4 C 118/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1.532.886 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.532.886 Kč spolu</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.298.337 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 234.549 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení,</b> <b>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 160.736,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [akademický titul ] [jméno] [příjmení], [akademický titul ].</b> 1. Návrhem ze dne 24. 5. 2018, vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 106/2018, domáhal se žalobce zaplacení částky 7.237.770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.003.221 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 234.549 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení. K odůvodnění žalobce uvedl, že s žalovaným uzavřeli mezi sebou v souladu s ust. § 2445 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zprostředkování. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal pro žalobce zprostředkovat uzavření kupní smlouvy na koupi zemědělských pozemků a žalobce se zavázal zaplatit provizi ve výši dle rozlohy kupovaných nemovitostí. Za zprostředkování koupě zemědělských pozemků (tedy za uzavření kupní smlouvy a vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí) byl žalobce povinen zaplatit žalovanému provizi v závislosti na rozloze zakoupených pozemků. Dne 2. 6. 2016 žalovaný vystavil žalobci fakturu 6/16 splatnou 3. 6. 2016 na částku 8.354.670 Kč včetně DPH za zprostředkování koupě pozemků zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], a pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], a to vše od [právnická osoba] Žalobce žalovanému provizi uhradil. K uzavření smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba] nedošlo, tedy žalovanému ani nevznikl nárok na úhradu provize jím účtované fakturou číslo 6/16 ve výši 8.354.670 Kč. Úhradou provize žalobcem žalovanému vzniklo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 a následující občanského zákoníku bezdůvodné obohacení ve výši 8.354.670 Kč. V důsledku započtení vzájemných pohledávek žalobcem došlo potom k částečnému zániku závazku do výše 1.351.449 Kč, žalobce pak dále za žalovaného uhradil v souladu s ust. § 109a zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty daň ve výši 234.549 Kč, přičemž k odvodu daně byl povinný žalovaný. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil co do celkové částky [částka]. Žalobce měl tedy právo v souladu s ust. § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve formě toho, co plnil. Žalobce uhradil žalovanému částku 8.354.670 Kč tak, že částku 5.704.884 Kč zaplatil dne 27. 6. 2016 bankovním převodem na účet žalovaného, částku 1.449.984 Kč odpovídající 21 % DPH z fakturované částky uhradil žalobce tak, že tuto částku odvedl za žalovaného přímo finančnímu úřadu 21. 7. 2016, zbývající částku ve výši 1.199.802 Kč odvedl žalobce finančním u úřadu za žalovaného dne 21. 7. 2016 v dílčích platbách. Na základě plné moci ze dne 18. 5. 2016 převzala účetnictví a daňové zastoupení žalobkyně [právnická osoba], při kontrole převzatých dokumentů daňový poradce zjistil, že žalovaný uvádí na své faktury jako číslo svého bankovního účtu [bankovní účet], standardizovanou kontrolou daňový poradce zjistil, že žalovaný má u správce daně zveřejněný pouze účet číslo [bankovní účet] a žalobce tak podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen„ ZDPH“) ručí z důvodu platby na nezveřejněný účet za nezaplacenou daň žalovaného. Poté, co žalovaný vystavil žalobkyni fakturu č. 6/16 na částku 6.904.686 Kč plus 21 % DPH ve výši 1.449.984 Kč se strany dohodly, že žalobce uhradí přímo na účet finančního úřadu částku 21 % DPH z faktury č. 6/16 ve výši 1.449.984 Kč a částku v celkové výši 1.199.802 Kč odpovídající souhrnu neuhrazené 21% DPH z dříve vystavených faktur, o částku potom byla snížena jistina fakturované částky. Žalobce tak uhradil dne 21. 7. 2016 částky ve výši 53.550 Kč, 63.420 Kč, 271.812 Kč, 811.020 Kč, 1.449.984 Kč přímo finančnímu úřadu, a to z titulu jeho předchozí dohody s žalovaným, neboť ten neodváděl daň z jím fakturovaných částek. I kdyby k dohodě nedošlo, byl žalobce povinen částky uhradit přímo správci daně, neboť tuto povinnost mu finanční úřad uložil exekučním příkazem ze dne 29. 6. 2016. S tímto postupem souhlasí i sám žalovaný, což plyne z e-mailu z 13. 7. 2016. Žalobce byl dne 21. 3. 2018 správcem daně vyzván k odstranění pochybností v rámci podaného přiznání k DPH, pochybností ohledně faktury č. 7/ 2016 vystavenou žalovaným na částku 1.351.449 Kč, žalobce doložil správci daně k jeho výzvě skutečnosti týkající se předmětného daňového dokladu. Žalobci však vznikla zákonná povinnost ručení za nezaplacenou daň, vzhledem k výše uvedené skutečnosti, že bankovní účet uvedený žalovaným na faktuře nebyl jeho účtem a zároveň nebyl určen ke zveřejnění k dálkovému přístupu. Žalobkyně odvedla za žalovaného DPH z titulu zákonného ručení, tuto odvedenou daň požaduje vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, neboť k odvedení DPH byl povinen žalovaný.

2. Žalovaný navrhl již v rámci původního řízení, vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 106/2018, zamítnutí návrhu. Nárok žalobce neuznal ani zčásti, poukázal na to, že provize mohla být vyplacena v případě, že předložil signované, v některých případech i notářem ověřené podpisy na konkrétních smluvních dokumentech týkající se převodu pozemků. Provize byla vyplácena z úschovy, vše bylo odsouhlaseno statutárním orgánem žalobce, tj. jednatele společnosti v přesně vypočítaných a odsouhlasených částkách. I v minulosti docházelo k výplatě provize tímto způsobem. Celková suma, kterou uvedl ve faktuře celkem včetně DPH 8.354.670 Kč, se musela vejít do požadavku kupujícího. Částku 8.354.670 Kč pak žalovaný účtuje jako poradenskou službu. Pozemky sehnal za takovou cenu, a to včetně té provize. [jméno a příjmení] [anonymizováno] s cenou včetně provize souhlasil. Cena byla odsouhlasena panem [příjmení] v kanceláři, písemně to není, pan [příjmení] dával přímo jednatelce paní [příjmení] příkaz, aby provizi vyplatila. Smlouva o převodu pozemků uzavřena byla, paní [příjmení] dostala příkaz k zaplacení, nechala si to od žalovaného úředně potvrdit, že byla smlouva úředně ověřena a kdy. Smlouva byla úředně ověřována u notáře [akademický titul a příjmení] [anonymizováno], žalovaný však nemohl předložit smlouvu, kde byly podpisy účastníků smlouvy úředně ověřeny. Potvrdil, že částka [částka] mu byla zaslána na jeho účet [bankovní účet], co se týče DPH, tvrdil, že je na straně žalobce doložit, na základě jakého právního titulu mu povinnost takové úhrady vznikla vč. výpisu z účtu, kterým byla výše DPH správci daně zaplacena. Dále pak žalovaný poukázal, že předmětná smlouva o spolupráci nestanovuje žádnou povinnost ani překážku, která by podmiňovala výplatu odměny až v čase, kdy bude vklad dotčeného práva realizován, tedy převeden na žalobce. Poté, co byly ověřeny podpisy a provedena kompletace návrhu na vklad, neměl možnost ovlivnit, zda a kdy bude vklad práva účastníky kupní smlouvy do katastru vložen, kdy tuto povinnost jim stanovuje znění kupní smlouvy. Podle jeho názoru vyplacená provize tedy mohla být vyplacena a také vyplacena byla, pokud žalovaný předložil signované, v některých případech i notářem ověřené podpisy na konkrétním smluvním dokumentu. Taktomu bylo u předešlých výplat provizí z kupních smluv např. v k. ú. [obec] ze dne [datum], kdy byla provize vyplacena následně druhý den po ověření podpisů, přičemž vlastnické právo bylo převedeno, přičemž i zde mu podklady k zahájení vkladového řízení předány nebyly, respektive neměl možnost je jakkoliv ovlivnit. Tato praxe, způsob schválení a forma vyplacení odměny je rovněž potvrzena písemným důkazem, kterým byl pro žalobkyni realizován jiný obchodní případ, kdy takový důkaz soudu žalovaný předložil. Na dotaz soudu žalovaný nepopřel, že daň zaplacena žalobcem byla, uvedl, že má pohledávku k započtení dle nabídky ze srpna 2016, kdy jedna provize byla 800.000 Kč a druhá 1.424.000 Kč, více věc nespecifikoval, neboť vše bylo dohodnuto osobně, bez písemných dokladů.

3. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 31. 12. 2019 soud řízení o věci zaplacení částky 1.532.886 Kč s příslušenstvím vyloučil k samostatnému řízení, tedy ohledně částek, které byly žalobcem placeny za žalovaného finančnímu úřadu v souladu s ust. § 109a ZDPH. Ve vztahu ke zbylému předmětu řízení představující částku uhrazenou na fakturu 6/16 částku ve výši 5.704.884 Kč rozhodl Okresní soud ve Znojmě rozsudkem z 27. 1. 2020, č. j. 4 C 106/2018-117, dle kterého zavázal žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 5.704.884 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.704.884 Kč od 26. 3. 2017 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání dne 13. 3. 2020.

4. Ze smlouvy o spolupráci poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb ze dne [datum] uzavřená mezi účastníky soud z článku I předmět smlouvy zjistil, že poradce se touto smlouvou zavazuje vyvíjet poradenskou a zprostředkovatelskou činnost (poradenství) vedoucí k uzavření kupní a jiných (např. nájemních) smluv s třetími osobami, organizacemi, na jejichž základě bude na zájemce převedeno vlastnické, nájemní a jiné právo, umožňující zájemci zemědělsky hospodařit. Zájemce se současně touto smlouvou zavazuje uhradit poradci za takové poradenství provizi (odměnu). Poradce se zavazuje výše uvedenou poradenskou činnost realizovat. Podle článku III. provize a smluvní pokuta, za činnosti dle této smlouvy náleží poradci provize, výše této provize je proměnná v závislosti na každém jednom případě, respektive činnosti.

5. Z faktury vystavené dodavatelem [celé jméno žalovaného], [ulice a číslo], [okres], odběrateli [právnická osoba], [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti 3. 6. 2016 soud zjistil, že předmětem fakturace jsou poradenské služby v částce 6.904.686 CZK, 21 % DPH 1.449.984 CZK, celkem včetně DPH 8.354.670 CZK, forma úhrady bankovním převodem, bankovní spojení [banka] [okres], č. ú. [bankovní účet], variabilní symbol [obec], [obec], 24 hektarů, datum uskutečněného zdanitelného plnění 2. 6. 2016.

6. Z podání žalobce z 12. 3. 2019 se podává, že částku ve výši 1.449.984 Kč odpovídající DPH z fakturované částky 5.704.884 Kč uhradil žalobce přímým odvodem finančnímu úřadu za žalovaného dne 21. 7. 2016, částku ve výši 1.199.802 Kč odvedl finančnímu úřadu za žalovaného dne 21. 7. 2016 v platbách: 811.020 Kč, tj. DPH z faktury č. 3/15 z 4. 12. 2015, 53.550 Kč, tj. DPH z faktury č. 2/15 z 9. 11. 2015, 63.420 Kč, tj. DPH z faktury 2/15 z 9. 11. 2015, 63.420 Kč, tj. DPH z faktury č. 1/16 z 17. 2. 2016 a 271.812 Kč, tj. DPH z fa 2/16 z 26. 2. 2016.

7. Z periodického výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u KB ve prospěch žalobce z 30. 4. 2018 byla prokázána platba z 24. 4. 2018 ve prospěch účtu [bankovní účet] (tj. finančního úřadu) ve výši 234.549 Kč. Z výpisu téhož účtu z 31. 7. 2016 platby ve prospěch účtu finančního úřadu z 21. 7. 2016 v částkách 53.550 Kč, 63.420 Kč, 271.812 Kč, 811.020 Kč a 1.449.984 Kč.

8. Z exekučního příkazu na přikázání jiné peněžité pohledávky [číslo jednací] [název finančního úřadu ] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [okres], z [datum], má soud za prokázané, že tento správce daně žalobci coby poddlužníkovi nařídil daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku 2.001.760,75 Kč z právního důvodu nároky povinného na peněžité plnění vyplývající ze smlouvy o spolupráci, poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb ze dne 8. 10. 2015 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, zakázal provést na tuto pohledávku započtení až do výše nedoplatku, poddlužník je povinen přikázanou pohledávku, pokud je splatná, vyplatit v rozsahu, v jakém je exekučním příkazem postižena.

9. Z výzvy k odstranění pochybností [číslo jednací] [název finančního úřadu ] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] [okres] z [datum], má soud za prokázané, že v souvislosti s fakturou č. 7/ 2016 vystavené žalovaným činí daň 21 % částku 234.546 Kč, kdy správce daně měl pochybnosti, zda se zdanitelné plnění skutečně uskutečnilo, proto vyzval žalobce, aby doložil a prokázal uskutečnění zdanitelného plnění a upozornil žalobce, že žalovaný v daňovém dokladu č. 7/16 uvedl číslo účtu, které není jeho účtem a zároveň není určeno ke zveřejnění k dálkovému přístupu. Příjemce zdanitelného plnění tak ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH.

10. Z oznámení o zápočtu a výzvy k úhradě žalobce z 6. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalobce si vzhledem k nevrácení provize ve výši 8.354.670 Kč započetl tuto pohledávku vůči pohledávce žalovaného na úhradu provize za zprostředkování dle faktury č. 7/16 na částku 1.351.449 Kč, po provedeném zápočtu žalobce nadále eviduje pohledávku ve výši 7.003.221 Kč.

11. Z odpovědi na žádost o informaci [název finančního úřadu ] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] ve [obec], Oddělení kontrolní z 27. 11. 2020 se podává, že v popsaném případě nedošlo k aplikaci ručení v souladu s ust. § 109 ZDPH. Pokud tedy částka ve výši 1.449.984 Kč byla uhrazena z účtu žalobce coby příjemce plnění dne 21. 7. 2016, nebylo to z důvodu, že žalovaný byl nespolehlivým plátcem. Žalobce využil možnosti zvláštního způsobu zajištění daně dle ust. § 109a ZDPH, kdy namísto účtu žalovaného uhradil daň na osobní depozitní účet vedený u místně příslušného správce daně žalovaného coby poskytovatele plnění. Tuto daň pak správce daně převedl ke dni splatnosti daně za zdaňovací období na osobní daňový účet poskytovatele plnění. Dle ust. § 165 odst. 1 daňového řádu nemůže příjemce zdanitelného plnění nyní v postavení žalobce požádat o vrácení platby, neboť lhůta podle ust. § 148 daňového řádu již uplynula.

12. Další důkazy navržené a doložené účastníky řízení neshledal soud pro rozhodnutí ve věci potřebnými, nečinil z nich další závěry, protože skutkový stav pro právní posouzení věci byl zjištěn dostatečně, další důkazy již soud neprovedl.

13. V daném případě se žalobce domáhal zaplacení částky 7.237.770 Kč s příslušenstvím, jak je shora uvedeno z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovanému vyplatil částku fakturovanou dne 2. 6. 2016 číslo faktury 6/16, a to ve výši 8.354.670 Kč včetně DPH. Předmětem faktury jsou poradenské služby, přičemž podle žalobce žalovanému na výplatu provize nevznikl nárok. Žalovaný fakturoval žalobci částku 8.354.670 Kč za poradenské služby, a to na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky 8. 10. 2015. Z článku I. této smlouvy vyplývá, že poradce se touto smlouvou zavazuje vyvíjet poradenskou a zprostředkovatelskou činnost vedoucí k uzavření kupních a jiných smluv s třetími osobami, případně organizacemi, na jejichž základě bude na zájemce převedeno vlastnické, nájemní, případně jiné právo, umožňující zájemci zemědělsky hospodařit. Zájemce se současně touto smlouvou zavazuje uhradit poradci za takové poradenství provizi, odměnu. Podle článku III. této smlouvy výše této provize je proměnná v závislosti na každém jednotném případě, respektive činnosti. Z časového řazení naplnění podmínek předmětné smlouvy vyplývá, že zájemce žalobce se zavázal vyplatit odměnu pouze za takové poradenství, jehož výsledkem je převedení vlastnického, nájemního a jiného práva. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že bude převedeno vlastnické právo na zájemce, tedy vid dokonavý, přičemž převod vlastnického práva nastává podle platných předpisů až zápisem (vkladem), do katastru nemovitostí. Sám žalovaný potvrdil, že ke vkladu do katastru nemovitostí ze smlouvy o převodu pozemků, kterou zprostředkoval, nedošlo, skutečnost, že po uzavření smlouvy nemohl zápis do katastru nemovitostí ovlivnit, nemá na výplatu provize vliv, když výplata provize byla vázána na převod vlastnického práva ve prospěch žalobce. Pokud žalovaný nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby vlastnické právo bylo zapsáno na základě jím zprostředkované smlouvy, a to ve prospěch žalobce, pak žádnou provizi nemůže účtovat, neboť nic jiného ohledně výplaty provize sjednáno nebylo.

14. Pokud žalobce plnil, pak se jedná o plnění bez právního důvodu a žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Pokud žalovaný poukazoval na to, že stejné praktiky byly mezi účastníky i v předchozích případech, pak žalovaný i žalobce potvrdili, že i když bylo plněno předem tak jako v tomto případě, tak v ostatních případech bylo vlastnické právo vždy řádně na žalobce převedeno. Faktura č. 6/16, kterou žalovaný žalobci vystavil je navíc nepřezkoumatelná, když není patrno, jak k fakturované částce žalovaný dospěl, přičemž k faktuře nepředložil žádné přílohy ani nebyl při výpovědi před soudem schopen srozumitelně vysvětlit, jakým způsobem k fakturované částce dospěl.

15. Dle ust. § 109a odst. 1 ZDPH pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění. Dle odst. 4 téhož ustanovení částka uhrazená za poskytovatele zdanitelného plnění se přijímá a eviduje na jeho osobním depozitním účtu. Ke dni splatnosti daně se tato částka převede na osobní daňový účet poskytovatele zdanitelného plnění s datem platby k tomuto dni; dojde-li k úhradě později, převede se na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu. Dle odst. 5 téhož ustanovení byla-li daň, na kterou je úhrada určena, zcela nebo zčásti uhrazena, použije se částka převáděná z osobního depozitního účtu nebo její část jako úhrada daně na osobním daňovém účtu poskytovatele zdanitelného plnění.

16. Podle ust. § 165 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (ve znění pro zdaňovací období 6/ 2016, tj. do 31. 12. 2016) vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není přípustné.

17. Předmětem řízení, vzhledem k usnesení ze dne 31. 12. 2019, č. j. 4 C 106/2018-106, je částka 1.532.886 Kč, která byla žalobcem placena za žalovaného finančnímu úřadu v souladu s ust. § 109a zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. V souvislosti s prokazováním provedeným ke sp. zn. 4 C 106/2018 má soud za jednoznačně prokázané, že částku ve výši 5.704.884 Kč na účet žalovaného zaplatil, přičemž na výplatu této provize žalovanému nárok nevznikl. Za žalovaného však žalobce uhradil částku 8.354.670 Kč, zbylá částka 2.649.786 Kč představovala jednak dlužné řádné DPH ve výši 1.449.984 Kč, uhrazené ve smyslu ust. § 109a ZDPH, jednak dluh žalovaného vůči finančnímu úřadu, tj. dlužné DPH v celkové částce 1.199.802 Kč (součet jednotlivých plateb ve výši 811.020 Kč, 53.550 Kč, 63.420 Kč, 271.812 Kč), které žalobce za žalovaného rovněž uhradil jako poddlužník, kdy ve všech případech byl dluh žalovaného vymáhaný nařízenou daňovou exekucí, započtením z titulu přikázání jiné peněžité pohledávky dle platného exekučního titulu – zde se nejednalo o úhradu řádné DPH, ale o zápočet vůči dřívějšímu dluhu žalovaného, kde to, že plněním je uhrazení daně, je pro případ nepodstatné, a dále DPH ve výši 234.549 Kč, které za žalobce odvedl v souvislosti se započtenou fakturou č. 7/16. Celou částku DPH měl povinnost odvést správci daně žalovaný, žalobce za něj plnil dle § 109a ZDPH. Plnění dle ust. § 109a ZDPH pak s odkazem na ust. § 165 odst. 1 daňového řádu nemůže žalobce coby příjemce zdanitelného plnění žádat o vrácení platby, neboť uplynula lhůta pro stanovení daně dle ust. § 148 daňového řádu, jež činí 3 roky. Soud shledal tak návrh na zaplacení zbývající částky 1.532.886 Kč za důvodný, když zaplacením daných částek, což je nesporné, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacením dle ust. § 2991 o. z., a to na úkor žalobce, proto soud rozhodl v souladu se žalobním návrhem. Žalovaným tvrzený zápočet vůči jiné pohledávce pak soudu nebyl prokázán. Příslušenstvím pohledávky je zákonný úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaný se ocitá v prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě k vrácení částky.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, přičemž za tarifní hodnotu soud považuje částku 1.532.886 Kč. Odměna za 1 úkon právní pomoci podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. činí 14.460 Kč. Zástupce žalobce učinil tyto úkony právní pomoci: převzetí a příprava, sepis žaloby 24. 5. 2018, předžalobní výzva, podání ze dne 23. 11. 2018, jednání 25. 2. 2019, podání 12. 3. 2019, jednání 13. 11. 2019, podání 4. 12. 2019, jednání 16. 12. 2020. Jedná se o 9 úkonů po 14.460 Kč, což představuje 132.840 Kč. Ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu má zástupce žalobce nárok na 9 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh. Zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží mu 21 % DPH z částky 132.840 Kč, což představuje 27.896,40 Kč a náklady právního zastoupení představují celkem 160.736,40 Kč Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.