23 C 15/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících Mgr. Jana Lišky a Ing. Martina Paula ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený: údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 40 811,50 Kč s příslušenstvím, <b>I. Zamítá se žaloba co do zaplacení částky 7 444 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 33 367,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 33 367,50 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 306 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [titul za jménem].</b> 1. Žalobou ze dne 19. 10. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 40 811,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť žalovaný pro něj na základě dohody o provedení práce pracoval jako kurýr. K jeho činnosti patřil nákup objednávek a jejich dovoz k zákazníkům žalobce, od kterých žalovaný následně pro žalobce inkasoval platby. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že v období od listopadu 2019 do prosince 2019 inkasoval žalovaný od zákazníků platby v celkové výši 64 700 Kč, žalobci však odevzdal jen částku 19 721 Kč. Část dluhu byla žalovanému sražena ze mzdy, k úhradě zbývá 38 880 Kč. Dále žalovaný způsobil žalobci škody ve výši 1 931,50 Kč tím, že se ve dnech 18. 12. 2019 a 24. 12. 2019 při řízení služebního vozidla dopustil dopravního přestupku, za což byla uložena pokuta, kterou uhradil žalobce.

2. Žalovaný se ve věci k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených důkazů.

3. Z dohody o provedení práce ze dne [datum] a z dohody o hmotné odpovědnosti z téhož dne vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda, kterou se žalovaný zavázal provést pro žalobce práci na pozici kurýra v rozsahu 300 hodin za kalendářní rok s tím, že práce budou prováděny od [datum]. Zároveň byla uzavřena dohoda, kterou žalovaný převzal odpovědnost za schodek na svěřených předmětech (automobil a mobilní telefon), hotovosti, ceninách, materiálu a jiných hodnotách, které převezme k vyúčtování. Evidencí pokladny žalobce za období od 14. 11. 2019 do 29. 12. 2019 je dokladováno převzetí částky za objednávky v měsíci listopadu 29 045 Kč a v měsíci prosinci 35 655 Kč s tím, že ve dnech 21. 11. 2019 a 26. 11. 2019 byly provedeny vklady ve výši celkem 19 721 Kč. Z knihy jízd vozidla [značka vozidla ] [anonymizováno] [registrační značka] bylo soudem zjištěno, že žalovaný uskutečnil jízdu tímto vozidlem ve dne 18. 12. 2019 v čase 12:05 – 12:22 a dne 24. 12. 2019 v čase od 10:37 do 11:

7. Z výzev [stát. instituce], [anonymizována tři slova] ze dne 6. 1. 2020 [číslo jednací] a ze dne 13. 3. 2020 [číslo jednací], jakož i z faktur [číslo] vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] byla jako provozovatel vozidla [registrační značka] vyzvána k úhradě pokuty ve výši 1 000 Kč za spáchaný přestupek ze dne 18. 12. 2019 v čase 12:13:02 (překročení povolené rychlosti) a za spáchaný přestupek ze dne 24. 12. 2019 v čase 10:39:34 (překročení povolené rychlosti) a že [právnická osoba] následně tyto částky vyúčtovala k úhradě žalobci spolu s administrativním poplatkem 2x 181,50 Kč. Výpisem z účtu a exportem účetního systému je pak dokladováno, že žalobce tyto faktury leasingové společnosti uhradil.

4. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

5. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

6. Podle § 259 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je z větší části důvodná. Z provedeného dokazování vyplývá, že mezi účastníky byl dohodou o provedení práce založen pracovněprávní vztah, na základě kterého prováděl žalovaný pro žalobce práci jako kurýr za sjednanou odměnu v rozsahu nepřekračujícím 300 hodin ročně. Počátek výkonu práce byl sjednán ke dni [datum]. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaný užil ve dnech 18. 12. 2019 a 24. 12. 2019 vozidlo, které žalobce užíval na základě leasingové smlouvy od [právnická osoba] (což lze dovodit z vystavených faktur od této společnosti a ze skutečnosti, že dle zjištění [stát. instituce] byla provozovatelem vozidla právě tato společnost). V čase, kdy dle knihy jízd užíval vozidlo žalovaný, došlo ke spáchání dopravního přestupku, za což byla správním orgánem vyměřena pokuta, kterou leasingová společnost následně přefakturoval leasingovému nájemci – žalobci, který jí leasingové společnosti uhradil.

8. Je proto nutno posoudit, zda zjištěné jednání žalovaného zakládá vznik odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli dle § 250 odst. 1 zákoníku práce. Tradičně je v soudní praxi a teorii dovozováno, že k předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu patří – protiprávní jednání škůdce (odpovědného zaměstnance), vznik škody, vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou a zavinění na straně škůdce, přičemž v pracovněprávních vztazích splnění těchto předpokladů prokazuje zásadně zaměstnavatel, který se podanou žalobou domáhá náhrady škody.

9. Z výše popsaného dokazování lze dovodit, že protiprávní jednání žalovaného bylo v řízení prokázáno, neboť v čase, kdy měl řídit vozidlo žalovaný (že by vozidlo v tuto dobu neřídil, žalovaný netvrdil) opakovaně došlo ke spáchání přestupku tím, že byla překročena na místě povolená rychlost. Rovněž tak byl prokázán vznik škody na straně zaměstnavatele, neboť bylo prokázáno, že žalobce uhradil leasingové společnosti pokutu, která jí byla za žalovaným spáchané přestupky uložena správním orgánem a rovněž tak uhradil administrativní poplatek, který si leasingová společnost vyúčtovala. Na straně žalobce tak došlo k majetkovému úbytku rovnajícímu se částce zaplacené leasingové společnosti, tedy částce 1 931,50 Kč. Z provedeného dokazování lze jednoznačně dovodit i vztah příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou, neboť pokud by žalovaný při řízení vozidla postupoval v souladu s platnými předpisy a jel pouze povolenou rychlostí, nebylo by vozidlo automatickým systémem měření rychlosti zaznamenáno a k uložení pokuty za překročení rychlosti by tak nemohlo dojít. Soud má dále za to, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá i zavinění žalovaného za vzniklou škodu minimálně ve formě vědomé nedbalosti, neboť žalovaný jakožto osoba s řidičským oprávněným musel vědět, jaké platí předpisy ohledně povolené rychlosti v obci a musel si být vědom, jakou rychlostí jede a že tyto předpisy překračuje a že může dojít k uložení pokuty, zjevně však spoléhal na to, že jeho rychlost kontrolována nebude.

10. Soud má proto za to, že na straně žalovaného jsou splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu a v této části je podaná žaloba plně důvodná.

11. Úplnou důvodnost však soud neshledal ve druhé části žalobou uplatněného nároku. Z provedeného dokazování vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti, na základě které žalovaný odpovídal žalobci za vzniklou škodu na svěřených hodnotách, které byl žalobci povinen vyúčtovat. Odpovědnost za schodek vzniklý na svěřených hodnotách je odpovědností objektivní, není proto třeba prokazovat zavinění žalovaného za vzniklý schodek a postačí, je-li v řízení prokázáno, že došlo k uzavření platné dohody dle § 252 odst. 1 zákoníku práce a že došlo ke vzniku schodku. Ten byl v řízení prokázán sjetinou z pokladního systému žalobce. Nicméně soud nemůže přehlédnout, že, jak tvrdí i sám žalobce, pracovněprávní vztah žalovaného na základě dohody o provedení práce vznikl až dne [datum]. Žalovaný nepracoval na pracovišti se společnou hmotnou odpovědností, je proto vyloučen postup dle § 254 odst. 3 zákoníku práce. Mechanismus, jakým žalobce popisuje nakládání žalovaného se svěřenými hodnotami (přebírání plateb od zákazníků), pak vylučuje, aby se jednalo o manko, jehož okamžik vzniku nelze přesně zjistit, neboť je-li známo, od kterých zákazníků měl žalovaný převzít hotovost a je-li známa i její výše, lze snadno zjistit, zda a kolik z převzaté hotovosti bylo žalovaným řádně odvedeno zaměstnavateli. Žalovaný proto nemůže žalobci odpovídat za částky, které byly do pokladního systému žalobce zaevidovány před tímto dnem, neboť je zjevné, že pokud v této době žalovaný pro žalobce ještě nepracoval, nemohl ani pro žalobce od zákazníků převzít žádné částky a nemohla mu tak ani vzniknout povinnost předat žalobci něco, co fyzicky nikdy nepřevzal a s čím fyzicky nikdy nedisponoval. V řízení proto nelze přihlédnout k platbám, které byly zaevidovány do systému v období od 14. 11. 2019 do 16. 11. 2019 v celkové výši 7 444 Kč a o tuto částku je proto třeba schodek, za který žalovaný odpovídá ponížit. Žalovaný proto může žalobci maximálně odpovídat za částku 37 535 Kč (v období od 21. 11. 2019 do 29. 12. 2019 bylo od zákazníků převzato 57 256 Kč a žalobci bylo předáno 19 721 Kč), přičemž z vyjádření žalobce vyplývá, že část tohoto schodku ve výši 6 099 Kč již žalovaný žalobci uhradil. Neuhrazená škoda způsobená schodkem, za který žalovaný odpovídá, tak činí jen 31 436 Kč.

12. Soud proto žalobě vyhověl jen co do nároku na zaplacení náhrady škody za uložené sankce za spáchané dopravní přestupky a co do částky 31 436 Kč z titulu vzniklého manka, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť tím, že žalovaný dluh k výzvě žalobce neuhradil ve lhůtě stanovené pro dobrovolnou úhradu, ocitl se nejpozději následujícího dne po marném uplynutí této lhůty v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl sice ve věci úspěšný jen zčásti, jeho úspěch je však větší než jeho neúspěch, žalobce má proto nárok na náhradu poměrné části vzniklých nákladů řízení. Žalobce v řízení požadoval zaplatit částku 40 811,50 Kč, soudem mu byla přisouzena toliko částka 33 367,50 Kč, která odpovídá 81,76% uplatněného nároku. Úspěch žalovaného ve věci je proto 81,76%, jeho neúspěch činí 18,24%. Po odečtení míry neúspěchu ve věci od žalobcova úspěchu tak vychází, že žalobce má právo na náhradu 63,52% vzniklých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 740 Kč za úkon, paušální náhradou hotových výdajů za tyto tři úkony dle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, soudním poplatkem ve výši 2 041 Kč a 21% DPH ve výši 1 915,20 Kč Celkem náklady řízení činí částku 13 076,20 Kč, 63,52% z této částky odpovídá částce 8 306 Kč.