21 C 94/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 13 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 12 360 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 580,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 842,01 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 024,12 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úroku z částky 10 024,12 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 11. 2023 se žalobkyně ve znění zpětvzetí ze dne 13. 12 .2023 domáhá zaplacení dlužné částky 13 060 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dluhu žalovaného z dané smlouvy, a to dlužné jistiny ve výši 10 004,12 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 864,04 Kč a dlužného poplatku za sjednané životní pojištění ve výši 171,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 842,01 Kč vzniklých sazbou 22,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 024,12 Kč za dobu od 4. 2. 2022 do 5. 5. 2022 a v sazbě 11,75 % ročně za dobu od 6. 5. 2022 do 1. 6. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 580,26 Kč vzniklých sazbou 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 024,12 Kč za dobu od 4. 2. 2022 do 1. 6. 2023, jakož i úroků v sazbě 11,75 % ročně a úroků z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z jistiny ve výši 10 024,12 Kč za dobu od 2. 6 .2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatky a s úroky ve výši 32,15 % ročně v celkové výši 27 360 Kč, a to 60 týdenními platbami ve výši ve výši 456 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 215,01 %. Žalovaný potvrdil převzetí 15 000 Kč v hotovosti.

4. Z karty zákazníka ze dne , datum, z č. l. 42 vyplynulo, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy žádal o 20 000 Kč, bydlel v nájmu, neměl nezaopatřené děti, pracoval jako dělník s tvrzeným příjmem 13 366 Kč, k tomu měl mít brigády s výdělkem 2 000 Kč měsíčně, jeho výdaje včetně ¼ podílu nákladů na bydlení měly činit 8 616 Kč. Toto bylo ověřeno toliko nájemní smlouvou, pracovní smlouvou a bankovními výpisy. Z předložené nájemní smlouvy z č. l. 57 vyplynulo, že byl žalovaný veden jako jediný nájemník s nájemným ve výši 9 500 Kč měsíčně (což by při zohlednění jeho dalších pravidelných měsíčních výdajích znamenalo, že jeho skutečně doložené příjmy jsou nižší, než jeho doložené výdaje, kdy platba jiných osob za bydlení doložena nebyla), z výpisu z bankovního účtu žalovaného z č. l. 55 – 56 bylo zjištěno, že tomuto byla v říjnu 2020 vyplacena od zaměstnavatele částka 13 366 Kč, kdy tento výpis neumožnil bez pochybností doložit tvrzené pravidelné příjmy z brigád, kdy se sice objevují nízké platby za „náramky“, nebylo však patrné, zda se nejedná pouze o obrat a zda není příjem z toho pocházející pouze nárazový.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a k tomu se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy měla fakticky doložené vyšší výdaje, než doložené příjmy žalovaného. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s konkrétním vyhodnocením zjištěných výsledků. Nebylo možno vycházet převážně z prohlášení žalovaného ohledně jeho výdajů a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit celkové poměry žalovaného, což se nestalo.

15. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, na kterou bylo splaceno toliko 14 300 Kč, jak žalobkyně uvedla v přípisu z č. l.

13. Rozdíl těchto částek ve výši 700 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

18. Soud zkoumal splatnost dosud dlužných částek dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že bylo vůči němu od roku 2024 vedeno insolvenční řízení, kdy dlužil větší množství splatných pohledávek, které vyústilo v zatavení insolvenčního řízení dne 27. 3. 2025 (srov. usn. z č. l. 81) z důvodu nečinnosti žalovaného, který do majetkové podstaty ničeho neuhradil a jehož majetek je nedostatečný ani k úhradě minimální odměny insolvenčního správce. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak nevyplývá, že by bylo v silách žalovaného vrátit půjčenou částku 700 Kč před rozhodnutím soudu, žaloba tak byla co do zákonného úroku z prodlení zcela zamítnuta.

19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zbytku jistiny, poplatků, jakož i úroků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba i v této části jako nedůvodná zamítnuta.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.