23 C 18/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa , o 300 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 942 Kč s 11,75 % ročním úrokem z prodlení od 22. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 269 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 22. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 81 375,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení]</b> 1. Žalobou ze dne 28. 3. 2022 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 1. 2022 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že na základě usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] mu z vypořádání pozůstalosti po jeho zemřelé manželce [jméno] [příjmení] připadla částka 300 000 Kč, která byla po úmrtí jeho manželky nalezena v domě v hotovosti. Tyto peníze si po nálezu ponechal žalovaný, který, ač si musel být vědom toho, že peníze budou předmětem pozůstalostního řízení a že tedy s nimi není do doby vypořádání pozůstalosti oprávněn jakkoliv disponovat, si peníze ponechal a disponoval s nimi podle své úvahy. Žalovaný následně tvrdil, že s peněz uhradil náklady pohřbu a náklady na renovaci hrobového místa a že se tak stalo na základě dohody se žalobcem. K žádné takové dohodě však nikdy nedošlo, žalobce měl v úmyslu přenechat peníze svým vnoučatům, což sdělil i žalovanému v době nálezu peněz.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že z částky 300 000 Kč uhradil náklady pohřbu ve výši 30 942 Kč a náklady na renovaci hrobového místa ve výši 206 350 Kč a že se tak stalo se souhlasem žalobce. Se záměrem renovace hrobového místa byla seznámena širší rodina, původní dohoda byla taková, že na nákladech se budou podílet i ostatní rodinní příslušníci, následně však žalobce projevil úmysl hradit celou renovaci sám, proto bylo ostatním rodinným příslušníkům sděleno, že není potřeba jejich finanční spoluúčasti. Zbývající částka byla žalobcem spotřebována za cestovní výdaje vynaložené v souvislosti se zařizováním pohřbu a jednáním na úřadech, odměnu notářky, urnu, porcelánové fotografie na pomníku a led svíčky, celkem šlo o částku 10 609 Kč, a na platby za vedení domácnosti žalobce a žalovaného. Tento zůstatek měl jít dle dohody se žalobcem na úhradu jeho budoucího pohřbu, žalovaný je proto připraven tyto budoucí náklady hradit ze svého. Jelikož s penězi bylo naloženo s vědomím žalobce a podle jeho přání, je jeho současný požadavek na jejich vrácení nepoctivým výkonem práva a nemůže mu být přiznáno žádné právní ochrany.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že po úmrtí [jméno] [příjmení] – manželky žalobce a matky žalovaného, byla v její domácnosti nalezena částka 300 000 Kč. Rovněž tak nebylo sporu o tom, že s touto částkou disponoval žalovaný. Tato shodná skutková tvrzení účastníků tak vzal soud za základ i svých skutkových zjištění. Z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 12. 11. 2021, bylo soudem zjištěno, že soud tímto usnesením provedl mimo jiné vypořádání zaniklého společného jmění zemřelé [jméno] [příjmení] a žalobce tak, že žalobci přikázal do jeho výlučného vlastnictví mimo jiné peněžní hotovost nacházející se k datu úmrtí v domě [adresa] v [obec] ve výši 300 000 Kč 4. Soud dále provedl důkaz výslechem účastníky navržených svědků. Svědkyně [jméno] [příjmení], vnučka žalobce, uvedla, že se jí babička svěřila, že má na učtu přes 100 000 Kč, kdyby se jí něco stalo a dalších 300 000 Kč má schovaných. Když umřela, děda je požádal, aby peníze našli. Našel je [jméno], děda říkal, aby se peníze rozdělily vnoučatům, s tím [jméno] nesouhlasil a nakonec je odnesl nahoru. Děda pak říkal, že z těch peněz se dá [jméno] na pohřeb, když se ho pak ptala, zda mu [jméno] dal zbytek, tak ne. [jméno] říkal, že zbytek peněz se dá do pozůstalosti, aby nebyly hádky, pak ale přišel s tím, že objednal nový hrob za 200 000 Kč, abychom se nehádali skrz peníze. Děda chtěl jen, aby se hrob opravil, protože byl prasklý, tak aby to vypadalo pěkně. [jméno] dědovi neustále tvrdil, že to nejsou jeho peníze, až z rozhodnutí soudu zjistil, že ty peníze jsou jeho.

5. Svědek [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] uvedli, že s nimi nikdo neprobíral, že se bude dělat nový hrob a jak bude vypadat, svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že se to dozvěděla až z SMS, ve které ji strýc (žalobce) psal, že kdyby po ní chtěl [jméno] nějaké peníze na pomník, ať mu nic nedává, že to platil ze svého. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že o novém hrobě se dozvěděl od švagra (žalobce), až když mu poslal fotky, jak to bude vypadat. Pak mu švagr volal, jestli dával [jméno] nějaké peníze a že mu nic dávat nemá, že si to zaplatí sám.

6. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že po pohřbu se s [jméno] bavili o tom, že by nechali opravit hrob, počítalo se, že by to stálo kolem 50 000 Kč a že by se na tom podíleli. Víc se o tom nebavili, pak mu najednou přišly fotky, když už to bylo hotové. Bylo to z granitového mramoru, cena byla rapidně vyšší. Počítal s tím, že se to bude jen rekonstruovat a že by každý dal jen něco kolem 7 000 Kč. Asi za 14 dní poté, co mu přišly fotky volal strejda (žalobce), že kdyby po něm [jméno] chtěl nějaké peníze, nemá mu nic dávat. Pak od [jméno] slyšel, že strejda s tetou měli nějaké peníze, které údajně [jméno] vzal a zaplatil z toho hrob.

7. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že věděl, že si jeho matka spoří peníze, chtěla, aby se peníze použily na pohřeb její a otce, na důstojný odchod ze života. V den úmrtí matky otec ještě večer chtěl, aby se peníze našly, když se našly, otec chtěl, aby se peníze rozdaly vnoučatům, i když věděl, že matčino přání bylo jiné. Není pravdou, že by peníze odnesl, dal je do krabice od léků a tu pak na skříň v otcově pokoji. Druhý den se s otcem domluvil, že s peněz zaplatí pohřeb a nechá se opravit pomník. Byli dohodnuti, že to bude do 200 000 Kč a že zbytek se nechá na jeho pohřeb. On si pak z peněz vzal 15 000 Kč, aby měl na zálohu na pohřeb. Na pohřební hostině řešil s příbuznými, zda by se na opravě hrobu podíleli i ostatní, v té době se ještě nevědělo, co vše se bude dělat, jak to bude vypadat a kolik to bude stát. Oni s tím souhlasili. Otec věděl, jak bude nový pomník vypadat, všechny fotky mu ukázal, co měl v papírech, tak ty mu taky ukázal. Měl několik nabídek na nový pomník, někteří se nevyjádřili, některé byly bez DPH, nakonec vybral tu nejlevnější. Otec proti tomu nic nenamítal, k ceně se nijak nevyjadřoval, až pak v prosinci, kdy vznikly problémy kvůli péči o otce. Z peněz dále hradil výdaje při vyřizování pohřbu a dědictví a výdaje na vedení domácnosti. Otci ukazoval jaké mají měsíční příjmy a jaké mají výdaje a že jsou v mínusu, otec nechtěl, aby šel do práce, musel se starat o otce, neměl jiný příjem.

8. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že věděl, že manželka spoří peníze, spořili společně. Byly to peníze pro vnoučata, byly rozdělené do tří obálek, v každé bylo 100 000 Kč. V souvislosti s pohřbem synovi žádné pokyny nedával, on si všechno rozhodoval sám. Že to zařizuje věděl. Nevěděl, že se syn bavil s ostatními, aby přispěli na opravu hrobu. Fotky nového pomníku mu syn zasílal, nikdy mu neřekl, kolik to bude stát, když se dozvěděl, kolik to stálo, tak mu hned řekl, že s tím nesouhlasí. Jím by s manželkou stačilo něco do 30 000 Kč. Měl příspěvek na péči a důchod, měl dost peněz, aby si zaplatil své výdaje.

9. Žalovaný dále soudu předložil daňový doklad [číslo] vystavený [právnická osoba ] [anonymizováno] [právnická osoba] na částku 30 942 Kč a výpisy ze svého účtu o úhradě této částky, smlouvu o dílo, kterou žalovaný uzavřel s firmou [právnická osoba] na odstranění původního dvojhrobu a výrobu nového za 206 350 Kč a daňový příjmový doklad ze dne 9. 11. 2021 o úhradě této částky žalovaným. Pokud se týká provedení důkazu předloženými zvukovými nahrávkami pořízenými bez vědomí žalovaného, tento důkaz soud neprovedl, neboť dle judikatury lze zvukový nebo obrazový záznam, který se týká člověka nebo jeho projevů osobní povahy a který byl pořízen soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby, použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp.zn. 21 Cdo 1267/2018). Tento důkaz byl předložen k prokázání skutečností, ke kterým již vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení] a navíc za situace, kdy důkazní břemeno ohledně toho, zda žalovaný měl souhlas žalobce k nakládání s penězi, stíhá toho, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalovaného. Zvukové nahrávky by tak měly být použity v situaci, kdy žalobce vůbec netíží důkazní břemeno a kdy by jimi maximálně mohla být potvrzena věrohodnost výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vypovídající k stejným okolnostem. Ze této situace soud seznal, že nejsou splněny podmínky pro to, aby soud mohl zvukové nahrávky použít jako důkaz v soudním řízení.

10. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Z provedeného dokazování je nepochybné, že po smrti [jméno] [příjmení] byla v domě, který obývá žalobce se žalovaným, nalezena v hotovosti částka 300 000 Kč. V tom nebylo mezi účastníky sporu. Rovněž tak nebylo sporné, že se jednalo o částku, kterou naspořila [jméno] [příjmení] za svého života společně se svým manželem. Na základě shodných účastnických výpovědí má pak soud rovněž za prokázané, že po nálezu těchto peněz projevil žalobce přání, aby tyto peníze byly rozděleny mezi jeho vnoučata a že následně souhlasil s tím, aby z nich byly hrazeny náklady pohřbu. Z provedeného dokazování lze rovněž učinit závěr, že po úmrtí [jméno] [příjmení] byla plánována oprava hrobového místa. O této skutečnosti hovoří slyšení svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ale připustil ji i sám žalobce. Sporná ovšem zůstává otázka, jak měla ona oprava hrobového místa vypadat, a to především co se týče rozsahu oprav, způsobu provedení a jejich ceny. Svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naznačují, že se mělo jednat toliko o opravy stávajícího pomníku, nikoliv o pořízení nového pomníku, a že se mělo jednat o opravy spíše menšího rozsahu, když svědek [jméno] [příjmení] hovoří o tom, že předběžně bylo zvažováno o ceně okolo 50 000 Kč. Rovněž výpovědi dalších dvou svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o tom, že pořízení nového pomníku s nimi nikdo před tím, než už byl pořízen, neprobíral (ač dle žalovaného měli i oni souhlasit s tím, že se budou finančně podílet na opravách), naznačují, že pokud bylo původně něco stran zařízení hrobového místa zvažováno, šlo pouze o provedení opravy stávajícího hrobového vybavení.

11. V této souvislosti je třeba se vyjádřit k věrohodnosti svědkyně [jméno] [příjmení]. Je sice pravdou, že svědkyně je zainteresována na předmětu řízení, neboť předmět sporu by dle přání žalobce měl z části připadnou i jí, na druhou stranu však některé části její výpovědi byly v řízení potvrzeny i jinak – to, že peníze byly v peněžence rozděleny na tři části po 100 000 Kč a že po nálezu peněz projevil žalobce přání rozdělit je vnoučatům, potvrzuje sám žalovaný, to že žalobce souhlasil, aby se z peněz platil pohřeb, rovněž tvrdí sám žalovaný, to, že žalobce chtěl provést jen menší opravu pomníku, naznačuje i výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Výpověď svědkyně tak nelze hodnotit jako zcela nevěrohodnou jen proto, že má zájem na výsledku řízení. I kdyby tomu tak však bylo, nic to nemění na tom, že, jak již bylo uvedeno výše, i další důkazy nasvědčují tomu, že měla-li být provedena oprava hrobového místa, mělo se jednat toliko o opravu v nižší cenové relaci, nikoliv o kompletní výměnu stávajícího hrobového vybavení za nové.

12. Bylo tedy na žalovaném, který tvrdí, že se s otcem dohodl tak, že se z peněz pořídí nový pomník, toto své tvrzení prokázal, tedy aby prokázal, že žalobce souhlasil s pořízením nového pomníku, jeho podobou i jeho cenou a že tak žalovaný nejednal svévolně, ale dle pokynů žalobce.

13. Na základě provedeného dokazování však nelze takový závěr jednoznačně učinit. Je sice pravdou, že žalovaný zasílal žalobci fotky, jak má pomník vypadat, nebylo však doloženo, že by byl žalobce jakkoliv seznámen s tím, za jakou cenu bude nový pomník pořízen, neboť soudu předložená elektronická komunikace žádný údaj o ceně či cenovou nabídku neobsahuje. Je rovněž pravdou, že po zhotovení pomníku žalobce kontaktoval své příbuzné, aby žalovanému žádné peníze nedávali, že to zaplatí sám, toto jednání žalobce však lze vyložit dvojím způsobem – buď tak, že žalobce souhlasil s pořízením nového pomníku, ale i tak, že tak žalobce činil proto, aby žalovanému znemožnil vymáhat podíl na novém pomníku po ostatních příbuzných, jak tvrdí žalobce. Aby soud mohl poznat skutečný úmysl žalobce, musely by zde být další okolnosti, ze kterých by bylo možno jednoznačně dovodit, která z obou variant je správná, nebo alespoň pravděpodobnější. Žalovaný však soudu na základě poskytnutého poučení o nutnosti náležitě prokázat tvrzené okolnosti, nabídl toliko svojí účastnickou výpověď. Pomine-li soud, že tato výpověď nemusí být stejně jako v případě svědkyně [jméno] [příjmení] věrohodná, neboť i žalovaný má zájem na výsledku sporu, jsou zde i další okolnosti, které činí výpověď žalovaného rozpornou. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] žalovaný uvedl, že po nálezu peněz po smrti matky tyto ponechal na stole a odešel, nyní však vypovídá, že je vložil do krabice od léků a tu umístil na skříni v otcově pokoji. V řízení [spisová značka] dále žalovaný vypovídal, že to, že z peněz se pořídí nový pomník uznal žalobce po pohřbu, v tomto řízení však uvedl, že na pořízení nového pomníku se měl se žalobcem dohodnout již následující den po úmrtí matky. Sám žalovaný tak v rámci svých účastnických výpovědí vypovídá rozporně ohledně toho, kdy mělo dojít k dohodě o pořízení nového pomníku a je tak minimálně pochybné, kdy k této údajné dohodě došlo, jaká byla její podoba a zda se tak vůbec stalo. Účastnickou výpověď žalovaného proto soud pro tyto rozpory nepovažuje za spolehlivý důkaz, kterým by mohlo být postaveno na jisto, že žalobce souhlasil s pořízením nového pomníku za cenu 206 350 Kč. Pokud se týká dalšího způsobu užití částky zbývající po odečtení nákladů pohřbu a částky 206 350 Kč, k jejich existenci žalovaný i přes poskytnuté poučení soudu vůbec nenabídl žádné důkazy a stejně tak nenabídl žádné důkazy prokazující, že žalobce souhlasil s tím, aby žalovaný se zbytkem peněz naložil tak, jak u soudu tvrdí.

14. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastnící soudního řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Brání-li se tedy žalovaný v řízení tím, že s penězi nakládal s vědomím a souhlasem žalobce, bylo jeho povinností v řízení tato tvrzení řádně prokázat. Soud při prvním jednání žalovaného poučil o tom, že důkazy, které soudu nabídnul k prokázání svých tvrzení, jeho tvrzení spolehlivě neprokazují a že je třeba soudu označit důkazy další. Žalovaný k výzvě soudu nabídl jako důkaz toliko svou účastnickou výpověď, kterou však soud z důvodu uvedených výše považuje rovněž za nepostačující. Jako prokázané lze mít toliko tvrzení žalovaného, že žalobce souhlasil s tím, aby z peněz byly hrazeny náklady pohřbu. Žalovaný tak v řízení neunesl důkazní břemeno o všech jím tvrzených okolnostech sporu, a to i přesto, že byl soudem poučen o nutnosti tak učinit a že byl rovněž poučen o možnosti neúspěchu ve sporu, pokud tak neučiní.

15. Soud proto po provedeném dokazování musí vyjít z toho, že zjištěný skutkový stav je takový, že žalobce za života jeho manželky společně naspořili v hotovosti částku 300 000 Kč, která byla uložena v domě společně obývaným žalobcem, jeho manželkou a žalovaným. Žalobce po úmrtí manželky a nálezu těchto úspor projevil přání, aby peníze byly rozděleny mezi jeho vnoučata. Následně souhlasil s tím, aby z úspor byly uhrazeny náklady manželčina pohřbu, které byly doloženy ve výši 30 942 Kč. Žalovaný se zbytkem peněz disponoval i v době, kdy již z průběhu pozůstalostního řízení musel vědět, že peníze mají připadnout výlučně žalobci (jednání před soudním komisařem o tom proběhlo dne 8. 11. 2021, příjmový pokladní doklad na nový pomník je až ze dne 9. 11. 2021). Souhlas žalobce s nakládáním se zbytkem peněz způsobem, jakým s nimi naložil žalovaný, však žalovaný neprokázal. Dále bylo prokázáno, že hrobové místo je psáno na žalovaného, že objednávku nového hrobového vybavení provedl žalovaný, který rovněž provedl úhradu ceny těchto prací.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný se souhlasem žalobce nakládal s částkou 300 000 Kč nalezenou po smrti jeho matky tak, že částku 30 942 Kč vynaložil se souhlasem žalobce na vypravení matčina pohřbu. Žalovaný však nakládal i se zbývající částkou 269 058 Kč, aniž by v řízení prokázal, že k takovému nakládání byl oprávněn, tedy že k tomu měl nějaký oprávněný důvod. Žalovaný dokládá, že za částku 206 350 Kč pořídil na hrobovém místě nový pomník s příslušenstvím. Sám žalovaný uvádí, že toto hrobové místo je psáno na něj (je jeho nájemcem), současně platí, že vlastníkem hrobové příslušenství (pomník atp.) je vlastnictvím toho, kdo jej pořídil (pro srovnání rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 1976, sp.zn. 9 Co 343/76, publikovaný pod č. 9/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp.zn. 22 Cdo 4224/2009). Žalovaný tedy užil peněz, o kterých musel s ohledem na okolnosti případu předpokládat, že tyto byly naspořeny za trvání manželství žalobce a matky žalovaného a že tedy tvoří součást společného jmění manželů a jako takové spadají do pozůstalosti a nemůže tedy s nimi nakládat a u kterých mu po 8. 11. 2021, kdy byl přítomen na jednání před soudním komisařem, na kterém bylo rozhodnuto, že tyto peníze připadnou žalobci, muselo být jasné, že peníze nejsou jeho, a tímto užitím, respektive transformací majetkové hodnoty peněz v jiné hodnoty (pomník), získal na úkor žalobce neoprávněný majetkový prospěch. Další prospěch pak žalovaný získal tím, že zbývající část peněz bez doloženého souhlasu žalobce vynaložil na úhradu svých životních potřeb. Že těchto peněz (pokud by skutečně byly užity tak, jak žalovaný tvrdí) mohlo být užito toliko na úhradu životních potřeb žalovaného a ne i na úhradu životních potřeb žalobce, lze poměrně snadno dovodit ze skutečnosti, že žalobce je příjemcem starobního důchodu a zároveň i příspěvku na péči a měl by mít proto dostatek finančních prostředků na to, aby žalovanému hradil dohodnutý příspěvek na energie a své běžné životní potřeby. Žalovaný se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, neboť bez souhlasu žalobce či jiného právního důvodu užil majetku žalobce k rozšíření svého vlastního majetku a k úhradě svých závazků, které by měl jinak hradit sám (popř. je užil jiným neznámým způsobem, neboť žalovaný vůbec v řízení neprokázal, že by ze zbytku peněz nějaké životní náklady hradil). Žalovaný je proto povinen toto bezdůvodné obohacení vydat žalobci.

19. Pro úplnost soud dodává, že v projednávaném případě nelze právní důvod pro nakládání s penězi dovodit z ustanovení § 114 občanského zákoníku. Toto ustanovení stanový jasnou posloupnost rodinných příslušníků, kteří jsou oprávněni nakládat s pozůstalostí za účelem vypravení pohřbu zůstavitele a opatření pohřebiště. V prvém případě je takovou osobou pozůstalý manžel a pouze v případě, že manžela zde není (nežije, zůstavitel nebyl ženat/vdán, je rozvedený) přichází na řadu další příbuzní. Žalovaný tak nebyl oprávněn s pozůstalostí nakládat jen proto, že žalobce jako pozůstalý manžel nebyl ze zdravotních důvodů schopen potřebné náležitosti okolo pohřbu vypravit sám. Žalovaný tak mohl učinit jedině se souhlasem či zmocněním žalobce jakožto pozůstalého manžela, jak se to stalo v případě vypravení pohřbu. Druhá okolnost pro vyloučení aplikace § 114 občanského zákoníku spočívá ve skutečnosti, že v projednávaném případě již bylo hrobové místo opatřeno a bylo opatřeno i náležitým hrobovým příslušenstvím, nebylo proto z pozůstalosti potřeba hradit zcela nové hrobové příslušenství (jedině snad, že by to bylo výslovné přání zůstavitelky, což však nebylo prokázáno a i kdyby, žalovaný by tak stále mohl učinit jen se souhlasem pozůstalého manžela – žalobce). Třetí důvod pak spočívá ve skutečnosti, že naspořená částka 300 000 Kč spadala do společného jmění žalobce a jeho zemřelé manželky. Společné jmění sice jejím úmrtím zaniklo, ale až do jeho vypořádání v rámci pozůstalostního řízení byl jedinou osobou oprávněnou s majetkem ze zaniklého SJM jakkoliv nakládat opět pozůstalý manžel. Pominout také nelze, že žalovaný s penězi nakládat i poté, kdy již bylo postaveno na jisto, že částka 300 000 Kč nalezená v hotovosti připadne v rámci vypořádání zaniklého SJM žalobci. Žalovaný již po 8. 11. 2021 musel vědět, že žalobce je vlastníkem této částky a že sní bez žalobcova souhlasu či zmocnění nemůže jakkoliv nakládat. Odkaz žalovaného na ustanovení § 114 občanského zákoníku proto není v projednávaném případě co do částky 269 058 Kč přiléhavý.

20. Soud proto podané žalobě co do částky 269 058 Kč vyhověl. K zamítnutí žaloby došlo jen ohledně zaplacených nákladů pohřbu, neboť zde žalovaný své oprávnění s částkou 30 942 Kč nakládat za účelem vypravení pohřbu dovozuje ze souhlasu žalobce, který byl oprávněn z pozůstalosti náklady pohřbu uhradit ještě před projednáním pozůstalosti na základě shora rozebraného ustanovení § 114 občanského zákoníku. Tím, že žalovaný zbytek částky po odečtení nákladů pohřbu nevydal žalobci na základě žalobcem učiněné výzvy, ocitl se následujícího dne po marném uplynutí stanovené lhůty k plnění v prodlení s plněním peněžité povinnosti a žalobci tak dle § 1970 občanského zákoníku přísluší i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl s velkou částí žalobou uplatněného nároku úspěšný, má proto právo na náhradu poměrné části vynaložených nákladů řízení. Žalobce podanou žalobou požadoval částku 300 000 Kč, přisouzena mu byla částka 269 058 Kč. Úspěch žalobce (po zaokrouhlení na jedno desetinné místo) se tedy rovná 89,7% uplatněného nároku, jeho neúspěch činí 10,3%. Odečtením neúspěchu ve věci od úspěchu žalobce má žalobce nárok na úhradu 79,4% nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za právní zastoupení za sedm úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k obraně žalovaného dne 31. 5. 2022, účast na jednání soudu dne 15. 11. 2022, doplnění skutkových tvrzení dne 5. 12. 2022 a účast na jednání soudu dne 10. 1. 2023) dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 9 500 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, z náhrady za ztrátu času právního zástupce žalobce na cestě k jednání soudu a zpět v trvání 3 hodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou i započatou půlhodinu, při dvou soudních jednáních tedy celkem ve výši 1 200 Kč, z náhrady cestovních výdajů právního zástupce žalobce za cestu ze [obec] k jednání soudu a zpět v délce 180 km, při doložené spotřebě motorové nafty dle technického průkazu vozidla [značka vozidla ] [anonymizováno] ve výši 4,4l na 100 km s tím, že náhrada těchto výdajů byla za cestu k jednání soudu dne 15. 11. 2022 stanovena v souladu s vyhláškou č. 237/2022 Sb., částkou 47,10 Kč za jeden litr pohonných hmot a sazbou základní náhrady ve výši 4,70 Kč/km na částku 1 219,03 Kč a za cestu k jednání soudu dne 10. 1. 2023 v souladu s vyhláškou č. 467/2022 sb., částkou 44,10 Kč za jeden litr pohonných hmot a sazbou základní náhrady ve výši 5,20 Kč/km na částku 1 285,27 Kč. Součástí nákladů je dále zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 15 000 Kč a 21% DPH ve výši 15 183,90 Kč Celkem tak náklady řízení činí 102 488,20 Kč. Jak již bylo uvedeno, žalobce má z důvodu jen částečného úspěchu ve věci nárok jen na náhradu 79,4% těchto nákladů, což odpovídá částce 81 375,60 Kč.