23 C 2/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobkyň: a) celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , b) celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa žalobkyně , c) celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa žalobkyně , zastoupených advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , sídlem adresa , o určení existence pohledávky, <b>I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa žalovaného], byl ke dni svého úmrtí vlastníkem pohledávky za [jméno] [příjmení], narozenou [datum], posledně bytem [adresa žalovaného], ve výši 1 185 169,30 Kč.</b> <b>II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 165 357,81 Kč k rukám zástupkyně žalovaného [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobou ze dne 5. 1. 2021, doplněnou dne 2. 7. 2021, se žalobkyně domáhají určení, že jejich zemřelý otec [jméno] [příjmení] byl ke dni svého úmrtí vlastníkem pohledávky za paní [jméno] [příjmení] ve výši 1 185 169,30 Kč. Tvrzená pohledávka představuje nárok pana [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo tím, že otec žalobkyň v období od ledna 2012 do dubna 2019 ukládal na vkladní knížku paní [příjmení] finanční prostředky v celkové výši 1 337 200 Kč. Otec žalobkyním za svého života sdělil, že si spoří na účtu, nejprve nesděloval, na jaké jméno je vkladní knížka založena, až posléze se dozvěděly, že vkladní knížku zakládal společně s paní [příjmení]. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že veškeré prostředky na vkladní knížku byly vloženy jejich otcem, který kromě toho, že pobíral starobní důchod, chodil na brigády, prodával med a dosahoval i dalších výdělků. Paní [příjmení] naopak byla dlouhodobě nezaměstnaná, léčila se se závislostí na alkoholu, měla spoustu dluhů a je tak nepravděpodobné, že by prostředky spořila ze svého ona. Žalovaný nijak neprokazuje, že by otec žalobkyň v jednotlivých případech vkladů vložené prostředky daroval paní [příjmení], chybí zde právní důvod, aby si žalovaný jako dědic paní [příjmení] naspořené prostředky ponechal, neboť se jednalo o životní úspory jejich otce, které spořil sám pro sebe. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřují žalobkyně ve skutečnosti, že žaloba na plnění nemůže sama o sobě vyřešit všechny sporné otázky, neboť pohledávku pana [příjmení] je třeba nejprve projednat v pozůstalostním řízení, ve kterém se teprve vyřeší aktivní legitimace jednotlivých žalobkyň k podání případné žaloby na plnění. Je proto nejprve třeba určit existenci pohledávky, aby tato následně mohla být projednána v dědickém řízení a podle jeho výsledků mohla být podána žaloba na plnění.

2. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně nijak nespecifikují z jakého titulu by měla vzniknout jeho zemřelé matce pohledávka za otcem žalobkyň, neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by měl vyplývat projev vůle otce žalobkyň a matky žalovaného ke vzniku závazkového vztahu, na základě které by matce žalovaného vznikla povinnost k plnění. Bylo zjištěno, že veškeré vklady byly prováděny na pokladně v hotovosti, nelze nijak rozlišit jaké prostředky byly na vkladní knížku vloženy otcem žalobkyň a jaké matkou žalovaného. Co je žalovanému známo, ta měla mít nějaký příjem z dědictví, ze svého účtu opakovaně prováděla výběry větších částek, je tak zcela reálné, že na vkladní knížku spořila i matka žalovaného. Tomu by nasvědčovala i výše jednotlivých vkladů, kdy v jednotlivých letech byly prováděny jednorázové vklady ve výši, která přesahovala příjmy otce žalobkyň. Žalobkyním musí být známo, že v trestním řízení, v rámci kterého se prověřovala násilná smrt otce žalobkyň a matky žalovaného, slyšená svědkyně vypovídala tak, že prostředky na vkladní knížku spořil otec žalobkyň pro matku žalovaného, což žalovanému potvrdily i další osoby. Ze strany otce žalobkyň by se tak jednalo o darování finančních prostředků motivovaných snahou matku žalovaného, která se o pana [příjmení] starala, finančně zabezpečit pro případ smrti.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně jsou právními nástupkyněmi zemřelého [jméno] [příjmení] tak, jak bylo potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a že žalovaný je jediným dědicem zemřelé [jméno] [příjmení]. Usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo žalovanému potvrzeno nabytí dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení] s tím, že součástí aktiv dědictví jsou i práva a povinnosti zůstavitelky jako vkladatele vkladní knížky č. [bankovní účet] vedené u [právnická osoba] Z historie obratů na vkladní knížce a z pokladní dokladů vzal soud za prokázané, že ke dni 20. 1. 2020 činil zůstatek na vkladní knížce 1 185 169,30 Kč. Jako osoba provádějící vklady ve dnech 26. 1. 2012 ve výši 20 000 Kč, 9. 11. 2012 ve výši 50 000 Kč, 13. 12. 2012 ve výši 30 000 Kč, 10. 4. 2013 ve výši 93 000 Kč, 25. 10. 2013 ve výši 101 000 Kč, 22. 1. 2015 ve výši 100 000 Kč, 12. 10. 2015 ve výši 100 000 Kč, [datum] ve výši 15 000 Kč, 14. 1. 2016 ve výši 31 000 Kč, 10. 3. 2016 ve výši 167 000 Kč, 16. 11. 2016 ve výši 80 000 Kč, 18. 4. 2017 ve výši 102 300 Kč, 19. 9. 2017 ve výši 103 000 Kč, 10. 11. 2017 ve výši 40 200 Kč a 10. 4. 2019 ve výši 49 900 Kč je uveden [jméno] [příjmení], ten je rovněž uveden jako osoba provádějící výběr dne 29. 8. 2014 ve výši 300 000 Kč a 6. 11. 2015 ve výši 10 000 Kč. U vkladu ze dne 21. 5. 2014 ve výši 124 000 Kč je jako osoba provádějící vklad uvedena [jméno] [příjmení], u vkladů ze dne 17. 9. 2018 ve výši 105 000 Kč a 14. 11. 2018 ve výši 26 500 Kč není osoba vkladatele na pokladním dokladu uvedena. Pokladní doklady z období před rokem 2012 již byly spořitelnou skartovány.

4. Žalobkyně v rámci svých účastnických výpovědí shodně uvedly, že [jméno] [příjmení] žila s jejich otcem, který se o ní staral a vše financoval, neboť paní [příjmení] nikde nepracovala, hodně pila a kouřila, měla dluhy, které za ní hradil jejich otec. Pracovat začala až asi dva tři roky před svou smrtí. Žalobkyně rovněž uvedly, že jejich otec byl pracovitý, pomáhal sousedům, pracoval v [země] jako ošetřovatel, dle [celé jméno žalobkyně] prodával do sběru i staré železo. [celé jméno žalobkyně] uvedla, že s otcem se o úsporách nebavili, říkal jí, že nejmladší sestra chce dům prodat a on si šetří na byt. [celé jméno žalobce] vypověděla, že její otec byl spořivý, věděla, že má vkladní knížku u [banka] [anonymizováno], proč spoří a co s penězi bude po jeho smrti neprobírali. [celé jméno žalobkyně] uvedla, že jí otec říkal, že má nějaké peníze na pohřeb a kde je má. Otec chtěl koupit byt, neboť dům, ve kterém bydlel potřeboval opravu a on už do něj nechtěl investovat. Všechny žalobkyně shodně uvedly, že za svého života daroval otec polovinu domu [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobkyně], druhou polovinu má [celé jméno žalobce] po své matce.

5. Svědkyně [jméno] [příjmení] v rámci výpovědi na Policii ČR v souvislosti s trestným řízením řešícím násilnou smrt pana [příjmení] a paní [příjmení] vypověděla, že paní [příjmení] žila s panem [příjmení], který jí šetřil peníze proto, že kdyby umřel, aby si paní [příjmení] mohla koupit byt. Vše co vydělal, dal na vkladní knížku. Stejně vypovídala i svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že jí pan [příjmení] říkal, že šetří peníze, aby paní [příjmení] měla kde bydlet, protože nemovitosti jsou napsané na dceru. Bližší podrobnosti kde spořil a zda spořila i paní [příjmení], neví. Další slyšená svědkyně [jméno] [příjmení] o vkladní knížce nic nevěděla, svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že ví, že paní [příjmení] měla vkladní knížku, ale toto se dozvěděla až od žalovaného. Kdo na ní spořil neví. Svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] shodně uvedly, že pan [příjmení] byl pracovitý, pomáhal sousedům, dle svědkyně [příjmení] chodil i na brigády, podle svědkyně [příjmení] se měl starat i o nějakou nemovitost. Všechny tři svědkyně uvedly, že dříve pan [příjmení] prodával i med, ale to už je delší dobu. O finančních vztazích mezi panem [příjmení] a paní [příjmení], o tom, zda za ní platil nějaké dluhy či jí půjčoval peníze, není svědkyním nic známo. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypovídala stran úhrad nákladů paní [příjmení] panem [příjmení] a stran výdělků pana [příjmení] shodně s účastnickými výpověďmi žalobkyň, dále pak uvedla, že pana [příjmení] potkala ve spořitelně, kde jí řekl, že nese peníze na knížku, že si ukládá. Později ji řekl, že domek, který je napsaný na holky, už nechce opravovat, že by chtěl byt, něco menšího, protože nebude už mít sílu se o všechno starat. Že by spořil na byt výslovně neřekl, pouze se to domnívá. Pan [příjmení] říkal, že bude záležet na paní [příjmení], jestli bude s ním nebo ne. Nezmiňoval se o tom, na koho by měl byt být napsán.

6. Z poštovních poukázek a z přehledu vyplacených dávek vzal soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] náležel důchod v roce 2018 ve výši 13 563 Kč a v roce 2019 ve výši 15 503 Kč, kromě toho od července 2015 pobíral příspěvek na péči částkou 800 Kč měsíčně, počínaje srpnem 2016 zvýšenou na 880 Kč měsíčně. V období září 2014 – duben 2015 mu byl vyplácen i příspěvek na mobilitu částkou 400 Kč měsíčně. Ze zprávy úřadu práce vzal soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 17. 1. 2007 do 30. 9. 2015, kdy nastoupila do zaměstnání. Sociální dávky jí vypláceny nebyly. Z výpisu z jejího účtu u [banka] [anonymizováno] bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] byla na její účet postupně připsána částka 795 277,40 Kč, vybráno bylo 334 300 Kč s tím, že další obraty byly uskutečněny prostřednictvím platební karty. Z vyúčtování pojistného, z platebního výměru OSSZ Znojmo, z dopisu [banka] [obec] [anonymizováno], z upomínky zdejšího soudu a z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] měla dluh na zdravotním pojištění z roku 2006 ve výši 16 086 Kč, vyměřené penále činilo 23 075 Kč, měla rovněž dluh na sociálním pojištění, který byl v roce 2001 stanoven na 1 399 Kč. V roce 2007 byla soudem upomínána o úhradu nákladů trestního řízení ve výši 2 600 Kč, exekučně byla po ní vymáhána pokuta 1 000 Kč. Měla rovněž dluh na pojistném ve výši 683 Kč. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že s ní bylo jednáno jako s dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení] (jejího otce), v rámci pozůstalostního řízení byla uzavřena dohoda dědiců, kterou veškerý majetek z pozůstalosti nabyla pozůstalá manželka.

7. Pokud se týká provedení dokazování výslechem pracovníků [banka] [anonymizováno] přijímajících vklady na vkladní knížku, tento soud neprovedl proto, že dle sdělení [banka] [anonymizováno] si dotčení pracovníci bližší podrobnosti nepamatují (což je pochopitelné při objemu denních operací, které musí provádět), jejich výslech by tak nemohl přinést žádné podstatné informace a je tak zjevně nadbytečný. Důkaz znaleckým posudkem na pravost podpisu na podkladních dokladech proveden nebyl rovněž pro nadbytečnost, neboť pravost těchto podpisů žalovaný nijak nezpochybňuje.

8. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Ustálená soudní praxe dospívá k závěru, že žaloba na určení práva je nástrojem subjektivního práva před neoprávněnými zásahy a jde proto o žalobu svou povahou preventivní, která má smysl jen tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce před tím, než dojde k porušení práva. Naopak tam, kde již k porušení práva došlo a jeho reparace lze dosáhnout uložením povinnosti, nemá určovací rozhodnutí smysl a je třeba se žalobou domáhat určitého plnění. Naléhavý právní zájem na určení je proto dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Lze-li žalovat přímo na splnění povinnosti, není žaloba na určení zpravidla opodstatněna.

10. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť tvrdí-li žalobkyně, že jejich právní předchůdce měl pohledávku na vydání bezdůvodného obohaceni, přichází do úvahy možnost i žaloba na plnění této pohledávky, kde by se otázka existence pohledávky řešila jako otázka předběžná. Takovou žalobu už žalobkyně dokonce u soudu podaly a preventivní funkce určovací žaloby při již zahájeném řízení o žalobě na plnění se tak jeví jako pochybná. Soud však musel zohlednit i skutečnost, že účastníci řízení jsou vesměs právními nástupci osoby, které měla být tvrzená pohledávka plněna a osoby, která měla tuto pohledávku plnit, v případě, že by se jednalo o existující pohledávku, představovala by aktivum pozůstalosti, které by mělo být nejprve projednáno v pozůstalostním řízení, ve kterém by bylo určeno, kdo z dědiců se stane věřitelem této pohledávky, popř. v jakém poměru. Stále zde tak panuje určitý stav nejistoty, který může být odstraněn za pomoci určovací žaloby. Navíc za situace, kdy soud v řízení o žalobě na plnění odkázal žalobkyně na podání určovací žaloby, by se žalobkyně v případě zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu ocitly v bludném kruhu, v jehož důsledku by jím byl s jejích nárokem odepřen přístup k soudu. Soud se proto zabýval i věcnou stránkou sporu.

11. Podle § 2676 odst. 1 občanského zákoníku vkladní knížkou potvrzuje výstavce vkladní knížky vložení hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu. Účet, k němuž byla vystavena vkladní knížka, neslouží k provádění převodů peněžních prostředků. Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno majitele vkladní knížky. Z vkladní knížky musí být zřejmá výše peněžních prostředků na účtu a její změny.

12. Byť by se dle § 3077 odst. 1 občanského zákoníku měly vztahy z vkladní knížky vzniklé před účinností občanského zákoníku posuzovat podle dřívější právní úpravy, nepředstavuje toto ustanovení závažnější problém, neboť právní úprava vkladní knížky dle občanského zákoníku z roku 1964 a dle nového občanského zákoníku zůstala v podstatných bodech totožná a i v současnosti tak platí vše, co bylo pro právní vztahy z vkladní knížky dovozeno v soudní praxi i v teorii. Judikatura (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp.zn. 22 Cdo 2598/2004, či ze dne 27. 6. 2011, sp.zn. 33 Cdo 702/2010) jakož i komentářová literatura (pro srovnání kupř. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str. 2308) jsou zajedno v tom, že na základě smlouvy o vkladu vzniká mezi peněžním ústavem a vkladatelem závazkový vztah. Základním právem vkladatele je právo nakládat s vkladem. Předmětem práva jsou vložené peněžní prostředky a peněžní prostředky, na něž vkladateli vznikl nárok na základě úroku nebo jiných majetkových výhod. Právo nakládat s těmito peněžními prostředky není výrazem vlastnického práva vkladatele k těmto prostředkům, poněvadž jejích vlastníkem se stává peněžní ústav. Toto právo vyplývá ze závazkového vztahu mezi peněžním ústavem a vkladatelem. Peněžní prostředky složené vkladatelem peněžnímu ústavu, který je přijal, jsou majetkem peněžního ústavu a vkladateli vzniká vůči peněžnímu ústavu pohledávka ve výši vkladu.

13. Vzhledem k uvedené povaze vkladu na vkladní knížce proto nemusí majitel vkladní knížky prokazovat své vlastnické právo k uloženým penězům, neboť má toliko pohledávku ve výši vkladu, kterážto skutečnost je stvrzována tím, že na jeho jméno je vystavena vkladní knížka. Vkladní knížka je v tomto případě titulem, ze kterého osoba, na jejíž jméno zní, dovozuje existenci své pohledávky majetkové povahy. Specifická povaha vkladní knížky, která slouží toliko k provádění vkladů a výběrů (a připisování úroků dle podmínek banky), vylučuje, aby na vkladní knížce byly prováděny převody peněžních prostředků jako je tomu v případě běžného bankovního účtu a je tak v podstatě vyloučeno, aby třetí osoba převedla v rámci běžného platebního styku své peněžní prostředky na vkladní knížku omylem. Tvrdí-li proto třetí osoba, že má právo na peněžní prostředky na vkladní knížce, je to ona, která je v případě soudního řízení povinna nejen tvrdit existenci rozhodných skutečností zakládajících její právo požadovat po majiteli vkladní knížky plnění odpovídající ekvivalentu peněžních prostředků na vkladní knížce uložených, tj. že má titul, na základě kterého může po majiteli požadovat výplatu odpovídající uloženým peněžním prostředkům (jejich části). S tím neodlučně souvisí povinnost třetí osoby existenci svého tvrzeného titulu řádně prokázat. Jak již bylo uvedeno, vkladní knížka představuje titul, ze kterého osoba, na jejíž jméno byla vystavena, dovozuje existenci své pohledávky. Její postavení se tak nijak neliší od osoby, která své vlastnické právo může doložit způsobilým titulem (kupní, darovací atp. smlouvou) a jejíž vlastnické právo je u soudu zpochybněno podáním žaloby na určení vlastnického práva. Žalovaný v takových případech prokáže své vlastnické právo předložením řádného nabývacího titulu a je naopak na žalobci, aby existenci titulu zpochybnil. Teorii důkazního břemene neodpovídá požadavek, aby majitel vkladní knížky (jeho právní nástupce), která byla řádně vystavena bankou a ve které banka potvrdila výši vkladu, ještě dále prokazoval původ vložených peněžních prostředků a nárok na jejich výplatu. Opak musí prokázat osoba, která skutečnosti vyplývající z vkladní knížky zpochybňuje. Soud proto v řízení poučoval toliko žalobkyně o jejich povinnosti prokázat, že finanční prostředky na vkladní knížku vložené byly vloženy jejich otcem výlučně z jeho vlastních prostředků a že měl důvod požadovat po paní [příjmení] jejich vrácení.

14. V projednávaném případě byla situace komplikována tím, že obě dotčené osoby, které by mohly vypovídat o skutečné povaze svých vzájemných majetkových vztahů a o svých úmyslech, zemřely, takže otázku kdo prováděl vklady, proč tak činil a jak mělo být s vkladem naloženo mohl soud dovozovat jen nepřímo z toho, jak se úmysl zúčastněných jeví navenek ze soudem zjištěných skutečností. V této souvislosti soud připomíná, že pohledávka vkladatele za bankou má majetkovou povahu, její majitel k ní má vlastnické právo a aby soud mohl svým autoritativním výrokem do takového práva zasáhnout, musí mít postaveno ne-li na jisto, tak alespoň s pravděpodobností vylučující důvodné pochybnosti, že toto právo ve skutečnosti svědčí třetí osobě.

15. Po provedeném dokazování lze učinit spolehlivý závěr o tom, že nebylo v možnostech [jméno] [příjmení] naspořit vklad na vkladní knížce zcela sama, neboť bylo zjištěno, že byla dlouhodobě nezaměstnaná (od 2007 do 2015), přičemž z pohybů na jejím účtu je zřejmé, že od roku 2013 do dne její smrti byla na účet přisána jen částka 795 000 Kč, která byla zvětší části spotřebována uskutečněnými platbami prostřednictvím platební karty či bezhotovostního platebního styku, popřípadě výběry hotovosti z účtu. Možnost, že by nabyla majetek dědictvím po svém otci, jak naznačovaly i některé slyšené svědkyně (které však nic bližšího nevěděly), byla vyloučena provedeným dokazováním, když bylo zjištěno, že po svém zemřelém otci paní [příjmení] v pozůstalostním řízení nenabyla ničeho. Je tak jisté, že na spoření se podílel i [jméno] [příjmení], který dle předložených pokladních dokladů prováděl vklady na vkladní knížku, a který pro paní [příjmení] spořil i dle svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstává ovšem otázkou, proč tak činil?

16. Povaha vkladní knížky, která jí vylučuje z běžných platebních převodů, zároveň vylučuje, aby pan [příjmení] převedl peněžní prostředky na vkladní knížku omylem v rámci běžné platební transakce (kupř. zadáním chybného čísla účtu). Jelikož při nakládání s vkladní knížkou je třeba zároveň jejího předložení a jelikož v rámci uskutečnění hotovostních vkladů je bankou pravidelně vystavován příjmový platební doklad, obsahující údaje o vkladní knížce, který vkladatel zpravidla musí podepsat (což pan [příjmení] opakovaně činil), je vyloučeno, a to i s ohledem na počet transakcí, které pan [příjmení] minimálně od roku 2012 na vkladní knížku uskutečnil, aby nevěděl, že peníze vkládá na vkladní knížku paní [příjmení]. V řízení nebylo tvrzeno, že by pan [příjmení] měl snížené rozumové schopnosti, ani to nevyšlo najevo jinak, je proto třeba na něj nahlížet minimálně jako na člověka průměrného rozumu (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku), čemuž nasvědčuje jeho charakteristika jako člověka přičinlivého, spořivého až opatrného na peníze, jak vyplynula z účastnických i svědeckých výpovědí. Vkládal-li proto pan [příjmení] opakovaně, dá se říci až soustavně, peněžní prostředky na vkladní knížku, o které si musel být vědom, že je to vkladní knížka vystavená na jméno paní [příjmení], musel k tomu mít nějaký rozumný důvod a jako nepravděpodobné se proto jeví, že by šlo z jeho strany o plnění bez právního důvodu, které by zakládalo nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

17. Tímto rozumným důvodem by mohla být tvorba úspor na koupi bytu, jak ve své výpovědi uvádějí žalobkyně i svědkyně [jméno] [příjmení]. V případě účastnických výpovědí však soud nemůže přehlédnout, že ve vyjádření žalobkyň se vyskytují jisté rozpory, kdy žalobkyně na jedné straně uvádějí, že o finančních záležitostech se s nimi jejich otec příliš nebavil, jen žalobkyně [celé jméno žalobce] věděla, že má vkladní knížku u [banka] [anonymizováno], na druhé straně však samy žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení uvádějí, že jim sám otce řekl, že si spoří společně s paní [příjmení], z čehož by vyplývalo, že si žalobkyně musely být minimálně vědomy toho, že ze strany jejich otce nejde jen o výlučně jeho vlastní spoření. Rovněž tak v případě svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] má soud s ohledem na průběh její výpovědi jisté pochybnosti o její věrohodnosti, neboť na dotaz soudu, zda svědkyně ví něco o tom, že by pan [příjmení] žil s paní [příjmení], začala svědkyně ihned mluvit o finančních záležitostech, přičemž struktura její výpovědi je v podstatě totožná s argumentací žalobkyň – paní [příjmení] nepracovala, vše za ní platil pan [příjmení], který si přivydělával a spořil. Samozřejmě to může být dáno tím, že to co svědkyně vypovídala a co uvádí žalobkyně je pravda, ale okolnost, že tyto údaje svědkyně ihned ″vypálila″ jakož i struktura sdělených údajů, kde bylo uvedeno jen to, co tvrdí žalobkyně a nic navíc, což by při spontánní výpovědi bylo očekávatelné, vzbuzují v soudu pochybnosti o tom, zda nejde o předem připravenou výpověď, a proto je třeba k této výpovědi přistupovat s náležitou opatrností.

18. I kdyby však bylo pravda, že si pan [příjmení] spoří na byt, zůstává stále otázkou, proč proboha spořil na cizí vkladní knížku? Proč jako člověk opatrný na peníze (že opatrný na peníze byl uvádí samy žalobkyně, dle [celé jméno žalobkyně] dokonce natolik, že cestu autem si předem plánoval tak, aby při jedné cestě vyřídil co nejvíce záležitostí a ušetřil benzín) a schopný vyřizovat peněžní záležitosti s bankou sám, si nezaložil vlastní vkladní knížku, na kterou by si spořil na koupi bytu? Přece si jako člověk opatrný, který si uvědomoval velký věkový rozdíl mezi sebou a paní [příjmení], musel minimálně připustit, že jej paní [příjmení] může z tohoto důvodu kdykoliv opustit. Dle žalobkyň měla být paní [příjmení] výrazně zadlužená, čehož si pan [příjmení] musel být vědom, neboť opět dle žalobkyň za ní tyto dluhy platit. Přesto měl pan [příjmení] ukládat své prostředky na svůj byt na její vkladní knížku. To neměl obavy, že o vkladní knížku může paní [příjmení] kvůli svým dluhům přijít v rámci exekuce? Proč by takto riskoval své úspory na bydlení?

19. Tyto otázky odpadnou, pokud soud vezme v potaz důvody, které vyplynuly ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které obě uvedly, že pan [příjmení] sice spořil na byt, ale činil tak pro paní [příjmení] proto, aby měla kde bydlet, kdyby umřel. Žalobkyně sice zpochybňují věrohodnost svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení], v případě [jméno] [příjmení] zde však nejsou žádné okolnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o její věrohodnosti. Tato svědkyně nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani zájem na výsledku soudního sporu. Na policii byla vyslýchána v době, kdy ještě žádný spor neprobíhal a kdy dosud ani neproběhlo pozůstalostní řízení, takže svědkyně v době své výpovědi nemohla předpokládat existenci budoucího sporu o vkladní knížku a neměla proto ani důvod měnit svojí výpověď tak, aby pomohla některé straně nynějšího sporu. Krom toho, ani v případě svědkyně [jméno] [příjmení] nejsou žalobkyněmi namítané skutečnosti tak závažné, aby zcela znevěrohodnily obsah její svědecké výpovědi.

20. V rámci hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi je třeba přihlédnout k celé škále okolností, které by mohly mít vliv na věrohodnost svědka. Vedle jeho vztahu k účastníků a projednávané věci je třeba zohlednit i jeho rozumové schopnosti, duševní úroveň s čímž souvisí i věk svědka. Dále je třeba přihlédnout k okolnostem, které provázely jeho vnímání určitých skutečností, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností, jeho chování při výpovědi, případné rozpory či protimluvy. Případné pochybnosti o obsahové stránce výpovědi nemusí hned nutně znamenat, že je svědek nevěrohodný. Jinak je třeba přistupovat k situaci, kdy svědek v rámci výpovědi na jedné straně vylíčí i ty nejmenší podrobnosti, na druhé straně však není schopen zodpovědět na doplňující otázky, ač ty stále směřují k jedné a téže svědkem vnímané události, jinak je třeba nahlížet na skutečnosti, kdy je rozdíl v množství svědkem uváděných údajů dán tím, že svědek v jednom případě vypovídá o časově blízké události, ve druhém u události časově vzdálené. Soud musí mít vždy v potaz, že lidská paměť je ošidná a že zejména v případě vzdálenějších událostí může být ovlivněna tím, co se člověk dozvěděl později a co jeho dřívější vnímání deformovalo nově nabytými poznatky. Sama okolnost, že si svědkyně nevzpomněla jak dlouho paní [celé jméno žalobce] u otce bydlela proto ještě nutně nemusí znamenat, že svědkyně nemluví pravdu o tom, co jí pan [příjmení] řekl o vkladní knížce, neboť pokud se žalobkyně z domu odstěhovala již v roce 1995, tedy 26 let před svědeckou výpovědí, je v celku pochopitelné, a to i s ohledem na vysoký věk svědkyně (86 let), že si přes takto velký časový odstup nevybavuje okolnosti přesně. Oproti tomu otázka vkladní knížky je otázkou minulého desetiletí, kdy lze přece jenom očekávat lepší schopnost vybavit si dříve vnímané skutečnosti. Podobně i způsob, jakým svědkyně vypovídala ohledně vlastnictví nemovitosti, ve které pan [příjmení] bydlel, mohl být ovlivněn vysokým věkem svědkyně. Za prvé je nutno podotknout, že svědkyně reprodukovala jen to, co jí řekl pan [příjmení], rozpor se skutečným stavem tak mohl být dán i tím, jak tyto informace podal pan [příjmení] nebo jak je vnímala svědkyně. Za druhé svědkyně neuvedla, že by měl dům žalobkyním připadnou až po smrti pana [příjmení]. Svědkyně doslova uvedla:„ Pan [příjmení] mi říkal, že po jeho smrti jsou nemovitosti napsány na jeho dcery“ a dále pokračovala:„ Kdyby toto věděl dopředu, tak nemovitosti tak nenechá napsat.“ Uvedené věty jsou sice právně nepřesné, ale ze slovních spojení ″jsou napsány″ a ″nenechá napsat″ označujících minulý čas je zřejmé, že bylo hovořeno o něčem, co se již stalo, tedy že přepis již byl uskutečněn. Skutečnost, že svědkyně nevěděla o problému paní [příjmení] s alkoholem, což často dlouho neví ani nejbližší příbuzní alkoholika, nijak nevylučuje, že se pan [příjmení] skutečně se svědkyní bavil o vkladní knížce, když navíc svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že pan [příjmení] rád hovořil o svých penězích a když tato hovornost byla důvodem, pro který žalobkyně navrhovaly provedení výslechu pracovníků [banka] [anonymizováno]. Vezme-li soud dále v úvahu, že svědkyně ohledně důvodu spoření vypovídala v podstatě shodně s tím, co před policií uvedla [jméno] [příjmení], že ohledně toho co vypovídala o pracovitosti pana [příjmení] a jeho včelaření se její výpověď shoduje s výpověďmi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a že svědkyně nemá žádný vztah k žalovanému a tedy ani žádný důvod mu ve sporu pomáhat, jeví se soudu její výpověď jako věrohodná.

21. Posledně uvedený závěr podporují i další soudem zjištěné skutečnosti, které nasvědčují tomu, že úmyslem pana [příjmení] bylo paní [příjmení] finančně zabezpečit. Dle samotných žalobkyň měl za ní pan [příjmení] platit její dluhy i její vyživovací povinnost, měl na ní nechat napsat osobní automobil a vozík a dokonce jí zřejmě přenechával i prostředky získané prodejem starého železa, neboť na výpisech z účtu paní [příjmení] se opakovaně objevují příchozí platby od [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno]. Je zjevné, že pan [příjmení] paní [příjmení] poskytoval větší finanční prostředky, což mohlo být způsobeno i tím, že:„ Byl hodně na ženské… a dal by jim první poslední.“, jak ve své výpovědi uvedla [celé jméno žalobkyně].

22. Vyjádření svědkyň o tom, že pan [příjmení] spořil pro paní [příjmení] se tak jeví jako odpovídající skutečnosti, neboť pokud pan [příjmení] paní [příjmení] takto dlouhodobě finančně podporoval i jinak a pokud paní [příjmení] neměla po jeho smrti kde bydlet (dle žalobkyň se s ní seznámil, když žila jako bezdomovec), dalo by se předpokládat, že se jí bude snažit nějak zabezpečit i pro případ své smrti. Ono ani samotné tvrzení žalobkyň, že si jejich otec spořil na byt, nemusí být nutně v rozporu s výše uvedeným, neboť i osobní automobil si měl koupit pro sebe a přesto jej nechal napsat na paní [příjmení], což mohl mít v úmyslu provést i v případě koupě bytu ještě za svého života.

23. Ohlédne-li soud od vůle pana [příjmení] spořit prostředky pro paní [příjmení], která vyplývá z výše uvedených svědeckých výpovědí, tak i při aplikaci principů [principy ] [anonymizováno], tedy že se nemá postulovat množství důvodu, není-li to nezbytné, respektive, že pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované, odpovídá těmto principům lépe varianta spoření za účelem zabezpečení paní [příjmení], než varianta spoření bez právního důvodu či s důvodem zakládajícím nárok na vrácení peněz.

24. V prvém případě je situace prostá a smysluplná – pan [příjmení] neměl vlastní bydlení, byl vysokého věku, zřejmě byl i vážně nemocný (dle žalobkyň měl rakovinu kůže) a žil v družském poměru s paní [příjmení], o jejíž finanční stránce si nemohl dělat iluze (dluhy, dlouhodobá nezaměstnanost). Za této situace dává smysl, že se jí bude snažit nějak zabezpečit pro případ své smrti. Ve druhém případě však nastávají shora předestřené otázky, na které se provedeným řízením nepodařilo nalézt jednoduché odpovědi. Jak již bylo uvedeno, s ohledem na povahu vkladu na vkladní knížce, způsobu uskutečňování nových vkladů a soustavnost těchto vkladů je prakticky vyloučeno, aby tak pan [příjmení] činil omylem. K tomu, aby se mohlo jednat o omyl, by se musela přidružit další skutečnost (postulování množství důvodů) jako kupř. duševní nedostatečnost atp., ač jejich existenci provedené dokazování nijak nenasvědčuje, spíše je vyvrací. V případě jiného důvodu vratného spoření na vkladní knížku by opět bylo nutno zodpovědět, proč se pan [příjmení] vyhnul jednoduché variantě založení vlastní vkladní knížky a riskoval ztrátu vkladu tím, že se s ním paní [příjmení] rozejde, že vklad vybere a sama spotřebuje, že vklad bude postižen exekučně atp. K zodpovězení těchto otázek by opět bylo třeba postulovat řadu dalších důvodů, které v řízení nijak nevyšly najevo. Vše tak nasvědčuje tomu, že odpověď, že pan [příjmení] spořil na vkladní knížku pro paní [příjmení] je správná. Fakticky se tak jednalo o dar, který není třeba v řízení dále prokazovat, neboť existence vůle pana [příjmení] darovat vyplývá jak z toho, že pan [příjmení] dobrovolně a opakovaně ukládal finanční prostředky na cizí vkladní knížku, tak i z toho že nezávisle na sobě před dvěma svědky sám prohlásil, že tak činí pro majitele této vkladní knížky.

25. V řízení se tak nepodařilo (a to i přes poskytnuté poučení soudu) prokázat, že pan [příjmení] měl titul, na základě kterého mohl po paní [příjmení] požadovat vrácení celé naspořené částky 1 185 169,30 Kč, dokonce nebylo ani prokázáno, že celou tuto částku naspořil výlučně pan [příjmení], neboť z pokladních dokladů vyplývá, že minimálně jeden vklad ve výši 124 000 Kč prováděla sama paní [příjmení], na dalších dvou dokladech není uvedeno jméno vkladatele, některé doklady již byly skartovány. Není proto vyloučeno, že rovněž paní [příjmení] na vkladní knížku spořila, neboť nebyla tak zcela bez prostředků, jak tvrdí žalobkyně, když peněžní prostředky připsané na její účet dosáhly v součtu částky 795 000 Kč, přičemž částka 334 000 Kč byla postupně vybrána v hotovosti a mohla tak být zcela nebo zčásti převedena na vkladní knížku. Výsledky provedeného dokazování naopak nasvědčují tomu, že pan [příjmení] spořil pro paní [příjmení], že počítal s tím, že peněžní prostředky jsou její a že tak zde nebyl žádný důvod, pro který by je měla paní [příjmení] vracet.

26. Jak již bylo uvedeno, aby soud mohl zasáhnout do vlastnického práva k pohledávce na výplatu vkladu, musely by zde být spolehlivě prokázány okolnosti, které by na jisto postavily, že osoba oprávněná z vkladní knížky toto právo nemá a že naopak právo k naspořeným prostředkům svědčí třetí osobě. To se v řízení nestalo, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

27. Žalovaný byl tudíž v řízení plně úspěšný a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávají z odměny za právní zastoupení, která byla stanovena dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ze základu 1 185 169 Kč, neboť ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu se uplatní jen v případě, kdy hodnota práva, jež má být výrokem soudu určeno, nejde zjistit. V projednávaném případě je od počátku zřejmé, jaká byla výše pohledávky na vkladní knížce, hodnotu této pohledávky tak lze bez problému stanovit a aplikace § 9 odst. 3 advokátního tarifu proto není na místě. Odměna za jeden úkon právní služby byla proto stanovena částkou 13 060 Kč. Právní zástupkyně žalovaného učinila v řízení 9,5 úkonů právní služby – převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě dne 25. 1. 2021, účast při přípravném jednání dne 1. 6. 2021 (dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu náleží za tento úkon odměna ve výši jedné poloviny), účast při výslechu svědků u [název soudu] dne 10. 9. 2021 (tyto výslechy bral soud jako jeden úkon, byť mezi nimi byla 2,5 hodinová prodleva, neboť v součtu délka výslechů nepřesáhla 2 hodiny s tím, že za vzniklou prodlevu náleží právnímu zástupci náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), účast při výslechu svědka u [název soudu] dne [datum], účast při výslechu žalobkyně u Okresního soudu ve [obec] dne 16. 11. 2021, účast při výslechu žalobkyň prostřednictvím videokonference u Okresního soudu ve [obec] dne 10. 12. 2021, účast na jednání soudu dne 11. 1. 2022, sepis rekce k doplnění skutkových tvrzení žalobkyň dne 2. 2. 2022 a účast na jednání soudu dne 26. 4. 2022. Součástí nákladů je dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalovaného za učiněné úkony právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon (celkem 10 x 300 Kč), náhrada za ztrátu času na cestě k jednáním u Okresního soudu ve [obec] ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], náhrada za ztrátu času na cestě k jednání u [název soudu] ve dnech [datum] a [datum] a za prodlevu mezi výslechy svědkyň dne 10. 9. 2021 a náhrada za ztrátu času na cestě k jednání u Okresního soudu ve [obec], celkem 32 započatých půlhodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Právnímu zástupci dále náleží náhrada cestovních výdajů za jednotlivé cesty k soudům, které byly uskutečněny vždy vozidlem [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], se spotřebou benzinu 95 dle technického průkazu tohoto vozidla ve výši 8,5l/5,0l/6,3l na 100 km. Na cestě k jednání u Okresního soudu ve [obec] a zpět bylo ve dnech 1. 6. 2021, 10. 12. 2021 a 11. 1. 2022 ujeto vždy 133 km, cesta k jednání dne 26. 4. 2022 se z důvodu úplné uzavírky části silnice I/53 se protáhla na 144 km. Náhrada cestovních výdajů za jednání dne 1. 6. 2021 byla určena dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., sazbou 27,80 Kč za jeden litr benzinu 95 a 4,40 Kč/km základní náhrady ve výši 829,22 Kč. Náhrada za jednání dne 10. 12. 2021 se určuje dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., sazbou 33,80 Kč za jeden litr benzinu 95 a 4,40 Kč/km základní náhrady a činí 881,89 Kč. Při určení náhrady za cesty ve dnech 11. 1. 2022 a 26. 4. 2022 aplikoval soud vyhlášku č. 511/2021 Sb., která stanoví cenu benzinu 95 na 37,10 Kč a sazbu základní náhrady na 4,70 Kč/km. Náhrada cestovních výdajů tak činí 950,76 Kč (jednání 11. 1. 2022) a 1 029,39 Kč (jednání dne 26. 4. 2022, delší cesta kvůli objíždce). Na cestě k jednání u [název soudu] a zpět bylo ujeto 118 km, cena pohonných hmot dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., činí 27,80 Kč, sazba základní náhrady 4,40 Kč/km, cestovní náhrady tak činí 735,70 Kč, při dvou jednáních 1 471,40 Kč. Při stanovení náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání u Okresního soudu ve [obec] a zpět bylo nutno aplikovat vyhlášky 375/2021 Sb. Při vyhláškové cenně pohonných hmot 33,80 Kč, sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km a délce cesty 185 km činí náhrada 1 226,69 Kč. V součtu se náhrada všech cestovních výdajů rovná částce 6 389,35 Kč. K tomu všemu je třeba připočíst 21% DPH ve výši 28 698,46 Kč Celkem tak náklady řízení činí 165 357,81 Kč.