26 C 52/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 439 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 497 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 402 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 32 439 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

4. Žalobkyně se zavázala dne datum žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 6 000 Kč, peněžní prostředky mu byly zaslány na jeho bankovní účet č. č. účtu dne datum, téhož dne žalovaný požádal o navýšení zápůjčky o 5 000 Kč, peněžní prostředky mu byly zaslány na shodný bankovní účet dne datum a dále žalovaný požádal dne datum o navýšení zápůjčky o dalších 9 000 Kč, peněžní prostředky mu byly zaslány na shodný bankovní účet dne datum, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu a poplatek ve výši 6 402 Kč do datum. Žalovaný následně vrátil žalobkyni finanční prostředky ve výši 1 503 Kč. Vedle jistiny a poplatku žalobkyně žádá uhrazení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč za písemné výzvy odeslané datum, datum, datum, datum, datum po 500 Kč za upomínku. Žalobkyně rovněž žádá uhrazení smluvní pokuty dle smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč od datum do datum ve výši 7 540 Kč, na které byla započtena částka 1 503 Kč, tj. zbývá 6 037 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného dne 7. 1. 2026 k úhradě zbývající dlužné částky.

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v projednávané věci.

6. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto.

7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně na základě provedených důkazů neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a že řádně provedla ověření solventnosti žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva o zápůjčce je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 21. 7. 2026 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

9. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 1 503 Kč. Částka ve výši 18 497 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., kterou soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému k zaplacení žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

10. Soud dále poukazuje na to, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která však neodvisí od výzvy žalobkyně k vrácení zbývající nesplacené části jistiny, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tak žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci ke dni vyhlášení tohoto rozsudku splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (tj. možností žalovaného podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu dosud nenastala, zatím proto nevznikl ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení ze zbývající nesplacené části jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.