23 C 15/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících Jany Doležalové a Ing. Pavla Chloupka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 262 Kč s příslušenstvím, <b>Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 7 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 262 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1 000 Kč.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 262 Kč spolu se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného mělo vzniknout tím, že mu žalobce mylně vyplatit mzdu za měsíc květen za období od 7. 5. 2019 do 31. 5. 2019 ve výši 14 545 Kč, ač pracovní poměr byl ze stany žalovaného skončen ve zkušební době již dne 17. 5. 2019 a za odvedenou práci mu tak náležela mzda jen ve výši 7 283 Kč.

3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a ze mzdového výměru z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici pracovník vnitřní služby s nástupem do zaměstnání ke dni [datum]. Mzda mu byla stanovena ve výši 22 060 Kč hrubého měsíčně s výkonovou prémií až 2 210 Kč hrubého měsíčně. Z listiny nazvané jako zrušení pracovního poměru ve zkušební době bylo zjištěno, že žalovaný zrušil pracovní poměr ke dni 17. 5. 2019 a že vedoucí pracovník žalobkyně toto téhož dne akceptoval. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc květen 2019 pak vzal soud za prokázané, že žalobkyně stanovila žalovanému mzdu za měsíc květen za 142,5 odpracovaných hodin ve výši 14 545 Kč čistého. O vrácení přeplatku byl žalovaný vyzván opakovaně ve dnech 12. 6. 2019, 19. 12. 2019 a 19. 1. 2021.

4. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám odst. 2).

5. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

6. Podle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

7. K pojmovým znakům pracovního poměru patří, že ze strany zaměstnance je pro zaměstnavatele vykonáván úplatně, což zákoník práce vyjadřuje tak, že zaměstnanci náleží za odvedenou práci mzda (popř. plat). Zároveň platí, že mzda náleží jen za zaměstnancem skutečně odvedenou práci pro zaměstnavatele. Jestliže byla zaměstnanci vyplacena mzda ve větším rozsahu, než kolik by mu za daný měsíc náleželo podle skutečně odvedené práce, představuje rozdíl mezi vyplacenou mzdou a mzdou odpovídající nároku podle skutečně odvedené práce bezdůvodné obohacení na straně zaměstnance, neboť se mu dostalo plnění bez právního důvodu, když přeplatek není odůvodněn odvedenou prací. Zároveň však platí, že toto bezdůvodné obohacení je zaměstnanec povinen vydat jen v případě, že nemohl vědět, že ze strany zaměstnavatele mu na mzdě bylo vyplaceno více, než kolik mu skutečně náleželo.

8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vyplatila žalovanému mzdu za 142,5 hodiny, ač ve skutečnosti pracovní poměr žalovaného u žalobkyně trval jen 10 dní. Je tedy zjevné, že mzda byla ze strany žalobkyně stanovena nesprávně, neboť počet proplacených hodin neodpovídá počtu skutečně odpracovaných hodin. Této skutečnosti si musel být vědom i žalovaný, neboť to byl právě on, kdo ukončoval pracovní poměr ve zkušební době, pročež si musel být vědom, že jeho pracovní poměr trval jen 10 dnů a že mu tak nemůže v žádném případě náležet mzda za 142,5 hodiny, neboť při délce pracovního poměru by to znamenalo, že by žalovaný musel pro žalobkyni jeden každý den odpracovat 14,25 hodiny. Jsou tak splněny zákonné podmínky pro vydání požadovaného bezdůvodného obohacení.

9. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť tím, že žalovaný k výzvě žalobkyně ve stanovené lhůtě nevrátil přeplatek na mzdě, ocitl se dnem následujícím po uplynutí žalobkyní stanovené lhůty v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak dle § 1970 občanského zákoníku přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění k prvému dni prodlení.

10. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně, které byly stanoveny dle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., sazbou 300 Kč za každý učiněný úkon v řízení, tedy za sepis výzvy k plnění a za sepis žaloby.