27 C 23/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 918,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 16 918,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 918,41 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované úhrady částky 16 918,41 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností Anonymizováno, se sídlem adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne datum prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala peněžní prostředky v souhrnné výši 32 486 Kč, které se žalovaná předchůdkyni žalobkyně zavázala vrátit nejpozději do 19. 5. 2025. Úvěruschopnost žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji s ponecháním peněžní rezervy ve výši 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, minimálně však ve výši 4 860 Kč, jakož i prostřednictvím údajů zjištěních lustrací databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná však do dne splatnosti uhradila předchůdkyni žalobkyně pouze peněžní prostředky v souhrnné výši 40 159,79 Kč. Žalobkyně tak má za to, že žalované stále zbývá uhradit peněžní prostředky v souhrnné výši 16 019,41 Kč. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v uvedeném období měla více půjček u více společností, a proto si není vědoma, zda skutečně, popř. s jakým obsahem, měla s předchůdkyní žalobkyně tvrzenou smlouvu uzavřít. Rovněž konstatovala, že si není vědoma, že by předchůdkyni žalobkyně dokládala svoje příjmy či výdaje.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Anonymizováno – úvěrová smlouva Anonymizováno uzavřená s klientem dne datum“, „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a „Anonymizováno – Standardní podmínky Úvěrové smlouvy Anonymizováno“, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši až 5 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalované (s možností navýšení tohoto limitu), které měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně do v tomto návrhu v podrobnostech specifikovaného termínu a v tomto návrhu specifikovaným způsobem vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit (mimo jiné) peněžní prostředky ve výši 146,949 % ročně z poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků.

5. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Data from Ledger“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně eviduje úhradu peněžních prostředků žalované v souhrnné výši 32 486 Kč a úhradu peněžních prostředků žalované předchůdkyni žalobkyně v souhrnné výši 40 159,79 Kč.

6. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Payment detail“ a „Proof of payment“ soud zjistil, že v období od datum předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 25 986 Kč.

7. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“, „Dodatek č. hodnota ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.01.2020“ včetně jeho příloh, „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a „Podací lístek – DopisOnline“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo dodáno (rovněž před podáním žaloby) do dispoziční sféry žalované.

8. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalované uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou úvěrovou smlouvu (§ 551 o. z.).

18. K uvedenému tvrzení žalobkyně totiž nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než elektronický dokument obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalované k uzavření úvěrové smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze ze samostatné existence návrhu takového smlouvy.

19. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného (a pro úspěch ve věci zcela stěžejního) tvrzení vztahujícího se k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

20. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl ani s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. podle kterého je žalovaná povinna předchůdkyni žalobkyně, resp. [s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.)] žalobkyni vrátit plnění, které jí předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu poskytla, přiznat žalobkyni právo na úhradu předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých peněžních prostředků. V řízení totiž bylo prokázáno, že zatímco předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 25 986 Kč, žalovaná předchůdkyni žalobkyně podle tvrzení žalobkyně (i v souladu s její evidencí) uhradila prostředky v souhrnné výši 40 159,79 Kč, tedy výrazně více, než kolik bylo předchůdkyní žalobkyně žalované skutečně poskytnuto. Pro úplnost soud uvádí, že uvedený závěr by platil i v situaci, kdy by bylo v předmětném řízení prokázáno poskytnutí všech předchůdkyní žalobkyně tvrzených a evidovaných peněžních prostředků v souhrnné výši 32 486 Kč.

21. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu zamítl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšná žalovaná se tohoto svého nároku vzdala. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.