23 C 36/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem: údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou: titul jméno příjmení příjmení , se sídlem adresa , o 1 975,46 Kč s příslušenstvím, <b>I. Zamítá se žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 1 975,46 Kč s úrokem z prodlení 0,12% denně z této částky od 1. 9. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení].</b> <b>III. Odměna ustanoveného zástupce [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky se sídlem ve [obec], [ulice a číslo], se určuje částkou 3 300 Kč, která bude uhrazena ze státních prostředků do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 975,46 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení od dne 1. 9. 2019 do zaplacení, neboť mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování platebních služeb a smlouva o vydání platební karty, na základě které byl žalované zřízen bankovní účet a vydána platební karta. Žalovaná se dostala do záporného zůstatku ve výši 18,14 Kč, který představoval dlužné poplatky za vydanou kartu a který žalovaná nevyrovnala. Dlužná částka se následně navýšila o poplatky, které byla banka oprávněna strhávat z účtu a o připsané úroky. Žalovaná uplatnění nárok rozporovala, neboť byla soudem omezena ve svéprávnosti a nebyla proto způsobilá uvedené smlouvy uzavřít. Obě smlouvy jsou proto neplatným právním jednáním. Na základě této skutečnosti by žalobkyně mohla požadovat vydání případného bezdůvodného obohacení, vymáhaný dluh však vznikl jako neuhrazené poplatky za vedení účtu, na které ovšem žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy neměla nárok. Žalovaná tak žalobkyni nic nedluží.

3. Z Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne [datum], z nedatované smlouvy o vydání platební karty a z obchodních podmínek žalobkyně vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou účet č. [bankovní účet], přijímat na něj platby a provádět z něj výplaty dle pokynů žalované. K tomuto účtu byla žalované vydaná platební karta s nastavenými limity pro výběr z bankomatu, pro platby u obchodníků a pro internetové platby ve výši 50 000 Kč týdně a 20 000 Kč denně. Z rozsudků zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2013 č.j. Nc 802/2012-55, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2013 a ze dne 14. 7. 2016 č.j. P 221/2013-113, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2016, vzal soud za prokázané, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti tak, že nebyla schopna samostatně nakládat s finančními prostředky v rozsahu vyšším jak 1 000 Kč, či samostatně uzavírat smlouvy, ve kterých poskytované plnění tuto částku přesahuje. Následně byl rozsah jejího omezení změněn tak, že nebyla oprávněna nakládat s peněžní částkou do úhrnné výše 2 000 Kč týdně, nebyla oprávněna uzavírat smlouvy, které by jí zavazovaly k opakovanému hrazení peněz, a nebyla oprávněna uzavírat smlouvy, ve kterých by hodnota poskytovaného plnění přesahovala částku 1 000 Kč.

4. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

5. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v době, kdy byla se žalovanou uzavírána smlouva o zřízení účtu, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že nebyla schopna nakládat s finančními prostředky v rozsahu vyšším jak 1 000 Kč. Soud proto zvažoval, zda žalovaná byla způsobilá k tomuto právnímu jednání. Smlouva o zřízení a vedení bankovního účtu sice žalovanou nezavazovala k plnění, které by výše uvedený limit překračovalo, neboť sjednané poplatky spojené s vedením účtu byly nižší, mohlo by se tak zdát, že žalované nic nebránilo takový typ smlouvy uzavřít. Soud však musel při rozhodování přihlédnout i k tomu, že v nakládání s peněžními prostředky na zřizovaném účtu nebyla žalovaná nijak limitována a že jí navíc byla k účtu vydána platební karta, u které nastavení limitů pro denní platební operace podstatně přesahovalo způsobilost žalované samostatně hospodařit s penězi. Obě uzavřené smlouvy tak žalované jednak umožňovaly činit právní jednání (nakládat s penězi) způsobem, ke kterému nebyla plně svéprávná a jednak v důsledku přečerpání účtu mohly zavazovat žalovanou k plnění, ke kterému sama rovněž neměla dostatek svéprávnosti. Soud proto obě uzavřené smlouvy považuje za neplatné pro rozpor s ustanovením § 581 občanského zákoníku (jelikož žalovaná tuto neplatnost namítla, nebylo třeba řešit, zda se jedná o neplatnost absolutní či toliko jen relativní).

6. Byly-li obě smlouvy neplatným právním jednáním, mohla by žalobkyně po žalované požadovat toliko vrácení bezdůvodného obohacení, kterého se žalované na základě uzavřených smluv od žalobkyně dostalo. Ze skutkových tvrzení žalobkyně však vyplývá, že vymáhaný dluh nevznikl tak, že by žalovaná přečerpala prostředky na účtu a že by tak z účtu vybrala peněžní prostředky k újmě banky, ale že sestává toliko z neuhrazených poplatků za vydanou platební katru a za vedení účtu. Nárok na tyto poplatky však žalobkyni mohl vzniknout jen na základě uzavřených smluv o platebních službách, a pokud byly obě tyto smlouvy uzavřeny neplatně, nemá žalobkyně na požadované plnění nárok.

7. Soud proto podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve své obraně plně úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované byl sice dle § 30 o.s.ř. pro řízení ustanoven zástupce, nicméně z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se ještě před tím prostřednictvím svého opatrovníka vyjadřovala k věcné podstatě sporu a má proto dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč.

9. Odměna ustanovené zástupkyně byla dle § 140 odst. 2 o.s.ř a § 7, § 8 odst. 1 a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podle hodnoty předmětu řízení určena částkou 800 Kč za jeden úkon právní služby. Ustanovená zástupkyně učinila v řízení tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) náleží jí tak odměna ve výši 2 400 Kč, k čemuž je nutno připočíst paušální náhradu hotových výdajů za tyto úkony dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, po 300 Kč za každý úkon.