27 C 12/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 26 505 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 12. 6. 2024 do 27. 6. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 26 505 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena na základě žalovaným poskytnutých výpisů z jeho bankovního účtu či výplatních listin a žalobkyní zjištěných údajů z dostupných relevantních databází. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni v blíže nespecifikované době vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy do každého 8. dne v měsíci, kdy k tomuto dni byl žalovaný povinen uhradit minimálně úrok na příslušné období, kdy výše splátky jistiny byla ponechána na jeho vůli. Žalobkyně a žalovaný se dále dohodli, že žalobkyně je pro případ prodlení žalovaného vyplývající z předmětné uzavřené smlouvy oprávněna požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z žalobkyní poskytnutých a do té doby nevrácených peněžních prostředků. Žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se však s úhradou předmětného úroku dostal do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni , datum, úvěr zesplatnila a před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovaného (mimo jiné) k úhradě v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, „Potvrzení o provedené platbě“, „Výpis z účtu , datum, - , datum, “ a z fotografií občanského průkazu a průkazu pojištěnce, soud zjistil, že byl vypracován návrh na uzavření dohody žalobkyně a žalovaného (mimo jiné) o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše 20 000 Kč, jakož i že žalovaný žalobkyni tyto peněžní prostředky vrátí a žalobkyni uhradí další peněžní prostředky tak, jak je v předmětném návrhu podrobně specifikováno. Dne , datum, převedla žalobkyně ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, „Podací lístek – DopisOnline“ a z listiny nadepsané „Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, písemně vyzvala žalovaného (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do tří dnů.

6. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

7. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

8. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

9. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

10. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

11. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení13. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v řízení nebyla, vzdor důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu (§ 551 o. z.).

18. Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z kopie osobních dokladů žalovaného, z potvrzovací platby žalovaného ve výši 1 Kč provedené ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo , tel. číslo, , a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaný připojil. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument a fotografie občanského průkazu a průkazu pojištěnce žalovaného. Soud však má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k učinění právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze z osamoceného písemného návrhu na uzavření takové smlouvy (navíc bez jakéhokoliv číselného kódu u jména žalovaného, který by měl podle tvrzení žalobkyně odkazovat na jemu zaslaný a žalovaným k návrhu – jako jeho podpis – připojený verifikační kód) a fotografie občanského průkazu či průkazu pojištěnce žalovaného.

19. Soud dále připomíná, že následkem neprokázání vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní úvěrovou smlouvu o jí tvrzeném obsahu (či jakoukoliv jinou smlouvu), tedy následkem nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně v uvedeném kontextu, je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětného (a pro úspěch ve věci stěžejního) skutkového tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

20. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč.

21. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením předmětných peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 15 000 Kč vyzván se splatností do 27. 6. 2025 (§ 1958 o. z.).

22. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a žalovaného v předmětném řízení je přibližně stejný.