23 C 145/2019

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená: titul . jméno příjmení , advokátkou se sádlem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice a číslo , o 58 106 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se zastavuje co do částky 1 815 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně od 9. 5. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 56 291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 84 269,24 Kč od 9. 5. 2019 do 8. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 56 291 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 29 681 Kč do 3 dnů od právní moci k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobou ze dne 17. 9. 2019 ve znění doplňujících podání se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 58 106 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 084,24 Kč od 9. 5. 2019 do 8. 7. 2019 a z částky 58 106 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení. Při jednání dne 15. 9. 2020 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 815 Kč zpět. Uplatněný nárok odůvodnila žalobkyně tím, že od února 2016 do května 2019 poskytovala žalovanému právní služby a mimo jiné jej zastupovala u Okresního soudu ve Znojmě ve sporu pod sp.zn. 7 C 205/2016 (v žalobě chybně uvedeno 11C 205/2016) a ve sporu u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 248 C 50/2017. Poskytnuté služby právní pomoci vyfakturovala žalovanému fakturou [číslo] [rok] na částku 86 084 Kč. Žalovaný fakturu reklamoval s tím, že mezi nimi byla dohodnuta smluvní odměna 500 Kč za hodinu a později 700 Kč za hodinu. Tato dohoda se však vztahovala jen na úkony, které byly pro žalovaného činěny před tím, než bylo zahájeno soudní řízení, pro případ soudního sporu byla stanovena odměna dle advokátního tarifu. Žalovaný následně vystavenou fakturu částečně dne 8. 7. 2019 uhradil co do částky 27 978,24 Kč a ve zbytku provedl zápočet své pohledávky. Tento zápočet však žalobkyně neuznává, neboť žalovaný započítává pohledávku na zaplacení ceny díla za provedené práce na rekonstrukci domu v [adresa]. Ten je však ve vlastnictví jejího nezletilého syna, ona se žalovaným jednala jen jako jeho zákonná zástupkyně, o čemž žalovaný věděl. Není tedy dána vzájemnost započítávaných pohledávek. Žalovaný na stavbě prováděl i práce, které nebyly objednány ani následně projednány, práce účtoval za cenu, která nebyla dohodnuta podle toho, jaký způsob účtování byl pro něj výhodnější, stejnou fakturu vystavoval opakovaně, pokaždé na jiné práce, navíc sjednané práce ani nedokončil, ze stavby odešel předčasně a žalobkyně musela zadat dokončení prací jiné firmě. Účtované práce byly provedeny v menším rozsahu, než vyplývá z vystavených faktur, žalobkyně má za to, že při rozsahu provedených prací a obvyklých cenách byla pohledávka žalovaného ze smlouvy o dílo zcela uhrazena zaplacenými zálohami.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť se žalobkyní se dohodl tak, že právní služby budou poskytovány za hodinovou odměnu, která byla nejprve stanovena částkou 500 Kč inu, následně byla žalobkyní zvýšena na částku 750 Kč. Žádná jiná dohoda se žalobkyní nebyla ohledně odměny uzavřena. Žalobkyně jej nikdy neupozornila na to, že by odměna měla být účtována jinak, kdyby věděl, že za jeden úkon právní služby bude účtována částka 9 180 Kč, ihned by od smlouvy odstoupil. Na pohledávku žalobkyně navíc platně započetl svojí pohledávku za provedené stavební, výkopové, bourací a další práce na domě [adresa] v obci [obec] ve vlastnictví nezletilého syna žalobkyně, které si od něj žalobkyně objednala jako jeho zákonná zástupkyně (následně žalovaný svá skutková tvrzení změnil tak, že o této skutečnosti v době uzavření smlouvy nevěděl a dozvěděl se o ní dodatečně až na jaře roku 2019), a které byly vyfakturovány fakturami [číslo] ze dne 20. 9. 2018 po započtení složené zálohy na částku 20 000 Kč, která byla následně žalobkyní uhrazena, fakturou [číslo] ze dne 1. 12. 2018 po započtení složené zálohy na částku 26 906 Kč, která uhrazena nebyla a fakturou ze dne 26. 6. 2019 č. 2019 na částku 31 200 Kč, která rovněž nebyla uhrazena. Pohledávky z těchto dvou neuhrazených faktur započetl na pohledávku žalobkyně písemně dne 6. 7. 2019, čímž zbytek pohledávky žalobkyně zanikl.

3. Z faktury [číslo] [rok] ze dne 24. 4. 2019 se splatností do 8. 5. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobkyně účtovala žalovanému 7 úkonů po 11 107,80 Kč (včetně DPH), 7 režijních paušálů, náhradu cestovních výdajů a ztráty času a dva úkony ve věci vydání traktoru po 1 815 Kč (včetně DPH). Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. 248C 50/2017, ve kterém žalovaný právně zastoupen žalobkyní žaloval o zaplacení částky 217 598 Kč s příslušenstvím vyplývá, že žalobkyně v tomto řízení učinila tyto úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby dne 20. 9. 2017, sepis vyjádření k odporu žalovaných dne 26. 4. 2018, doplnění žaloby v návaznosti na vyjádření žalovaných dne 7. 11. 2018, účast u soudního jednání dne 20. 11. 2018, doplnění žaloby k výzvě soudu dne 5. 12. 2018 a zpětvzetí žaloby dne 25. 2. 2019. Z čestného prohlášení [titul]. [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno, že se žalobkyně dne 5. 12. 2018 účastnila jednání s protistranou v rozsahu cca 3 hodin. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 7C 205/2016, ve kterém byl žalovaný žalován o určení vlastnictví a vydání traktoru, bylo zjištěno, že žalobkyně v zastoupení žalovaného učinila ve věci tři úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě dne 9. 1. 2017 a sepis odvolání dne 5. 2. 2019. Z e-mailu žalobkyně ze dne 27. 3. 2017, z faktur [číslo] [číslo] [číslo] z výpisu z účtu žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému dne 27. 3. 2017 odměnu za podání odporu ve věci sp.zn. 11C 258/2016 tak, že odměna za jeden úkon činí 13 019,60 Kč včetně DPH a po odečtení zálohy 5 000 Kč tak zbývá doplatit 8 019,60 Kč. Na stejnou částku byla vystavena faktura [číslo] která byla zaplacena dne 25. 4. 2017 z účtu žalovaného. Dále byla týmž e-mailem účtována i odměna za vyjádření k žalobě včetně souhlasu s mediací ve věci sp.zn. 7C 205/2016, a to částkou 3 388 Kč. Na stejnou částku byla vystavena faktura [číslo] která byla uhrazena z účtu žalovaného dne 25. 4. 2017. Fakturou [číslo] žalobkyně účtovala odměnu za právní pomoc ve věci 7C 205/2016 částkou 3 388 Kč. Tato faktura byla zaplacena z účtu [jméno] [příjmení]. Soud dále provedl dokazování fakturou [číslo] vyúčtováním k faktuře a výpisem z účtu žalobkyně. Takto bylo zjištěno, že žalobkyně účtovala žalovanému dva úkony ve věci 248C 50/2017 sazbou 9 180 Kč bez DPH, a to převzetí zastoupení a sepis žaloby a dále dva režijní paušály. Faktura byla v plné výši zaplacena z účtu žalovaného dne 27. 12. 2017. Z e-mailu žalobkyně ze dne 23. 6. 2016 vyplývá, že žalobkyně účtovala žalovanému právní služby (bez označení věci, o kterou se jedná) sazbou 500 Kč za hodinu s tím, že od 1. 7. 2016 činí minimální hodinová odměna 750 Kč. V dalším e-mailu ze dne 20. 10. 2017 pak žalobkyně žalovanému sdělovala, že ze složené zálohy 5 000 Kč použila částku 1 500 Kč na věc ohledně vydání malotraktoru, celkový rozsah prací 3 hodiny. Soud dále ve věci jako svědky vyslechl [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které uvedly, že byly se žalovaným na jednání se žalobkyní, na kterém byla dohodnuta odměna za právní služby sazbou 500 Kč za hodinu. Obě svědkyně dále uvedly, že sazba se následně zvýšila na částku 750 Kč za hodinu. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že se to dozvěděla z e-mailu žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení] se tuto informaci dozvěděla na nějakém dalším jednání se žalobkyní (které to bylo a kdy si nevzpomněla). Svědek [jméno] [příjmení] pak vypověděl, že o sazbě 500 Kč za hodinu slyšel od bratra, když se jej na to ptal.

4. Soud dále provedl dokazování zápočtem pohledávek ze dne 6. 7. 2019, kterým žalovaný započítává na pohledávku z faktury [číslo] [rok] své pohledávky z faktury [číslo] ve výši 26 906 Kč a z faktury č. [rok] ve výši 31 200 Kč a dále fakturami které žalovaný vystavil žalobkyni dne 20. 9. 2018 pod [číslo] dne 1. 12. 2018 [číslo] dne 26. 6. 2019 č. [rok]. Faktura [číslo] přitom byla soudu předložena ve třech různých verzích – jedna je rukou psaná a jejím obsahem je vyúčtování zhotovení ocelových výztuží částkou 12 096,50 Kč a sádrokartonových podhledů částkou 17 374 Kč, další je tištěná, fakturovány jsou stejné práce, ale jejím obsahem je navíc i odečet zaplacených záloh a poslední verze je opět tištěn a je jí účtováno zhotovení ocelových výztuží částkou 5 860,95 Kč, sádrokartonové podhledy částkou 15 203 Kč a navíc i štuková omítka částkou 15 203 Kč. Štuková omítka byla fakturována i fakturou č. [rok], tentokráte ovšem částkou 14 352 Kč Touto fakturou jsou fakturovány práce celkem v ceně 31 200 Kč. Rovněž faktura [číslo] byla předložena ve dvou verzích, na jedné není zohledněna zaplacená záloha a jsou jí účtovány práce v ceně [částka], na druhé verzi je od ceny účtovaných prací odečítána záloha 16 109 Kč a 20 000 Kč. Z faktur [číslo] [číslo] [číslo] příjmového pokladního dokladu č. [číslo ] vzal soud za prokázané, že žalobkyně zaplatila na zálohách celkem 70 000 Kč. Soudu byly dále přeloženy rukou psané cenové nabídky cekem na částku 85 200,50 Kč. Ohledně rozsahu dohodnutých a provedených prací a ohledně jejich ceny soud provedl dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] i svědek [titul]. [jméno] [příjmení] uvedli, že neví, jaká byla mezi účastníky dohoda o ceně a co vše měl žalovaný na domě dělat, svědek [příjmení] potvrdil, že žalovaný prováděl přípravné a dokončovací práce při zhotovení nosných ocelových konstrukcí a sádrokartonových podhledů, včetně omítek, svědek [příjmení] uvedl, že se žalovaným dělal na domě kanalizaci. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že od bratra se dozvěděl, že cena měla být sjednána dle ceníku a u některých prací hodinové po 200 Kč, věc začal řešit, až když byl spor o zaplacení faktury za právní služby.

5. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen "odměna advokáta") se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen "smluvní odměna"); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

6. Podle § 3 advokátního tarifu smluvní odměna je ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení. Ujednání o smluvní odměně je buď součástí smlouvy, na jejímž základě se právní služba poskytuje, nebo je sjednáno samostatně.

7. Podle § 1725 občanského zákoníku smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

8. Podle § 1982 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

9. Podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi nimi byla uzavřena dohoda na základě, které žalobkyně poskytovala pro žalovaného právní služby jakožto advokátka vedená v seznamu advokátu České advokátní komory. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení odměny za poskytnuté právní služby. Mezi účastníky však byl spor o tom, jakým způsobem byla mezi nimi dohodnuta odměna za poskytnuté právní služby, když žalovaný tvrdí, že se jednalo o sazbu hodinovou, kdežto žalobkyně tvrdí, že dohoda o hodinové sazbě se vztahovala jen na úkony učiněné před tím, než došlo k soudnímu sporu, přičemž pro tento případ mělo být účtováno úkonově podle advokátního tarifu. Tvrzení žalovaného by nasvědčovaly svědecké výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které byly přítomny při jednání se žalobkyní o právním zastoupení, jakož i e-mail žalobkyně ze dne 23. 6. 2016. Nelze však přehlédnout, že žalobkyně soudu předložila listinné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že dohoda stran byla ve skutečnosti taková, jak tvrdí ona, neboť žalovaný se podle této dohody choval. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že v případě, že u soudu skutečně probíhalo soudní řízení, ve kterém žalobkyně žalovaného zastupovala, účtovala mu již v minulosti odměnu stanovenou advokátním tarifem za jeden úkon právní služby, a to i v řízeních, pro které byla následně vystavena ona sporná faktura [číslo] [rok]. Dříve vystavené faktury přitom žalovaný vždy v plném rozsahu zaplatil. Žalovaný v řízení netvrdil, že by tyto faktury nijakým způsobem rozporoval, toto neuvedli ani slyšení svědci. V takovém případě se ovšem nabízí otázka, proč žalovaný platit faktury na právní služby v úplně jiné sazbě, než jaká měla být dohodnuta? Neobstojí tvrzení žalovaného, že mu e-mail s vyúčtováním nepřišel. Pokud by mu e-mail nepřišel, proč potom platil faktury, o kterých by nevěděl, čeho se týkají? Jednalo se přitom o nemalou částku, neboť součet všech vystavených faktur činil 29 872,20 Kč. To je natolik výrazný rozdíl oproti službám účtovaným v e-mailu ze dne 23. 6. 2016, kterým žalovaný argumentuje, že žalovaného muselo takové podstatné navýšení ceny zarazit. Proč se potom nešel poradit s bratrem (tvrdí-li že psanému textu obtížně rozumí), jako to udělal u oné faktury [číslo ] [rok] Jednání žalovaného, který platí faktury, o kterých neví, na co jsou vystaveny, a ve kterých se fakturovaná částka podstatně liší od žalovaným tvrzené dohody, nedává smysl. Proč by žalovaný platil neznámé faktury, když navíc byl ve finanční tísni a na jejich úhradu mu musela půjčovat matka (jak vyplývá z její svědecké výpovědi) ? Jediné rozumné vysvětlení je, že žalovaný byl srozuměn s tím, jakým způsobem bude žalobkyně účtovat právní služby, a proto se v souladu s tímto způsobem následně i choval. Jestliže listinné důkazy, jakož i následné chování žalovaného, které je v souladu s jejich obsahem, svědčí o tom, že dohoda o ceně byla mezi účastníky taková, jakou tvrdí žalobkyně, nemůže soud považovat za důkaz opaku svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednak se jedná o blízké příbuzné žalovaného (matka a manželka) a mohou tedy být motivovány vypovídat v jeho prospěch, jednak jejich výpověď je v rozporu s tím, co vyplynulo ze shora rozebíraných listinných důkazů, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně žalovanému opakovaně účtovala právní služby za každý úkon právní služby dle advokátního tarifu. Nejednalo se přitom jen o onen sporný e-mail ze dne 27. 3. 2017, ale i o vyúčtování k faktuře [číslo] ze kterého je rovněž jednoznačně zřejmé, že právní služby nejsou účtovány hodinovou sazbou. Pokud se týká svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], ten poznatky o dohodě čerpal jen ze sdělení žalovaného. Jeho výpověď, která je založena jen na sdělení jedné ze stran sporu, aniž by vycházela z osobního a bezprostředního vnímání průběhu sporné události, tak nemá v podstatě žádnou vypovídací hodnotu.

11. Nutno podotknout, že pro dohodu mezi advokátem a jeho klientem o výši odměny za poskytnuté právní služby, není předepsána žádná forma, rovněž tak není stanoven žádný závazný postup, jakým by měla být odměna určena či počítána, lze tak dohodnout odměnu hodinovou sazbou, dle advokátního tarifu, kombinací obou metod, ale i jinak. Rovněž tak není vyloučeno, aby se obsah dohody v průběhu trvání právního zastoupení změnil (např. ukáže-li se, že zastupování bude náročnější, než se původně jevilo). Pokud tedy žalobkyně tvrdí, že dohoda o ceně byla taková, že služby poskytnuté před podáním žaloby budou účtovány hodinově a služby poskytované po podání žaloby budou účtovány úkonově dle advokátního tarifu, o čemž svědčí následně vystavovaná vyúčtování a faktury, které žalovaný bez námitek v plné výši hradil, lze takovou dohodu považovat za platně sjednanou. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že žalobkyně v řízení ve věci 248C 50/2017 skutečně provedla 7 úkonů právní služby, neboť pokud soud odečte převzetí zastoupení a sepis žaloby, které byly vyúčtovány fakturou [číslo] žalovaným také v plné výši zaplaceny, tak žalobkyně ve věci dále sepsala vyjádření k odporu, doplnění žaloby v reakci na vyjádření žalovaných, doplnění žaloby k výzvě soudu a zpětvzetí žaloby, dále se účastnila jednoho soudního jednání a jednání s protistranou, které trvalo více jak dvě hodiny a v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu tak jde o dva úkony právní služby. V řízení 7 C 205/2016 byl po vyfakturování právních služeb fakturami [číslo] vynaložen už jen jeden úkon právní služby (sepis odvolání), bylo by tedy třeba prokázat, že žalobkyně učinila i druhý účtovaný úkon (blíže nespecifikovanou výzvu). Žalobkyně však ohledně tohoto úkonu vzala žalobu částečně zpět a soud tak v tomto rozsahu řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. částečně zastavil. Zbytek faktury tak odpovídá počtu úkonů právní služby, které byly v obou řízeních skutečně učiněny a žaloba by tak byla ve zbytku důvodná.

12. Soud se však musel zabývat i vznesenou námitkou započtení. Z ustanovení § 1982 občanského zákoníku vyplývá, že k zániku pohledávky v důsledku započtení je třeba, aby se jednalo o pohledávky stejného druhu, aby se jednalo o pohledávky vzájemné, což znamená, že věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé pohledávky a aby byl učiněn projev vůle směřující k započtení těchto vzájemných pohledávek. Na základě provedeného řízení však má soud za to, že podmínka vzájemnosti pohledávek není v tomto případě splněna. Mezi účastníky totiž nebylo sporu, že dům, na kterém žalovaný prováděl započítávané práce, je ve vlastnictví nezletilého syna žalobkyně. Žalobkyně od počátku tvrdila, že se žalovaným ohledně provedení díla vždy jednala jen jako zákonná zástupkyně svého nezletilého syna. Toto ostatně tvrdil i sám žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21. 11. 2019, ve kterém uvedl, že veškeré práce byly provedeny na základě objednávky prací, která byla učiněna ze strany žalobkyně jakožto zástupce nezletilého [jméno] [příjmení]. Pokud by však žalobkyně s vědomím žalovaného jednala se žalovaným jen jako zákonná zástupkyně svého nezletilého syna, tak by v souladu s ustanovením § 436 odst. 1 občanského zákoníku případná práva a povinnosti ze smlouvy o dílo se žalovaným vznikaly přímo nezletilému synovi žalobkyně, nikoliv žalobkyni, která by tak neměla postavení dlužníka pohledávky na zaplacení prací ze smlouvy o dílo. Žalovaný sice následně svá skutková tvrzení změnil tak, že o skutečných poměrech k rekonstruovanému domu se dozvěděl až dodatečně na jaře 2019, jednak se tak však stalo až poté, co byl žalovaný upozorněn na možnost, že započítávaná pohledávka není za žalobkyní a jednak ve faktuře [číslo] kterou měl žalovaný vystavit již dne 20. 9. 2018, je uvedeno, že vlastníkem nemovitostí je [příjmení] [jméno]. Stejný údaj je uveden i na faktuře [číslo] kterou žalovaný vystavil dne 1. 12. 2018. Žalovaný by tak o skutečných vlastnických vztazích k rekonstruované nemovitosti věděl dříve, než na jaře roku 2019. Když byl žalovaný na tuto skutečnost upozorněn, začal tvrdit, že faktury byly ve skutečnosti vystaveny později a že jsou antedatované. Přihlédne-li však soud dále ke skutečnosti, že žalovaný měnil nejen svá skutková tvrzení, ale i vystavené faktury, neboť stejnou fakturu vystavil opakovaně na různé práce, jeví se následná tvrzení žalovaného jako naprosto nevěrohodná a ryze účelová, činěná ve snaze vyhnout se nepříznivým následkům v podobě toho, že jeho započítávaná pohledávka nebude v soudním řízení zohledněna. Soud je proto s ohledem na výše uvedené toho názoru, že smlouva o dílo byla žalobkyní poptávána toliko jako zákonnou zástupkyní jejího nezletilého syna a že žalovaný o této skutečnosti od počátku věděl, pročež případnou pohledávku na úhrady ceny díla nemá za žalobkyní, ale za jejím nezletilým synem. Jeho pohledávka tak není způsobilá k započtení na pohledávku žalobkyně na zaplacení provedených právních služeb.

13. I kdyby tomu tak nebylo, jsou zde další důvody, pro které nelze k započítávané pohledávce přihlédnout. Dle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku totiž nelze započítávat pohledávky nejisté nebo neurčité. Nejvyšší soud v této souvislosti ve svém rozsudku ze dne 1. 10. 2018 sp.zn. 28 Cdo 5711/2017 dovodil, že„ Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o.z.)“ V projednávaném případě nebyl žalovaný k výzvě soudu ani schopen řádně specifikovat, co konkrétně bylo předmětem smlouvy o dílo, jakým způsobem byla stanovena cena díla (žalovaný tvrdí, že část prací měla být provedena dle ceníku a část hodinově, aniž by specifikoval, které konkrétní práce měly být oceněny dle ceníku a které hodinově), nebyl ani schopen řádně specifikovat rozsah provedených prací a nebylo doloženo, že by fakturované práce byly také všechny řádně provedeny a předány. Navíc, jak již bylo uvedeno, způsob fakturace žalovaným byl značně podivný, neboť žalovaný opakovaně vystavoval faktury s týmž číslem, byť obsahovala jiné fakturované práce a také rozličnou cenu. Liší se i cena prací dle cenové nabídky a cena prací fakturovaných. Tyto nedostatky nebyly odstraněny ani provedeným dokazováním, neboť slyšení svědci v rámci svých výpovědí potvrdili provedení jen některých účtovaných prací, ani jeden ze slyšených svědků však nebyl schopen konkrétně uvést, jaká byla dohoda o ceně objednaných prací a co vše a v jakém rozsahu žalovaný na základě uzavřené smlouvy o dílo provedl. Pohledávka žalovaného se tak jeví jako značně nejistá, když není zřejmé, co mělo být plněno, v jaké ceně a co vše nakonec splněno bylo a není tak zřejmé, zda žalovanému skutečně vznikl nárok na zaplacení ceny díla v započítávané výši. Nejde přitom o pohledávku, která vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou, a u které by dovození nekompenzability protipohledávky bylo dle shora citovaného judikátu méně přiléhavé. Objasnění uvedených nejasnosti by si vyžádalo nutnost doplnění skutkových tvrzení (což žalovaný přes opakovaná poučení a výzvy soudu nebyl schopen dosud učinit) a časově náročné dokazování, neboť nebyla-li by prokázána dohoda o ceně, bylo by nutno zjišťovat cenu obvyklou, což by si vyžádalo zpracování znaleckého posudku. S ohledem na tyto skutečnosti proto sodu nepovažoval pohledávku žalovaného za způsobilou k započtení, i kdyby zde byla splněna podmínka vzájemnosti započítávaných pohledávek. Navrhovaný důkaz znaleckým posudkem tak byl jako nadbytečný soudem zamítnut.

14. Soud proto žalobě ve znění částečného zpětvzetí vyhověl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil ve lhůtě splatnosti vystavené faktury (tedy do 8. 5. 2019), ocitl se následujícího dne v prodlení s plněním peněžité povinnosti a žalobkyni tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Byť byla žaloba pro neprokázání části uplatněného nároku vzata v tomto rozsahu zpět, rozhodl soud o náhradě nákladů mezi účastníky dle § 142 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť její případný neúspěch by se týkal jen nepatrné části uplatněné pohledávky. Náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení dle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 3 460 Kč za jeden úkon právní služby, a to za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k započítávané pohledávce, účast na jednání dne 7. 5. 2020, doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu dne 9. 6. 2020, účast na jednání dne 21. 7. 2020 a účast na jednání dne 15. 9. 2020, tedy celkem za šest úkonů právní služby, paušální náhrada hotových výdajů za těchto šest úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, náhrada za ztrátu času právního zástupce žalobkyně na cestě k jednání soudu v rozsahu šesti započatých půlhodin, při třech soudních jednáních tedy celkem 18 započatých půlhodin, dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, náhrada cestovních výdajů za cestu právní zástupkyně žalobkyně z [obec] k jednání soudu a zpět ve dnech 7. 5. 2020 a 9. 6. 2020 v délce 144 km, kombinované spotřebě benzinu 95 dle technického průkazu vozidla [značka automobilu] ve výši 6,6l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve výši 32 Kč a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km ve výši 896,30 Kč, při dvou jednáních tedy celkem 1792,60 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu právní zástupkyně žalobkyně z [obec] k jednání soudu a zpět dne 15. 9. 2020 v délce 154 km, při užití stejného vozidla a tedy při stejných vyhláškových cenách, ve výši 972,04 Kč a zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2 556 Kč Náklady řízení tedy po zaokrouhlení na celé koruny činí celkem 29 681 Kč.