26 C 25/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 263 224,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 205 863,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 115 534,62 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 262 624,08 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 263 224,08 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 263.224,08 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 295 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 12,96 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 4 956 Kč s první splátkou k , datum, , v případě prodlení se splácením byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Úvěr nebyl splácen řádně a včas, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 14. 3. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 263 224,08 Kč s příslušenstvím, úrokem ve výši 12 % ročně, kapitalizovaným k 14. 3. 2025, tj. datu zesplatnění ve výši 36 363,22 Kč, úrokem 12 % ročně z jistiny 262 624,08 Kč od 6. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 263 224,08 Kč, kapitalizovaným k 14. 3. 2025 ve výši 21 810,61 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 263 224,08 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení ve výši 12 %.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění, Anonymizováno4. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru č. žádosti , hodnota, , záznamu o podpisu klienta, žádosti o poskytnutí úvěru z , datum, , smlouvy o úvěru ze dne , datum, , dohody o , právnická osoba, identitě z , datum, , obchodních podmínek pro , právnická osoba, spotřebitelské úvěry účinných od , datum, soud zjistil, že žalovaný dne , datum, požádal žalobkyni (pod označením této své žádosti číslem , hodnota, ) o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 295 000 Kč, bez udání účelu úvěru/konsolidace, žalobkyně nabídku akceptovala s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s úrokem v pevné výši 12,96 % ročně, a to prostřednictvím pravidelných 96 měsíčních splátek ve výši 4 956 Kč s první splátkou dne 14. 6. 2023 a poslední splátkou dne 14. 5. 2031, celková částka k zaplacení činí 475 620,47 Kč.

5. Z detailu čerpání úvěru z úvěrového účtu , č. účtu, soud zjistil, že ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, čerpána částka ve výši 295 000 Kč. Z upřesnění žaloby soud zjistil, že žalovaný celkem zaplatil částku ve výši 89 136,71 Kč.

6. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami ke dni 14. 3. 2025 prohlásila veškeré pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu, který ke dni 15. 3. 2025 činí částku 278 394,47 Kč, a to ve lhůtě do 23. 3. 2025.

7. Z formuláře dat o žádosti a dat o žadateli soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na základě původně předschváleného limitu dlouhodobého spotřebního úvěru ve výši 345 000 Kč schválila úvěr ve výši 295 000 Kč se splatností 96 měsíců po 4 956 Kč bez poplatku za pojištění s úrokovou sazbou 12,96 % ročně, celková částka k zaplacení činila 475 620,47 Kč, ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného neuvedla nutnost doložení příjmu, žalovaný byl identifikován občanským průkazem, kdy žalovaný je svobodný, nebylo požadováno pojištění spotřebitelského úvěru, žalobkyně vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 620 Kč, z pravidelných měsíčních výdajů žalovaného bez splátek ve výši 2 000 Kč, nemá měsíční splátky úvěrů, leasingu, splátkového prodeje vč. , žalobce, (bez kontokorentů a kreditních karet), s tím, že nemá úvěrovou angažovanost v , žalobce, ze systému , název, . Byla stanovena platební kapacita 4 979,98 Kč, celkové limity povolených přečerpání a kreditních karet činí 30 000 Kč, kdy žalobkyně má za žalovaným evidován zůstatek úvěru ve výši 6 402,99 Kč u poštovního účtu, zůstatek úvěru 0,22 Kč u kreditní karty, zůstatek úvěru 19 133,80 Kč z 8. 5. 2023 při současném úvěrovém limitu 30 000 Kč, úvěr je přečerpáním , žalobce, osobního konta , název, v Kč. Bylo stanoveno SOLUS skóre 0, behaviorální skóre 546, skóre podvodu 0, nebyla stanovena Solus rizikovost, nebylo požadováno depozitum.

8. Nedatovanou listinou žalobkyně k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem 295 000 Kč se splatností 96 měsíců, úvěr byl tedy poskytnut s doložením příjmu a posouzením výdajů, kdy žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný si původně žádal o úvěr ve výši 345 000 Kč, výše úvěru byla však systémem snížena, k posouzení výše výdajů a příjmů žalobkyně nevyžadovala potvrzení o výši příjmů zaměstnavatele, tu určil na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu (a spořícím účtu) žalovaného, v rámci kterého byl stanoven deklarovaný příjem 25 620 Kč, příjem na základě transakcí na účtu 25 631 Kč (za srpen 2022), výdaje 20 640,02 Kč, platební kapacita vypočtená systémem ve výši 4 979,98 Kč je dostatečná pro splátku 4 956 Kč, nebyla zjišťována úvěrová historie, běžný účet nevykazuje nestandardní transakce.

9. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, : za období od června 2022 do května 2023 soud zjistil, že příjem žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, . činil od 15 637 Kč do 20 710 Kč, dále pobíral opakovaně přídavky na děti od ÚP , adresa, , prováděl nákupy v potravinách, nákupy pohonných hmot, platil služby mobilního operátora, opakovaně byla zjištěna platba nájmu ve výši 19 000 Kč matky žalovaného , jméno FO, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2026 a z podacího archu ze dne 5. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 5. 2. 2026 prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému písemnou výzvu k okamžité úhradě žalobou nárokované částky.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.

12. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

14. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

15. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu (a spořícím účtu) žalovaného, v rámci kterého byl stanoven deklarovaný příjem 25 620 Kč, příjem na základě transakcí na účtu 25 631 Kč, výdaje 20 640,02 Kč, kdy dle žádosti činily výdaje částku zjevně podhodnocenou ve výši 2 000 Kč s tím, že platební kapacita vypočtená systémem ve výši 4 979,98 Kč je dostatečná pro splátku 4 956 Kč, nebyla zjišťována úvěrová historie a běžný účet nevykazuje nestandardní transakce. Ke svým sdělením však žalobkyně vyjma nedatované listiny obsahující uvedená tvrzení a listiny formuláře dat o žádosti a dat o žadateli nedoložila žádný důkaz, na základě které uvedené příjmy a výdaje skutečně ověřila, rovněž nedoložila způsob samotného výpočtu platební kapacity nezbytné pro splátku. K výdajům žalovaného žalobkyně doložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od června 2022 do května 2023, která však neprokazuje výši pravidelných příjmů žalovaného deklarovanou žalobkyní ve výši 25 631 Kč, žalobkyní uvedené příjmy žalovaného se neshodují s příjmy uvedenými v bankovních výpisech žalovaného, kde pravidelným příjmem je pouze příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ., který činil za uvedené období částky od 15 637 Kč do 20 710 Kč, v žádném z měsíců nedosáhl žalobkyní deklarované výše příjmu. Výpisy z účtu naopak obsahovaly připsané částky od Úřadu práce označené jako přídavky na dítě, jež tedy nejsou příjmem přímo žalovaného, který je svobodný, bezdětný a zletilý, ale některého z jeho rodinných příslušníků, navíc přídavky na dítě jsou poskytovány rodinám, jejichž příjem nepřekročí hranici 3,4 násobku životního minima. S uvedeným zjištěním se žalobkyně žádným způsobem nevypořádala. Pokud při tvrzené výši příjmu 25 620 Kč měla být platební kapacita vypočtená systémem ve výši 4 979,98 Kč dostatečná pro splátku 4 956 Kč, při faktickému příjmu žalovaného do 20 710 Kč tato platební kapacita již dostatečná není. Žalobkyně rovněž při svém hodnocení žádným způsobem nezohlednila dosavadní úvěrovou historii žalovaného ve vztahu k čerpání z kreditní karty či přečerpáním , žalobce, osobního konta , název, . Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně přezkoumala příjmy i výdaje žalovaného, a tedy že by řádně provedla ověření solventnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 3. 6. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

16. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 295 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 89 136,71 Kč. Částka ve výši 205 863,29 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kterou soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému k zaplacení žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

17. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalovaného podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 10 844 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (částka 115 534,62 Kč spolu úrokem ve výši 12 % ročně z částky 262 624,08 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu dne 3. 6. 2026 ve výši 7 770,79 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 263 224,08 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu dne 3. 6. 2026 ve výši 7 788,50 Kč, celkem částka 131 093,95 Kč, tj. 38,90 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (205 863,29 Kč, tj. 61,10 %) při výsledku 22,20 % z částky 48 845 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 162 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.. a z 21 % DPH ve výši 6 193 Kč (počítáno z částky 29 490 Kč).