26 C 51/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 810 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba 1 Kč soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 50 000 Kč, který měl být splacen i s úrokem ve výši 15 % měsíčně ve dvanácti splátkách po 7 500 Kč měsíčně.

5. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba 50 000 Kč soud zjistil, že žalované byl vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč dne datum na bankovní účet č. č. účtu.

6. Z upomínky č. hodnota a upomínky č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila upomínky adresované žalované k úhradě jejího dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne datum.

7. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby zesplatnila předmětný úvěr žalované z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky.

8. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy vycházela z toho, že žalovaná má jedno vyživované dítě, průměrný čistý měsíční příjem sdělený žalovanou činí 36 000 Kč, průměrný čistý měsíční příjem žalované zjištěný na bankovním účtu činí 33 772 Kč, žalovaná má finanční závazky sdělené organizací SOLUS ve výši 7 390 Kč měsíčně, náklady na bydlení prohlášené žalovanou činí 0 Kč, náklady na bydlení žalované zjištěné na bankovním účtu činí 100 Kč, minimální částka nákladů na bydlení činí 4 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti prohlášené žalovanou činí 1 500 Kč, náklady na potraviny a zboží běžné domácnosti zjištěné na bankovním účtu činí 11 143 Kč, po následném posouzení žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná může na základě své finanční situace splácet nové závazky ve výši 14 596 Kč měsíčně, což je dostatečný zůstatek na splácení předmětného úvěru ve splátkách po 7 500 Kč měsíčně.

9. Z datového výstupu z Credit Info CEE soud zjistil, že žalovaná nemá negativní záznam v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS a v centrální evidenci exekucí.

10. Z bankovní historie – smlouva č. hodnota soud zjistil, že v období od datum do datum jsou na účtu č. č. účtu evidovány příchozí i odchozí platby v různých hodnotách.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.

12. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

14. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

15. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně na základě provedených důkazů neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně a pečlivě zkoumala příjmy a výdaje žalované a že řádně provedla ověření solventnosti žalované. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 24. 6. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

16. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Částka 50 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.

17. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalované podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, přičemž úspěch žalované byl nepatrný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 12 810 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 000 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, podání žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon – doplnění žaloby ze dne 9. 6. 2026, neboť úplná skutková tvrzení a označení důkazů mají být obsažena již v samotné žalobě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.