26 C 44/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 28 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 897,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 28 250 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěrové smlouvy ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, procesu žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta, sazebníku poplatků, potvrzení o schválení úvěru, dodatku smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum má soud za prokázáno, že žalobkyně (dříve právnická osoba) se zavázala žalované poskytnout úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s tím, že původní výše úvěru činila 10 000 Kč, dodatkem byl úvěrový limit navýšen na částku 20 000 Kč. žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně s tím, že klient splácí 1x měsíčně rok z úvěru přirostlý za uplynulé období, RPSN činí 5591 %, výše první minimální platby činí 4 076,71 Kč se splatností k 16. 2. 2025. Čl. hodnota smlouvy byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky, pro období datum – datum činí celkem 6 800 Kč. Dle sazebníku poplatků činí náklady spojené s uplatněním pohledávky náklady na vymáhání 150 Kč při 3 dnech po splatnosti, 500 Kč při 7 dnech po splatnosti, 500 Kč 14 dnech po splatnosti, 200 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají, vzhledem k tomu, že žalovaná je po splatností více než 403 dní, činí náklady na vymáhání 1 450 Kč. Z přehledu čerpání a potvrzení o provedené platbě thepay má soud za prokázaný převod částek ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč dne datum na účet žalované č. č. účtu. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky z 20. 4. 2025 soud zjistil, že k 20. 4. 2024 došlo k zesplatnění zápůjčky, celková dlužná částka činí 47 602,32 Kč. Dle předžalobní výzvy z 23. 7. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

5. Dle interního systému – ověřovací databáze a výpisu z aplikace název – Příjmy a výdaje žalovaná souhlasila s poskytnutím dat třetí straně a žalobce získal přístup k transakční historii, informacím ú účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalované. Žalobce tvrzeně zjistil příjmy žalované ve výši 77 000,33 Kč a výdaje ve výši 11 060 Kč, dále ověřil úvěruschopnost žalované v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných občanských průkazů.

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci 7. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

8. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), který je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně na základě provedených důkazů neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru byly řádně zkoumány příjmy a výdaje žalované a že bylo řádně provedeno ověření solventnosti žalované. Žalobkyně sice doložila tabulku zkoumání v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných občanských průkazů, nedoložila však zkoumání příjmů žalované, uvedla, že příjmy žalované činí částku ve výši 77 000,33 Kč a výdaje částku ve výši 11 060 Kč, ke zjištění příjmů nepožadovala od žalované pracovní smlouvu, výplatnice či jinak doložený pravidelný měsíční příjem (ať ze závislé činnosti či z podnikání), příjmy a výdaje vykázala pouze součtem z výpisu z bankovního účtu poskytnutého žalovanou, uvedené však nelze mít za objektivně zjištěný souhrn příjmů a výdajů žalované, nebyly stanoveny náklady na bydlení a další výdaje (životní minimum), nežádala doložení nájemní smlouvy a vyúčtování služeb, rovněž nedoložila, jakým způsobem naložila se zjištěním týkajícím se dosavadní úvěrové historie žalované, dle které byly žádosti žalované o úvěr opakovaně zamítány, současný dluh žalované činí 215 649,18 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně přezkoumala příjmy i výdaje žalované, a tedy že by řádně provedla ověření solventnosti žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 21. 7. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč poskytla, žalovaná neuhradila ničeho, částka ve výši 20 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kterou soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku uložil žalované k zaplacení žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalované podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 897,40 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (částka 11 300,95 Kč sestávající z částek 6 800 Kč, 1 450 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 4. 2025 kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku 28. 7. 2026 v částce 3 050,95, tj. 36,10 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (částka 20 000 Kč, tj. 63,9 %) při výsledku 27,8 % z částky 3 228 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 413 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle 14b odst.1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh), tj. 1 200, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.., tj. 300 Kč a z 21 % DPH z částky 1 500 ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.