23 C 37/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČ IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 106 088,79 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 58 717,48 Kč s 11,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 48 253,36 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 47 371,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 106 088,79 Kč sestávající z dlužné jistiny 47 374,21 Kč, dlužného úroku 55 446,50 Kč, dlužného poplatku 879,15 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 24. 7. 2025 do 22. 10. 2025 a dále zákonného úroku z prodlení z částky 48 253,36 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, to vše proto, že se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem 49 600 Kč, který bylo možno čerpat i opakovaně. Žalovaný úvěr čerpal do výše 47 698 Kč, dostal se však do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto žalobce smlouvu dne 22. 10. 2025 vypověděl. Splácení úvěru bylo dle čl. , hodnota, . odst. , hodnota, smlouvy utvrzeno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru.

2. Žalobce se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a z ověření identity žalovaného prostřednictvím BankID vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr do částky 49 600 Kč s možností jeho opakovaného čerpání. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet žalobci ve stanovených denních splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,066 % denně, RPSN činila 1990,53 %. Splácení úvěru bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení. Z přehledu bankovních transakcí vzal soud za prokázané, že žalovaný čerpal na úvěr částku 47 698 Kč. Z oznámení žalobce ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce úvěrovou smlouvu vypověděl z důvodu neuhrazení dlužných splátek. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložil žalobce kartu klienta, výpis identifikovaných příjmů a obecné principy posuzování a filozofii Společnosti.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet..

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Z dikce ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího prověřit úvěruschopnost úvěrovaného je svojí povahou neplatností absolutní, ke které musí soud v řízení přihlížet vždy, tj. i tehdy, zůstane-li úvěrovaný nečinný a neplatnost právního jednání v řízení sám nenamítne.

10. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že žalobce v řízení nedoložil, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalovaný soudu doložil jen výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis identifikovaných příjmů. Z prvého výpisu vyplývá, že žalobce vycházel z toho, že žalovaný dosahuje příjmu 24 276 Kč, jeho výdaje činí v součtu 11 000 Kč, nesplácí žádné půjčky. Z předložených důkazů však nelze ověřit, jak žalobce k těmto údajům dospěl. Z předloženého výpisu identifikovaných příjmů nelze nijak ověřit, o jaké příjmy jde, jaké jsou jejich zdroje, zda se jedná o pravidelné a stabilní příjmy a zde je zde předpoklad, že těchto příjmů bude žalovaný dosahovat i nadále, neboť jde například o příjem z pracovního poměru uzavřeného nikoliv jen na dobu určitou (tj. že například pracovní poměr neskoční uplynutím sjednané doby hned následující měsíc po uzavření smlouvy). Rovněž tak nebylo doloženo, že by byly ověřovány tvrzené výdaje žalovaného a že by žalovaný byl lustrován v dostupných registrech dlužníků. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný byl schopen úvěr splácet jen v naprosto marginálních částkách, nelze tak vyjít z toho, že následné chování dlužníka osvědčilo jeho schopnost úvěr splácet.

11. Na uzavřenou úvěrovou smlouvu je proto třeba hledět jako na neplatné právní jednání pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná je úvěrová smlouva jako celek, tedy včetně svých ujednáních o úroku z úvěru, sjednaných poplatcích a smluvních pokutách. Plnil-li přesto žalobce na základě úvěrové smlouvy žalovanému částku 47 698 Kč, představuje takové plnění bezdůvodné obohacení, na jehož vydání má žalobce nárok podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení. Je však přitom třeba zohlednit, že žalovaný na čerpaný úvěr splatil v mezidobí částku 326,69 Kč, vzniklé bezdůvodné obohacení žalovaného se tak rovná částce 47 371,31 Kč.

12. Soud proto podané žalobě vyhověl jen co do částky 47 371,31 Kč. Pokud se týká nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, byl tento žalobní nárok zamítnut, neboť prodlení žalovaného dosud nenastalo, a to s poukazem na znění ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěry Nejvyššího soudu přijaté v jeho rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/202113. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch žalobce ve věci je menší, než jeho neúspěch, žalobce tak nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak v průběhu řízení náklady nevznikly.