27 C 68/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 23 595 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady částky 8 595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 2. 2025 do 30. 6. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 3 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném úhrady částky 23 595 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (a to za účelem prodloužení splatnosti předchozí mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ), na základě které žalovaný čerpal již dne , datum, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se předchůdkyni žalobkyně zavázal společně s úrokem a poplatky vrátit a uhradit nejpozději do 27. 2. 2025. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dále dohodli, že předchůdkyně žalobkyně je pro případ prodlení žalovaného vyplývající z předmětné uzavřené smlouvy oprávněna požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z předchůdkyní žalobkyně poskytnutých a do té doby nevrácených peněžních prostředků. Úvěruschopnost žalovaného předchůdkyně žalobkyně prověřila prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti ani kdykoliv poté i přes opakované písemné výzvy na žalobou vznesený nárok ničeho neuhradil. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně se dne , datum, dohodla se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „, právnická osoba, “), na převedení práva domáhat se splnění žalobou vzneseného nároku z předchůdkyně žalobkyně na tuto společnost. Následně se společnost , právnická osoba, a žalobkyně dne , datum, dohodly na převedení práva domáhat se splnění žalobou vzneseného nároku na žalobkyni.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že si není vědom, že by vůči předchůdkyni žalobkyně činil návrh žalobkyní tvrzeného obsahu, resp. že by s předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z náhledu do obchodního rejstříku a seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 28. 1. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 28. 1. 2025 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o spotřebitelském úvěru , hodnota, “, „Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, „Všeobecné obchodní podmínky“, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně do 27. 2. 2025 vrátit, a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky v souhrnné výši 21 300 Kč.

6. Z elektronických dokumentů nadepsaných „, název, “ a „, název, “ soud zjistil, že dne , datum, předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

7. Z listin nadepsaných „Smlouva o postoupení pohledávky č. , hodnota, / , datum, dle § 524 a násl. zákona č. 89/2021, občanského zákoníku, v platném znění“, „Smlouva o postoupení pohledávek , hodnota, “ včetně příloh, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (prostřednictvím společnosti , právnická osoba, )

8. Z elektronických dokumentů „Věc: výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142a občanského soudního řád“ a „Podací lístek-DopisOnline“ a z fotografií obálky soud zjistil, že žalobkyně dodala do dispoziční sféry žalovaného dne 23. 6. 2025 písemnou výzvu k úhradě (mimo jiné) žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do 7 dnů.

9. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

14. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

15. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalovaného uzavřít s předchůdkyní žalobkyně žalobkyní tvrzenou úvěrovou smlouvu (§ 551 o. z.).

23. K uvedenému tvrzení žalobkyně totiž nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než elektronický dokument obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy, kde je u jména žalovaného uveden osamocený číselný kód. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření úvěrové smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze ze samostatné existence takového elektronického dokumentu, navíc za situace, kdy sám žalovaný uzavření smlouvy žalobkyní tvrzeného obsahu popírá.

24. Jinými slovy řečeno tvrdí-li žalobkyně, že žalovaný učinil návrh předchůdkyni žalobkyně na uzavření předmětné úvěrové smlouvy tím, že elektronický dokument obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy osobně potvrdil pomocí elektronického kódu zaslaného žalovanému předchůdkyní žalobkyně formou SMS, je třeba konstatovat, že soud má za to, že takové skutkové zjištění nelze pouze na základě předloženého elektronického dokumentu obsahujícího návrh smlouvy včetně číselného kódu u jména žalovaného (ostatně ani na základě žádných jiných ze žalobkyní označených důkazů) učinit.

25. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného (a pro úspěch ve věci zcela stěžejního) skutkového tvrzení vztahujícího se k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

26. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jsou si povinni vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytli, a proto [s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ) (§ 1879 o. z.)] vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, se splatností do 30. 6. 2025 (§ 1958 o. z.).

27. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 3 250 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (ve výši 8 595 Kč, tj. 34,18 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (ve výši 16 548,49 Kč, tj. 65,82 %) při výsledku 31,64 % z částky 10 270 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 158 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a z 21 % DPH výši 1 582 Kč (počítáno z částky 7 530 Kč).