23 C 39/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících Ing. Jany Budínové a Jany Doležalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená: údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, rozsudkem pro uznání, <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni oznámením ze dne 30. 4. 2021, je neplatné.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Podle § 157 odst. 3 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

2. Žalobou ze dne 24. 5. 2021 se žalobkyně domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil žalovaný dopisem ze dne 30. 4. 2021, je neplatné, neboť postrádá zákonné náležitosti tohoto typu právního jednání, zejména v něm není žádným způsobem vymezen důvod okamžitého zrušení.

3. Jelikož řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru bývá především z hlediska skutkového složitý spor, považoval soud za vhodné v rámci přípravy jednání vydat výzvu dle § 114 b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Takový postup považuje za možný i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017 sp.zn. 21 Cdo 1981/2016). Usnesením ze dne 31. 5. 2021 č.j. 23 C 39/2021-13 proto soud žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů doručení výzvy vyjádřil, zda nárok uplatněný v žalobě uznává a pro případ, že nárok neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví svojí obranu a označil důkazy k jejich prokázání. Ve výzvě soud žalovaného rovněž poučil, jaké náležitosti musí mít jeho vyjádření k žalobě a jaké následky budou spojeny s tím, že se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaké vážné důvody mu v tom brání.

4. Usnesení s výzvou bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 4. 6. 2021, kdy si žalovaný zásilku obsahující žalobu a výzvu k vyjádření převzal od doručujícího orgánu. Ode dne následujícího po doručení tak počala žalovanému běžet stanovená 30 denní lhůta pro vyjádření k podané žalobě, která uplynula dne 7. 7. 2021. Žalovaný v této lhůtě zaslal soudu tři vyjádření. Prvá dvě z nich byla učiněna elektronicky, aniž by ovšem byla podepsána zaručeným elektronickým podpisem, a tento nedostatek žalovaný neodstranil, ač byl soudem poučen o takové nutnosti a o tom, že nebude-li podání učiněné elektronicky řádně podepsáno nebo nahrazeno listinným podáním téhož znění, nebude soud k jeho podání přihlížet. Podle § 42 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se proto k těmto podáním žalovaného nepřihlíží. Poslední podání již žalovaný učinil v listinné podobě dne 27. 6. 2021 a v jeho rámci žalovaný sám označil svoji výpověď za neplatnou a dále poukazoval na to, že se na personálním oddělení dohodl tak, že na jeho návratu do firmy netrvají a rovněž se dohodl na finančním vyrovnání, proto nerozumí žalobě.

5. Podle § 114b odst. 1, odst. 5 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prpokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

6. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

7. V projednávaném případě je předmětem řízení určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Jedná se tedy o řízení, ve kterém povaha sporu umožňuje smírné vyřízení věci. Z obsahu spisu je zřejmé, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo obsaženo v dopise žalovaného, který je datován 30. 4. 2021, dvouměsíční prekluzivní lhůta stanovená v § 72 zákoníku práce pro podání žaloby na určení neplatnosti tohoto právního jednání tak mohla uběhnout nejdříve dne 30. 6. 2021. Žaloba byla u soudu podána dne 24. 5. 2021, tedy před uplynutím této lhůty a nic proto nebrání věcnému projednání podané žaloby.

8. Jelikož žalovaný na základě výzvy soudu sám označil jím učiněné okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, má soud za to, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě uznal, neboť žalovaný svým vyjádřením přičítá svému právnímu jednání stejný následek (neplatnost), jehož určení se domáhá žalobkyně podanou žalobou. Soud proto ve věci rozhodl dle § 153a odst. 1 o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, zda zaměstnavatel při neplatném okamžitém zrušení pracovní poměru zaměstnancem trvá nebo netrvá na dalším zaměstnání tohoto zaměstnance, a stejně tak skutečnost jak se zaměstnavatel se zaměstnancem finančně vypořádá, nemá vliv na to, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno platně či nikoliv. Pokud by totiž zaměstnavatel nepodal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení v propadné lhůtě dle § 72 zákoníku práce, hledělo by se na právní jednání žalovaného jako na platné, se všemi pro zaměstnavatele negativními následky s tím spojenými. Proto soud námitky žalovaného k těmto okolnostem nepovažoval za vyjádření, které by mělo vztah k předmětu soudního řízení a které by tak mohlo ovlivnit skutečnost, že žalovaný sám označil své právní jednání za neplatné.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozhodnutí, neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou v daném případě tvořena odměnou za právní zastoupení dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby) po 2 500 Kč za úkon, paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za tyto úkony dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč a 21% DPH ve výši 1 176 Kč.