23 C 64/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zrušení vyživovací povinnosti pro zletilé dítě,

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., , se s účinností od 1. 9. 2025 zrušuje.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, , doplněnou dne , datum, , se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému k datu 1. 9. 2025, a to z důvodu, že žalovaný se vyučil a nastoupil do zaměstnání.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s podanou žalobou souhlasí.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení soudního jednání, neboť o žalobě lze rozhodnout toliko na podkladě listinných důkazů a účastníci k výzvě soudu učiněné dle ust. § 115a o.s.ř. se k takovému postupu nevyjádřili, ač byli soudem poučeni o tom, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení soudního jednání souhlasí.

4. Vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., . Z výučního listu vystaveného , právnická osoba, , adresa, , příspěvková organizace, dne 16. 6. 2025, vzal soud za prokázané, že žalovaný ukončil úspěšně vzdělávací program středního vzdělávání v oboru vzdělání , název, a získal tak střední vzdělání s výučním listem. Z pracovní smlouvy a z dohody o smluvní mzdě vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel pracovní poměr se společností , právnická osoba, . s nástupem do práce ke dni 1. 9. 2025.

5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Podmínkou vzniku práva na výživné je objektivní neschopnost oprávněného se sám živit. Vyživovací povinnost osoby ze zákona k výživě povinné tak trvá po celou dobu, kdy oprávněná osoba není schopna se sama živit.

8. V projednávaném případě byla žalobci vyživovací povinnost k žalovanému stanovena v době, kdy byl žalovaný nezletilý a kdy se vzhledem ke svému nízkému věku nebyl schopen sám živit. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v mezidobí žalovaný ukončil přípravu na budoucí povolání studiem na střední škole a že ke dni 1. 9. 2025 nastoupil do zaměstnání.

9. Žalovaný tak má objektivně možnost získávat prostředky pro vlastní obživu prací v řádně uzavřeném pracovním poměru a je tedy nadále schopen se sám živit. Lze tak konstatovat, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zanikla nejpozději dne 1. 9. 2025, kdy žalovaný nastoupil do zaměstnání.

10. Soud proto podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, je uvedeno výše, neboť žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.