do okresního města. Vzhledem k nízkému příjmu žalované by přitom i malá částka mohla hrát významnou roli ve schopnost platit splácet úvěr. Žalobkyně měla hlášený trvalý pobyt v sídle městského úřadu, kam by ostatně při vyzvedávání pošty musela z [obec] dojíždět, a raději poskytla cizí bankovní účet pro výplatu finančních prostředků, což též nepřispívalo k závěru o dobré finanční situaci žalované, neboť takto typicky mají důvod postupovat dlužníci, kteří se obávají exekučního postihu. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovanou sděleným údajům obezřetně a důkladně si je ověřovat, měla si ověřit výdaje žalované a její celkovou situaci. Toto však evidentně neučinila a měla tak ze zákona povinnost danou úvěrovou smlouvu vůbec neuzavírat. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Žalovaná se však obohatila na úkor žalobkyně částkou ve výši 20 000 Kč odeslanou na účet, který za tímto účelem žalobkyni sama označila. Žalovaná žalobkyni z toho nic nevrátila, tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu, tedy v částce ve výši 20 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

21. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne [datum] disponovala částkou 20 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit 20 000 Kč již v první polovině roku 2020, tj. poté, co je měla prokazatelně k dispozici a žalobkyně zaplacení této částky po žalované žádala. Uvedený závěr přitom nekoliduje s neunesením důkazního břemene žalobkyně týkající se zkoumání úvěruschopnosti, neboť se vztahuje na naprosto odlišnou skutečnost – na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy vyvinula dostatečné kroky k tomu, aby s předpokladem spotřebování čerpané jistiny na jiný účel posoudila schopnost žalované dostát svým závazkům.

22. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od požadované doby 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně.

23. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, smluvní pokuty a úroků uvedených shora. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto platby sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí (srov. mj. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) včetně zejm. kapitalizaci požadovaných úroků ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 5. 2020 úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.