23 C 62/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících JUDr. Márie Vajsové a Ing. Jany Budínové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení , se sídlem adresa , o 98 000 Kč, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 98 000 Kč.</b> <b>II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě soudní poplatek ve výši 4 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] – [číslo], [variabilní symbol].</b> 1. Žalobou ze dne 24. 8. 2021 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 98 000 Kč, kterou měla žalovaná způsobit tím, že při řízení služebního vozidla dne [datum] v [obec] na křižovatce ulic [ulice] a [obec] nadala při odbočování vlevo na ulici [obec] přednost protijedoucímu vozidlu, došlo tak ke střetu dopravních vozidel, při kterém bylo poškozeno vozidlo ve vlastnictví žalobkyně. Náklady na opravu vozidla byly znalcem stanoveny na částku 98 000 Kč. Žalovaná svým jednáním porušila ustanovení § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu, vzniklá škoda je v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti a zavinění žalované je dáno minimálně ve formě nevědomé nedbalosti.

2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasí, neboť příkaz [stát. instituce], kterým měla být dle žalobkyně uznána vinou ze spáchání přestupku, jí nebyl nikdy doručen a jak zjistila dodatečně, přestupkové řízení skončilo odložením věci. Neexistuje tak jakékoliv pravomocné rozhodnutí, které by autoritativně konstatovalo, kdo by byl viníkem dopravní nehody. Žalované nikdy nebyla prokázána odpovědnost za přestupek jako jedna ze tří základních složek odpovědnosti za vzniklou škodu. Žalovaná nemůže být odpovědna za nedostatečně zjištěný skutkový stav správním orgánem, spočívajícím v neobjasnění viníka dopravní nehody, když tato skutečnost byla plně zaviněna správním orgánem. Pouze [stát. instituce] byl oprávněn posoudit odpovědnost ze spáchání přestupku, pokud k tomu nedošlo, nelze jeho pravomoc nahradit jiným způsobem. Skutkový stav nebyl správním orgánem náležitě objasněn, nelze vycházet jen z výpovědi řidiče druhého vozidla, žalovaná vjížděla do křižovatky na zelenou, svítila i zelená šipka vlevo, za dopravní nehodu proto neodpovídá.

3. Z pracovní smlouvy žalované ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána od [datum] na pozici účetní. Dle výpočtu žalobkyně činil její průměrný příjem ke dni 29. 10. 2018 částku 24 381 Kč. Tento výpočet nebyl ze strany žalované nijak rozporován, soud proto v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 o.s.ř. v této otázce vyšel ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků.

4. Ze spisu [stát. instituce] sp.zn. [číslo], a to z úředního záznamu o podaní vysvětlení [jméno] [příjmení], úředního záznamu sepsaného s [jméno] [příjmení] a z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo v [obec] na křižovatce ulic [ulice] – [obec], ke střetu vozidla [anonymizováno], [registrační značka], řízeného žalovanou a vozidla [anonymizováno], [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení]. V době nehody jela žalovaná po ulici [ulice] ze směru od ulice [ulice] v levém odbočovacím pruhu a odbočovala vlevo ve směru na ulici [obec]. [jméno] [příjmení] jela po ulici [ulice] ze směru od ulice [ulice] a přes křižovatku ulic [ulice] – [obec] projížděla rovně ve směru na ulici [ulice]. V místě křižovatky je ulice [ulice] v obou směrech označena svislou dopravní značkou P2, [ulice] pozemní komunikace, při nájezdu do křižovatky je ulice [ulice] v obou směrech osazena světelným signalizačním zařízením – tříbarevná soustava s plnými světelnými signály. Ve směru od ulice [ulice] je světelná signalizační soustava doplněna signálem S5 – doplňková zelená šipka. Obě vozidla najížděla do křižovatky v době, kdy v jejich jízdním pruhu na světelném signalizačním zařízení svítil signál S1c, signál se zeleným světlem Volno. Ze zprávy [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že v době nehody bylo světelné signalizační zařízení plně funkční, dle plánu fází se světelná signalizace spouští tak, že signál Volno mají ve stejný čas jak vozidla jedoucí po ulici [ulice] ze směru od ulice [ulice], tak i vozidla jedoucí z opačného směru, tedy od ulice [ulice]. Alkohol jako příčina dopravní nehody byl u obou řidiček vyloučen, příčinnou nehody nebyl ani technický stav některého z vozidel. V době nehody bylo zataženo, nebyla však snížená viditelnost. Povrch vozovky byl navlhlý. Žalovaná před policejním orgánem uvedla, že do křižovatky najížděla na zelenou, neví jak došlo ke střetu, druhé vozidlo vůbec neviděla, druhé vozidlo narazilo do ní. Svědek nehody [jméno] [příjmení] uvedl, že v době nehody řídil vůz Městské policie [obec], jel po ulici [ulice] ze směru [obec]. Cca 200m před křižovatkou uslyšel před sebou náraz, je přesvědčen, že v té době na semaforu před ním svítilo oranžové světlo, které se posléze přepnulo na červené. Kamerový záznam z vozidla je bohužel tak nekvalitní, že to nelze zjistit. Ze spisu [stát. instituce] dále vyplývá, že dne [datum] vydal [stát. instituce] příkaz, kterým uznal žalovanou vinnou ze spáchání přestupku, věc však byla nakonec usnesením ze dne [datum] odložena, neboť se nepodařilo žalované příkaz doručit v zákonné lhůtě a zanikla tak odpovědnost za přestupek. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] vzal soud dále za prokázané, že náklady na opravu vozidla [anonymizováno], [registrační značka] stanovil znalec na částku 98 000 Kč.

5. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

6. Podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

7. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu, a to na rozdíl od obecné odpovědnosti za škodu stanovené občanským zákoníkem včetně otázky zavinění na straně zaměstnance, neboť na rozdíl od obecné úpravy občanského zákoníku zákoník práce existenci zavinění ve formě nevědomé nedbalosti nepresumuje (až na výjimky stanovené v § 252 a § 255 zákoníku práce).

8. Vzhledem ke vznesené námitce žalované o tom, že za škodu neodpovídá, neboť nebyla shledána její odpovědnost za přestupek, považuje soud za vhodné se nejprve vyjádřit k této námitce.

9. Žalovaná zjevně pomíjí, že odpovědnost za přestupek a odpovědnost za škodu, respektive protiprávní jednání vedoucí ke vzniku škody, mohou být dvě odlišné kategorie. Škoda může být způsobena protiprávním jednáním, které nemusí nést znaky některého z přestupku (či dokonce trestného činu), přesto se může jednat o jednání, které je v rozporu s právem a je tak dána jeho protiprávnost. Sama skutečnost, že žalovaná nebyla shledána vinnou ze spáchání přestupku, tak ještě nevylučuje, že její jednání je přesto protiprávní a za splnění všech ostatních předpokladů vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu může zakládat její povinnost k náhradě škody. Navíc ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je ustáleně vykládáno tak, že soudy jsou v občanskoprávním řízení vázány toliko výrokem odsuzujícího rozsudku trestního soudu (popř. přestupkového orgánu). Dle judikatury (srov. např. nález ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 469/02 (N 61/33 SbNU 113)) i doktríny (srov. např. JIRSA, J. a kol.: Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, s. 369, nebo DAVID, L., Občanský soudní řád: komentář. Vyd.

1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 609) naopak soud není vázán rozsudkem zprošťujícím, usnesením, kterým je trestní stíhání zastaveno, a dokonce ani odůvodněním odsuzujícího rozsudku. Osoba, která není odsouzena v trestním řízení tak vůbec nemusí být úspěšná v souvisejících řízeních občanskoprávních. V nich soudy tedy mohou samy posoudit otázky, řešené toliko v odůvodnění rozhodnutí trestních soudů či jiných orgánů činných v trestním řízení (viz bod 15 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp.zn. III. ÚS 1391/5, pro srovnání lze ale odkázat i kupř. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 5.1966, sp.zn. 4 Cz 30/666, ze dne 15. 4. 1999, sp.zn. 21 Cdo 2368/98 či ze dne 7. 10. 2008, sp.zn. 28 Cdo 1532/2006). Sama skutečnost, že přestupkové řízení bylo odloženo dle § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., protože uběhla promlčecí doba k projednání přestupku tak neznamená, že by soud v nalézacím řízení nemohl sám posoudit, zda jednání žalované bylo protiprávní a zda je případně dána její odpovědnost za vzniklou škodu.

10. Z provedeného dokazování pak lze učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaná jako řidička vozidla žalobce při jeho řízení jednala v rozporu s pravidly silničního provozu tak, jak jsou stanovena v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Dle § 21 odst. 5 tohoto zákona řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen, a cyklistům jedoucím v jízdním pruhu pro cyklisty.

11. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná před nehodou jela po hlavní pozemní komunikaci, přičemž před křižovatkou ulic [ulice] – [obec] jela v levém jízdním odbočovacím pruhu a odbočovala vlevo ve směru na ulici [obec]. Aby tento manévr mohla dokončit, musela žalovaná přejet přes jízdní pruhy vyhrazené na ulici [ulice] pro protijedoucí vozidla, tedy pro vozidla pohybující se rovněž po hlavní pozemní komunikaci, ale v opačném směru. Dle ustanovení § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu tak byla žalovaná povinna před dokončením odbočovacího manévru dát nejprve přednost protijedoucím vozidlům a přes celou křižovatku mohla projet až poté, co se po vozovce nepohybovala protijedoucí vozidla. Žalovaná tak měla povinnost dát přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu [anonymizováno] řízenému [jméno] [příjmení]. Přednost by nemusela dát protijedoucímu vozidlu pouze v případě, že by jeho přednost byla vyloučena v důsledku jiného dopravního značení, ať už svislého, vodorovného nebo světelného. Z protokolu z místa nehody je však zřejmé, že oba jízdní směry na ulici [ulice] (tj. jak ve směru od [obec], tak i od ulice [ulice]) jsou označeny značkou hlavní pozemní komunikace, přičemž v době střetu svítila v obou směrech na světelném signalizačním zařízení zelená. To lze dovodit nejen z plánů fází světelného signalizačního zařízení, ale i z vyjádření svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že v době střetu svítila na semaforu ve směru ve kterém jela [jméno] [příjmení] oranžová, která se až posléze změnila na červenou. Je tedy zjevné, že v době, kdy [jméno] [příjmení] do křižovatky vjížděla, musela na semaforu svítit zelená (popř. oranžová, která však stále umožňuje vjezd do křižovatky), neboť jinak by po oranžové nemohla následovat červená. Pokud by na semaforu svítila nejprve červená, musela by po oranžové nutně následovat zelená. Bylo-li tomu naopak, je zjevné, že [jméno] [příjmení] vjížděla do křižovatky v době, kdy jí to světelné signalizační zařízení umožňovalo a kdy tak měla přednost před protijedoucími vozidly, které chtěla křížit její jízdní dráhu.

12. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalované o tom, že při vjezdu do křižovatky svítila na semaforu zelená šipka, neboť z protokolu o nehodě v silničním provozu vyplývá, že signálem S5 – doplňková zelená šipka je opatřeno světelné signalizační zařízení pouze ve směru, ve kterém jelo vozidlo [jméno] [příjmení], v opačném směru, ve kterém jela žalovaná, je křižovatka osazena pouze tříbarevnou soustavou s plnými světelnými signály, tedy bez doplňkové zelené šipky. Žalované tak nemohl svítit signál, kterým světelné signalizační zařízení v jejím jízdním pruhu vůbec nebylo osazeno. Soud proto považoval za nadbytečnou účastnickou výpověď žalované, když co se týká situace světelných signalizačních zařízení v místě a době nehody byla spolehlivě prokázána šetřením policie na místě nehody a sdělením svědka [jméno] [příjmení], výpověď žalované by tak zůstala pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení. Lze proto učinit závěr, že žalovaná v době nehody svým jednáním porušila povinnost, kterou jí ukládalo ust. § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu. Učinila-li tak žalovaná při služební cestě, mělo její jednání zároveň přímou souvislost s plněním pracovních úkolů.

13. Výše škody byla v řízení spolehlivě prokázána znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení], kterým byla stanovena výše potřebných nákladů na opravu vozidla, tedy nákladů na uvedení vozidla do stavu před dopravní nehodou. Závěry znalce nebyly v řízení nijak zpochybněny.

14. Rovněž tak lze na základě provedeného dokazování učinit spolehlivý závěr o tom, že mezi porušením právní povinnosti žalované a vzniklou škodou je dán vztah příčinné souvislosti. Ze šetření Policie ČR na místě nehody vyplývá, že příčinnou nehody nebyl technický stav některého z vozidel a že nebyla shledána ani žádná závada ve sjízdnosti vozovky či ve viditelnosti v místě nehody. Příčinnou střetu vozidel s následným vznikem škody tak mohlo být toliko jednání žalované, která nedala přednost protijedoucímu vozidlu, popř. která se navíc dostatečným způsobem nevěnovala řízení vozidla a nesledovala situaci v provozu, tvrdí-li (při nesnížené viditelnosti v daném místě a čase), že protijedoucí vozidlo neviděla (kteroužto povinnost řidiči ukládá ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu). Pokud by žalovaná řádně dodržovala pravidla silničního provozu a před vjezdem do křižovatky by dala zákonem požadovanou přednost protijedoucímu vozidlu, ke střetu obou vozidel by nemohlo dojít a škodná událost by vůbec nenastala.

15. Zavinění na straně žalované je dáno minimálně ve formě nevědomé nedbalosti, neboť žalovaná jakožto držitelka řidičského oprávnění musí znát všechny dopravní předpisy, z nichž pravidla určující přednost v jízdě patří k těm nejzákladnějším a nejdůležitějším, žalovaná tedy mohla a měla vědět, že při vjezdu do křižovatky bez náležitého vyhodnocení dopravní situace může svým jednáním způsobit škodu.

16. Jsou proto splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pro úplnost soud dodává, že pro rozhodnutí o žalobě byla irrelevantní údajná pozdější dohoda mezi žalovanou a žalobkyní o odpovědnosti zaměstnance za škodu (nebyla-li jí řešena otázka vypořádání již vzniklé škody), neboť pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu jsou podstatné toliko ty okolnosti, které zde byly v době vzniku škody. Stejně tak je irelevantní námitka o nepojištění vozidla žalobkyně, neboť otázka povinného ručení vozidel složek integrovaného záchranného systému vyplývá přímo z ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se však tohoto práva při soudním jednání vzdala.

18. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně je od poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích a jestliže byla v řízení plně úspěšná, došlo tím dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích k přechodu poplatkové povinnosti na žalovanou. Výše poplatku byla stanovena dle položky č. 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků z hodnoty požadovaného plnění.