27 C 56/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 64 215,45 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení částky 13 097,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 097,24 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 042,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 042,13 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady částky 35 076,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 076,08 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení a z částky 51 118,21 Kč od 28. 3. 2025 do 25. 4. 2025, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném úhrady částky 64 215,45 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného převedeny peněžní prostředky v souhrnné výši 50 366 Kč, které se žalovaný spolu s úrokem ve výši 13 879.45 Kč zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit nejpozději do , datum, . Žalobkyně rovněž uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně, a to i přes opakované písemné výzvy, předmětné peněžní prostředky nevrátil ani neuhradil. V neposlední řadě pak žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do zaplacení částky 13 097,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 097,24 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, neboť žalovaný před podáním žaloby uhradil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 34 293,87 Kč, přičemž platba v této výši nebyla do žalobou vzneseného nároku započtena z důvodu administrativní chyby.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že neví, zda skutečně s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o jí tvrzeném obsahu uzavřel, neboť nejen, že jich uzavíral větší množství, ale ani se mu žádnou smlouvu, která by odpovídala žalobkyní tvrzenému obsahu, nepodařilo dohledat.

4. Soud výrokem I. tohoto rozsudku s ohledem na částečně zpětvzetí žaloby žalobkyní podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), řízení v příslušném rozsahu zastavil.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni , datum, (dostupného na https:, webové stránky, ) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni , datum, disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

7. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “, „Dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši 50 336 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně do 27. 3. 2025 vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky ve výši 33 794,52 Kč.

8. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Výpis z běžného účtu“ a z listiny nadepsané „Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, “ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně v době od , datum, do , datum, převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky v souhrnné výši 50 336 Kč, jakož i že žalovaný v době od , datum, do , datum, uhradil předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky v souhrnné výši 34 293,87 Kč.

9. Z listin nadepsaných „Smlouva o postoupení pohledávek“ a „Dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek“ včetně příloh, z elektronického dokumentu obsahujícího seznam postoupených pohledávek, z elektronických dokumentů nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, „Plná moc“, „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a „Podací lístek – DopisOnline“ a z listiny nadepsané „Sledování zásilek“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo předchůdkyní žalobkyně dodáno do dispoziční sféry žalovaného dne , datum, , a to společně s výzvou k úhradě žalobou vzneseného nároku do tří dnů.

10. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě o žalobkyní tvrzeném obsahu, jakož i že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

15. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

16. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, resp. vůle žalovaného učinit předchůdkyni žalobkyně návrh na uzavření jí tvrzené smlouvy. Stejně tak nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

28. Na vůli žalovaného uzavřít s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu, a to učiněním nabídky na uzavření takové smlouvy předchůdkyni žalobkyně (§ 551 o. z., § 1732 odst. 1 o. z.), lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z výběru parametrů a vyplnění údajů (jméno, příjmení, adresa, telefonní číslo, atp.) žalovaným, jakož i s jeho seznámením se s obsahem návrhu smlouvy. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu (navíc v situaci, kdy nejen, že tato smlouva měla být uzavírána postupně prostřednictvím dodatku, ale sám žalovaný uvedenou skutečnost popírá) nelze usuzovat pouze z existence takového elektronického dokumentu.

29. Nad to, i kdyby v řízení byla vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu, resp. učinit předchůdkyni žalobkyně nabídku na její uzavření, prokázána, v souvislosti s výše uvedenými informacemi soud připomíná shora uvedené ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Žalobkyně však v projednávané věci v kontextu posouzení úvěruschopnosti neoznačila žádné důkazy či žádné listinné důkazy soudu nepředložila. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující výše uvedeným zákonným požadavkům.

31. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení vztahujících se k vůli žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy či nejistoty o posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

32. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jsou si povinni vzájemně vrátit plnění, která si na základě plnění bez právního důvodu poskytli a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.) vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 16 042,13 Kč.

33. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 16 042,13 Kč byl vyzván prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty tří dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalovaného, ke kterému došlo dne , datum, (§ 1958 o. z.).

34. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 16 042,13 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 12 % ročně z částky 16 042,13 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nebylo zjištěno, že by v řízení převážně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady vznikly, přičemž sám žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.