23 C 60/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO žalobce, sídlem Adresa žalobce, zastoupený advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta, proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, o 31 249 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 31 249 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 239 Kč od 27. 8 .2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 010 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 154 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Jméno advokáta.

1. Žalobou ze dne datum se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 31 249 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je specifikován shora ve výrokové části rozsudku, neboť žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne datum dohodu, ve které uznala svůj dluh co do důvodu a výše plynoucí z úvěrové smlouvy č. hodnota ve výši 18 239 Kč a zavázala se jej splatit formou dohodnutých splátek. Téhož dne byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena ještě jedna dohoda, ve které žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše plynoucí z další uzavřené úvěrové smlouvy č. hodnota ve výši 13 010 Kč a opět se jej zavázala uhradit formou dohodnutých splátek. Žalovaná však ani v jednom případě na uznaný dluh neuhradila ničeho. Pohledávky z výše uvedených úvěrových smluv byly na žalobce postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci k výzvě soudu nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

3. Ze splátkové dohody ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou vzal soud za prokázané, že žalovaná v rámci této dohody uznala co do důvodu i výše svůj dluh, který jí vznikl na základě smlouvy o úvěru uzavřené se společností právnická osoba dne datum pod č. hodnota s tím, že výše tohoto dluhu činí ke dni uznání 18 239 Kč. Strany se dohodly, že dluh nebude dále úročen. Žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč pod ztrátou jejich výhody v případě prodlení se dvěma splátkami. Ze splátkové dohody ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou vzal soud za prokázané, že žalovaná v rámci této dohody uznala co do důvodu i výše svůj dluh, který jí vznikl na základě smlouvy o úvěru uzavřené se společností právnická osoba dne datum pod č. hodnota s tím, že výše tohoto dluhu ke dni uznání činí 13 010 Kč. Strany se dohodly, že dluh nebude dále úročen. Žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč pod ztrátou jejich výhody v případě prodlení se dvěma splátkami. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že společnost právnická osoba informovala žalovanou o tom, že pohledávky ze smluv p úvěru č. hodnota a č. hodnota postoupila dne datum na společnost právnická osoba. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky ze smluv o úvěru č. č. hodnota a č. hodnota na žalobce.

4. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak „pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2010 sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001).

6. V projednávaném případě žalobce předložil soudu k důkazu dvě listiny, jejichž obsahem je uznání dluhu žalovanou. Obě listiny přitom obsahují jak jednoznačnou identifikaci jednající osoby – žalované jejím jménem, příjmením, datem narození, adresou bydliště, jakož i dalšími údaji – telefonním číslem a e-mailem, tak i jednoznačné určení uznávaného dluhu. Ten je identifikován jak osobou původního věřitele, tak i důvodem jeho vzniku, kdy je uvedeno, že jde o úvěrovou smlouvu a dále je uveden den uzavření této smlouvy a její číslo. Uznávaný dluh je tak identifikován natolik určitě, aby mohlo být snadno zjistitelné, z jaké konkrétní a jedinečné smlouvy vznikl. Konečně je pak jednoznačně uvedena i výše uznávaného dluhu, a to opět zcela konkrétní částkou. Uznání dluhu tak bylo učiněno v obou případech ve stanovené písemné formě dostatečně určitým způsobem pro to, aby vyvolalo zákonem zamýšlené důsledky – založení domněnky existence dluhu v době uznání a přesunu důkazního břemene na žalovanou ohledně neexistence dluhu. Bylo tak na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že žalobou uplatněný dluh ve skutečnosti buď vůbec nevznikl, nebo v mezidobí z nějakého důvodu zcela či zčásti zanikl. Povinná však zůstala v řízení nečinná, proto soud vyšel z provedených uznání dluhu a žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť tím, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nezaplatila, ocitla se dnem následujícím po dni dohodnuté splatnosti v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobce je tak v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku oprávněn požadovat úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., tak jek je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku, neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 700 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 250 Kč a z 21 % DPH ve výši 504 Kč.

8. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přistoupil soud proto, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce u soudu podává opakovaně žaloby, ve kterých se domáhá zaplacení dlužných úvěrů eventuálně vydání bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti úvěrové smlouvy, kteréžto nároky na něj byly postoupeny od různých poskytovatelů úvěrů, přičemž jednotlivé žaloby obsahují shodná skutková tvrzení, liší se jen označením osoby žalované, výši uplatněného nároku a identifikačními údaji k (neuzavřené) úvěrové smlouvě, návrh je tak žalobcem podáván na ustáleném vzoru. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Nesplní-li žalovaná ve stanovené lhůtě dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.