4 C 12/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: právnická osoba advokátem právní zástupce proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 95.310,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 72.298 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 23.012,33 Kč spolu- s úrokem z prodlení z částky 82.395,30 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.533,28 Kč,- s úrokem 9,88 % ročně z částky 82.395,30 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení,- s náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč,- se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.915,03 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 4.758,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobou doučenou soudu dne 23. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 95.310,33 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce coby původní věřitel, společnost , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě uzavřené smlouvy byla žalované na její bankovní účet uvedený v písemné akceptaci žádosti poukázána jistina úvěru ve výši 106.048 Kč, žalovaná si v rámci uzavřené smlouvy sjednala i pojištění schopnosti splácet úvěr. Část poskytnutých finančních prostředků měla být žalovanou použita ke splacení stávajících závazků u jiných věřitelů žalované či právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala úvěr vč. pojištění splatit formou 36 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 3.750 Kč, částka 3.416 Kč anuitní splátka úvěru a 334 Kč pojistné. Celkem se žalovaná zavázala splatit částku ve výši 135.000 Kč, kdy 122.976 Kč činil úvěr a 12.024 Kč pojistné. Roční úroková sazba činila 9,88 %, RPSN 10,47 %. Původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru včetně nahlížení do interních a externích databází třetích subjektů a registru SOLUS. Žalovaná nehradila splátky pravidelně a včas, uhradila celkem částku 33.750 Kč, jistina byla ponížena o částku 23.652,70 Kč. Původní věřitel odstoupil od smlouvy a úvěr zesplatnil k 31. 5. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, s účinností k 20. 6. 2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobce, žalovaná byla o změně věřitele informována dopisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 90.061,08 Kč, sestávala z nesplacené jistiny 82.395,30 Kč, smluvního úroku ve výši 3.729,28 Kč (kapitalizovaného z nesplacené jistiny 82.395,30 Kč v sazbě 9,88 % ročně za období od 14. 12. 2022 do 31. 5. 2023), nesplaceného pojištění 2.004 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1.132,50 Kč, nesplacených poplatků za upomínky ve výši 800 Kč (600 Kč za odstoupení od smlouvy a za upomínky po 100 Kč). Smluvně sjednané příslušenství bylo žalobci postoupeno pevnou částkou 6.533 Kč, jenž tvoří smluvní úrok 3.729,28 Kč, pojištění 2.004 Kč a poplatky za upomínky 800 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 82.395,30 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, smluvní úrok z úvěru 9,88 % ročně z nesplacení jistiny úvěru 82.395,30 Kč za období od 1. 6. 2023 do zaplacení, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 506 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, kdy tato byla na žalobce postoupena ve výši 1.132,50 Kč, žalobce nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacení jistiny 82.395,30 Kč v sazbě 0,1 % denně za období 18. 5. 2023 – 22. 10. 2023, tj. ve výši 12.915,03 Kč, jež zahrnuje i postoupenou smluvní pokutu. Žalobce zaslal žalované před podáním žaloby předžalobní výzvu dne 5. 10. 2023.

2. Žalovaná se k doručenému návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, z , datum, a žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, z , datum, , oznámení z 25. 1. 2022 o schválení poskytnutí klasického úvěru – , název smlouvy, , má soud za prokázané uzavření smlouvy, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 106.048 Kč, s výší měsíční splátky 3.750 Kč, počtem měsíčních splátek 36, roční úrokovou sazbou 9,88 % ročně, cenou úvěru 28.952 Kč, RPSN 10,35, celkovou částkou k zaplacení 122.976 Kč, výší měsíční úhrady za pojištění 9,8 % z měsíční splátky úvěru. Dle smlouvy účelem úvěru je úhrada splatných a nesplatných dluhů ze smluv, a to dvou osobních úvěrů, a to u původního věřitele, , právnická osoba, , kontokorentního úvěru , právnická osoba, a kreditní karty , právnická osoba, , kdy minimálně část úvěru ve výši 39.300 Kč bude použita k úhradě splatných a nesplatných úvěrů dle přehledu závazků, kdy žalovaná uzavřela celkem 4 závazky v celkové výši poskytnutých úvěrů, s měsíční výší splátek v celkové výši 3.791 Kč a dosud dlužnou částkou v celkové výši 39.300 Kč. Z výpisu úvěrového případu má soud za prokázaný průběh transakční historie, účtované poplatky a předepsané splátky. Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, z , datum, má soud za prokázané odstoupení od smlouvy ze strany původního věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2023 a potvrzení o provedení transakce z 20. 6. 2023 má soud za prokázané postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce. Z oznámení žalobce o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě dluhu z 23. 6. 2023 má soud za to, že pohledávka byla po právu postoupena na žalobce a upomenuta žalovaná k úhradě dluhu. Dle předžalobní výzvy z 5. 10. 2023 má soud za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalované.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalobce v žalobě tvrdil, že úvěruschopnost žalované hodnotil a prověřil, i ve smlouvě však přiznává, že k datu podpisu úvěrové smlouvy žalovaná již měla neméně 4 předchozí závazky, kdy této byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 53.000 Kč, kdy dosud nebylo splaceno nejméně 39.300 Kč, s měsíčními splátkami, jež činily v součtu částku 3.791 Kč měsíčně. Žalobce pak tvrdil, leč nedoložil ověření žalované v registrech. Dle doložených údajů pro posouzení žádosti o úvěr je žalovaná svobodná, bez vyživovaných dětí ve společné domácnosti, bydli jako nájemce, je zaměstnaná coby dělnice u zaměstnavatele , právnická osoba, s čistým, nicméně nedoloženým měsíčním příjmem klienta ve výši 18.500 Kč., korespondenční adresa se liší od adresy trvalého pobytu, kdy tuto má evidovanou na ohlašovně , právnická osoba, v , adresa, . Celkové měsíční výdaje domácnosti jsou pak uvedeny ve výši pouhých 250 Kč, což je částka zjevně extrémně podhodnocená, kdy je zřejmé, že tato částka není dostačující ani pro běžnou výživu jednotlivce, natož pro uhrazení nákladů na bydlení.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, nebylo tvrzeno ani doloženo, jakým způsobem byly hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované byly na hranici minimální mzdy, za současného splácení úvěrů ve výši převyšující její měsíční příjmy, kdy splátka činí téměř pětinu jejích příjmů, přičemž nebyla vůbec žádným způsobem doloženy či přezkoumány výdaje žalované, kdy tato tvrzeně bydlí v nájmu, výdaje však dle karty činí pouze 250 Kč měsíčně, za situace, kdy původní věřitel hodlal žalované poskytnout úvěr ve výši 106.048 Kč, tj. ve výši téměř šestinásobku jejího měsíčního příjmu. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 106.048 Kč skutečně obdržela, uhradila pouze částku ve výši 33.750 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 72.298 Kč, proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) z tarifní hodnoty 95.310,33 Kč dle § 8 odst. 1 ve spoj. s § 7 bod 5 a. t. po 4.940 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 3.302 Kč a zaplacený soudní poplatek 3.813 Kč, celkem 22.835 Kč. Vzhledem k tomu, že soud v části žalobní návrh žalobce zamítl, má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v poměrné výši, v jaké měl ve věci úspěch. Soud vycházel z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet jistiny a úroků do zesplatnění a příslušenství kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku dne 20. 3. 2024. Předmět řízení tedy činí celkem 119.658,01 Kč. Procesní úspěch žalobce činil 60,42 % a procesní úspěch žalované činil 39,58 %, kdy při kapitalizaci nároků ke dni vyhlášení rozsudku dne 20. 3. 2024 činila částka úspěchu žalobce 72.298 Kč a sestávala z neuhrazené jistiny 54.310,94 Kč, a částka neúspěchu 47.360,01 Kč, kdy sestávala z částky jistiny 23.012,33 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 82.395,30 od 1. 6. 2023 do 20. 3. 2024 ve výši 9.955,15 Kč, kapitalizovaného úroku 6.533,28 Kč, úroku 9,88 % ročně z částky 82.395,30 od 1. 6. 2023 do 20. 3. 2024 ve výši 6.557,12 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 506 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 12.915,03 do zaplacení ve výši 15 % od 23. 10. 2023 do 20. 3. 2024 ve výši 796,13 Kč. Od úspěchu žalobce je nutné odečíst úspěch žalované, ve zbývající části má žalobce právo na náhradu nákladů řízení procentově 20,84 % z požadovaných nákladů řízení 22.835 Kč, což představuje 4.758,81 Kč. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.