26 C 13/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 138 188 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 689 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 117 955,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 108 357 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 95 132,50 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 6. 2025 dosáhne částky 352 742,40 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 138 188 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne , datum, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne , datum, , z podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. , název, ), z prohlášení klienta, z dodatku č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, , ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , z dodejky ze dne , datum, a z fotografie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný dne , datum, písemně požádal žalobkyni (pod označením této své žádosti číslem , hodnota, ) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaný žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši odpovídající nominální úrokové sazbě 68,34 % ročně ze žalovaným žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních splátek tak, jak je v podrobnostech uvedeno v rozpisu těchto plateb. Žalobkyně uvedenou žádost a návrh žalovaného akceptovala dne , datum, .

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného dne , datum, přikázány peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem finanční prostředky ve výši 70 311 Kč.

7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalovaného ve výši 45 000 Kč, z výdajů žalovaného ve výši životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně, splátek jiného úvěru u žalobkyně ve výši 2 390 Kč měsíčně a nákladů na bydlení ve výši 7 600 Kč měsíčně. Žalobkyně pak vyhodnotila, že volné peněžní zdroje žalovaného (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) jsou ve výši 29 150 Kč měsíčně. Žalobkyně dále vycházela z tvrzení žalovaného, že žalovaný je od , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , že žalovaný má střední odborné vzdělání s výučním listem a žije sám ve vlastním bydlení. Žalovaný pak závěrem prohlásil, že jím uvedené údaje poskytl žalobkyni v souvislosti s projednávanou žádostí o dočasné poskytnutí peněžních prostředků, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné a že žádné údaje žalobkyni nezatajil.

8. Z listiny „Historie pohybů – běžný účet“ soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalovaný prováděl nákupy v , právnická osoba, ve , adresa, v částkách od 51 Kč do 1 585 Kč.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne , datum, bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž k osobě žalovaného byly evidovány tři kategorie s nejvyšším možným počtem bodů a jedna kategorie s počtem bodů ve třetím stupni ze šesti možných, přičemž prvnímu stupni odpovídá nejvyšší možný počet bodů a šestému stupni nejnižší možný počet bodů. Čím nižší počet bodů pak registr NRKI eviduje, tím spatřuje ve vztahu k dané osobě vyšší riziko nemožnosti řádného plnění finančních závazků.

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne , datum, prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému písemnou výzvu k okamžité úhradě žalobou nárokované částky.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.

12. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

14. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

15. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. V případě ověření příjmu žalovaného se žalobkyně výhradně spolehla pouze na informaci sdělenou od žalovaného o výši svého příjmu ze zaměstnání v částce 45 000 Kč, neboť k tomuto sdělení žalobkyně nedoložila žádný důkaz, na základě kterého uvedený příjem žalovaného skutečně ověřila. K výdajům žalovaného žalobkyně doložila pouze listinu „Historie pohybů – běžný účet“, která však prokazuje pouze to, že žalovaný v období od , datum, do , datum, prováděl nákupy v , právnická osoba, ve , adresa, v částkách od 51 Kč do 1 585 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného uvedená listina neprokazuje. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně přezkoumala příjmy i výdaje žalovaného, a tedy že by řádně provedla ověření solventnosti žalovaného, na čemž nemůže nic změnit ani žalobkyní doložený výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne , datum, , kterým žalobkyně provedla skóring žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne , datum, a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

16. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 70 311 Kč. Částka 29 689 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kterou soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému k zaplacení žalobkyni.

17. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalovaného podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.