27 C 28/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 647,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 8 489,54 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 4. 2025 do 9. 6. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném úhrady částky 11 647,40 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyní žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč, a kterou se žalovaný spolu s úrokem a poplatky v souhrnné kapitalizované výši 4 537 Kč zavázal (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 26 týdenních splátkách po 367 Kč, a to nejpozději do , datum, . Schopnost žalovaného řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly písemně zaznamenány a ověřeny na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. V neposlední řadě předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni , datum, byla pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listiny nadepsané „Výpis z obchodního rejstříku, vedeného , právnická osoba, “ a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni , datum, (dostupného na , webové stránky, ) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni , datum, disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

6. Z listiny nadepsané „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného) ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaný tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně uhradí peněžní prostředky v souhrnné výši 4 537 Kč (představující odměnu předchůdkyně žalobkyně za dočasné poskytnutí peněžních prostředků, jakož i poplatky za další s předmětnou dohodou související sjednané služby), a to formou 26 týdenních plateb ve výši 367 Kč, nejpozději do , datum, . Předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč.

7. Z listiny nadepsané „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného dočasně mu poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších peněžních prostředků za sjednaných podmínek vrátit a uhradit vycházela z žalovaným dne , datum, poskytnutých informací, že žalovaný byl svobodný, bydlel ve spolubydlení, měl jednu vyživovací povinnost, měl pravidelný čistý měsíční příjem, a to příjem ze zaměstnání, kde pracoval jako dělník u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , ve výší 40 783 Kč měsíčně (kdy uvedený příjem předchůdkyně žalobkyně ověřila), jakož i že další jakkoliv blíže nespecifikovaný příjem domácnosti žalovaného činil částku 30 000 Kč měsíčně a že odhadované výdaje žalovaného činily částku 8 000 Kč měsíčně. Účelem žádosti žalovaného o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků byly neočekávané výdaje, kdy žalovaným původně požadovaná výše peněžních prostředků činila 50 000 Kč.

8. Z listiny nadepsané „Tabulka umoření“ soud zjistil, že žalovaný na v předmětném řízení vznesený nárok předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho neuhradil.

9. Z listin nadepsaných „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně přílohy, „Oznámení o postoupení pohledávky“, „Informace o zpracování osobních údajů“, „Podací lístek – DopisOnline“ a „Sledování zásilek“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním projednávaného návrhu dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž uvedenou skutečnost předchůdkyně žalobkyně žalovanému písemně oznámila , datum, a vyzvala jej (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků nejpozději do 10 dnů od dodání tohoto písemného oznámení.

10. Z listin nadepsaných „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně písemně vyzvala žalovaného (mimo jiné) k úhradě v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků.

11. Z ostatních listin soud neučinil žádná dílčí skutková zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

15. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s obsahem specifikovaným v bodě 6. tohoto rozsudku, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný měl ke dni , datum, příjem ze zaměstnání ve výši 40 783 Kč měsíčně, jakož i (v souladu s tvrzením žalobkyně) že k témuž dni nebyl žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku.

29. Ohledně dalších skutečností souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalovaného, zejména ohledně jeho osobních poměrů a výdajů, vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací poskytnutých samotným žalovaným.

30. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud připomíná relevantní judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, „vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

31. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalovaného a ověření skutečnosti, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání včetně jeho měsíční výše, popř. že vůči žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména osobních poměrů a výdajů žalovaného) se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, navíc jen v odhadované výši, nikoli s jejich prověřením, a to i přes to, že žalovaný uvedl, že má zájem o poskytnutí úvěru z důvodu jeho neočekávaných výdajů, kdy žalovaným požadovaná výše úvěru desetinásobně převyšovala výši úvěru skutečně poskytnutou. Žalovaný navíc prohlásil, že byl osobou povinnou k plnění jedné vyživovací povinnosti, bydlel ve spolubydlení, přičemž sídlo jeho zaměstnavatele se nacházelo ve značné vzdálenosti od udané adresy bydliště žalovaného. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu posouzení zejména jeho schopnosti splácet předmětný spotřebitelský úvěr včetně úhrady dalších souvisejících poplatků posoudila nedostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovaným neprověřila, ačkoliv tak s ohledem na svoji zákonnou povinnost učinit měla. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající ze shora citované právní úpravy je totiž nutno interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021).

32. S ohledem na v předchozím odstavci uvedené skutečnosti je tak třeba považovat předmětnou smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

33. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 a násl. o. z. je předchůdkyně žalobkyně, resp. [s ohledem na postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.)] žalobkyně oprávněna požadovat vrácení plnění, které žalovanému bez platného právního důvodu poskytla, vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč.

34. Ve vztahu k určení splatnosti bezdůvodného obohacení vycházel soud ze skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 5 000 Kč vyzván ke dni 9. 6. 2025 (§ 570 odst. 1 o. z. a § 1958 o. z.), kdy žalovaný nereagoval tak, že by předchůdkyní žalobkyně poskytnutá lhůta nebyla přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud tak vyšel ze závěru, že mezi účastníky žádný spor o době přiměřené možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení předmětného bezdůvodného obohacení považoval dobu určenou v souladu s výzvou předchůdkyně žalobkyně.

35. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou vznesený nárok žalobkyně zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení nebylo zjištěno, že by převážně úspěšnému žalovanému vznikly jakékoliv náklady.