4 C 124/2019

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 58.133,03 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 58.133,03 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.434,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.093,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 58.133,03 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, s úrokem 23,88 % ročně z částky 58.133,03 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 44.263,78 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 11. 2020, č. j. 4 C 124/2019-209 soud prvního stupně rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 54.310,94 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.279,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.187,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 54.310,94 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení, úrokem ve výši 2,75 % ročně z částky 54.310,94 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3.822,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2018 do zaplacení a úrokem ve výši 23,88 % ročně od 2. 12. 2018 do zaplacení zamítl, výrokem III. uložil žalované povinnost náklady řízení v částce 17.215,92 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podal žalobce odvolání do výroku II. a III., žalovaná podala odvolání do výroku I. a III. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

2. Odvolací soud konstatoval, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Má za to, že právní úpravu obchodního zákoníku a občanského zákoníku soud prvního stupně v napadeném rozsudku správně aplikoval s odkazem na přechodné ustanovení obsažené v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) účinné od 1. 1. 2014, na sjednaný spotřebitelský úvěr dopadají jak obecná ustanovení týkající se spotřebitelských smluv (§ 52 až § 57 obč. zák.), tak speciální ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru podle ustanovení § 497 obch. zák. nevyžadovala písemnou formu, písemnou formu počínaje dnem 1. 1. 2001, kdy nabyl účinnosti zákon o spotřebitelském úvěru, vyžadovala smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (§ 4 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je závazek dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky. Odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 6. 8. 2008 podle § 497 a násl. obch. zák. s dohodnutým úvěrovým limitem 70.000 Kč a úroky v neměnné úrokové sazbě 1,59 % měsíčně, v případě čerpání úvěru v souladu s účelem úvěru podle čl. 3 smlouvy, Smlouva zanikla její výpovědí ze strany právního předchůdce žalobce z důvodu porušování smluvní povinnosti žalovanou ve vztahu k řádnému splácení úvěru dohodnutým způsobem (čl. 18, čl. 10 smlouvy), a to dopisem ze dne 11. 6. 2018. Žalobce tvrdil, že za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná prostřednictvím platební karty čerpala částku celkem 322.882,20 Kč, a to jak formou bezhotovostní úhrady zboží a služeb ve výši 185.800 Kč, tak hotovostními výběry z bankomatu ve výši 137.082,02 Kč, a že zaplatila celkem 471.529,20 Kč. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce ve smlouvě o kartovém úvěrovém účtu ze dne 6. 8. 2008 roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr neuvedl, jak je to výslovně konstatováno v již výše citovaném bodu 12. této smlouvy. Příloha k zákonu o spotřebitelském úvěru stanovila vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr se současným uvedením významu písmen a symbolů použitých pro výpočet. Dle názoru odvolacího soudu nebyly v daném případě naplněny podmínky pro užití žalobcem odkazovaného ustanovení § 5 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce ve vlastní smlouvě ani výši plateb neuvedl, jak bylo konstatováno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Při výpočtu roční procentní sazby nákladů se obecně vychází z neměnnosti údajů v době uzavření smlouvy a z toho, že úvěr je dohodnutým způsobem řádně splácen. Rovněž ustanovení § 5 odst. 1 tohoto zákona stanoví předpoklad, že úrok a ostatní platby zůstávají neměnné a budou platit do konce platnosti smlouvy, na jejímž základě byl spotřebitelský úvěr sjednán. V souvislosti se zmínkou o výši splátky v bodu 16. smlouvy odvolací soud dodal, že v žádosti žalované ze dne 5. 8. 2008 je částka 5.472 Kč uvedena k měsíční platbě domácnosti, jde-li o splátky úvěrů (skupina ČS), aniž by byl zcela zřejmý vztah k předmětnému úvěru. Nemá za přesvědčivé tvrzení žalobce z podání z 11. 3. 2020 stran výše úroku 23,88 % ročně stanovené v bodě 3.

6. části úvěr z Chytré karty [banka] [anonymizováno] písm. c) Oznámení o úrokových sazbách s poukazem na to, že žalovaná úvěr čerpala hotovostním způsobem. Sama žalobkyně tvrdila a dokládala, že žalovaná čerpala úvěr jak bezhotovostním, tak hotovostním způsobem. V zásadě tak smlouva navozovala zdání neměnnosti úrokové sazby ve výši 1,59 % měsíčně. K výši úrokové sazby 23,88 % ročně směřuje i námitka žalované. Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 203/2013, k některým otázkám ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvách o úvěru, uveřejněném pod č. 44/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž v bodu 15. odůvodnění svého rozsudku odkázal i soud prvního stupně, Nejvyšší soud konstatoval, že požadavek sepsání podmínek jasným a srozumitelným jazykem vyplývá obecně z § 37 obč. zák., kdy smyslu a účelu úvěru odpovídá pojetí tohoto bankovního produktu jako komplexu (balíčku) plnění, jehož součástí je řada vzájemně souvisejících bankovních služeb a jemuž odpovídá cena rozložená do jednotlivých sjednaných úhrad. Bankovní poplatky (včetně poplatku za správu úvěru) představují, vedle úroku a dalších odměn, část vícesložkové ceny celého komplexu plnění. Ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. je soudy i odbornou literaturou vykládáno jako ustanovení vylučující možnost soudního přezkumu. Soudní přezkum ujednání o ceně plnění (§ 56 odst. 2 obč. zák.) je vyloučen pouze z hlediska požadavku přiměřenosti, jak jej vymezuje § 56 odst. 1 obč. zák. Soudní přezkum naplnění ostatních požadavků na platnost právního úkonu ustanovením § 56 odst. 2 obč. zák. není nijak omezen. Dle aktuální judikatury princip autonomie vůle není absolutní hodnotou právě s ohledem na princip ochrany spotřebitele, ze kterého, jde-li o nyní posuzované souvislosti, plyne požadavek transparentnosti smluvních ujednání, která jsou klientovi bankou předkládána k podpisu. Z nich musí být zřejmé, jaké bude finální finanční zatížení žadatele o úvěr. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně vyjádřený s odkazem na položku 4.8.1 sazebníku zřejmě účinného v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. od 1. 7. 2008, že tato položka, k níž je uveden text„ nedodržení data splatnosti“ s cenou 250 Kč a je svým charakterem spíše smluvní pokutou sankcionující nedodržení data splatnosti, vlastní smlouva o úvěru žádné ustanovení o smluvní pokutě neobsahovala a její výše byla uvedena až v sazebníku (ceníku), který dle znění smlouvy o úvěru ani nebyl její nedílnou součástí a žalovanou ani nebyl podepsán, smluvní pokuta nebyla ve smluvním vztahu založeném smlouvou o úvěru ze dne 6. 8. 2008 mezi právní předchůdcem žalobce a žalovanou platně dohodnuta. Na smluvní pokutu nelze nahlížet jako na poplatek (za úkon, službu, činnost apod.). Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně se závěrem o nedůvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení. Souhlasí s argumentací žalované v tom, že pakliže soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatném ujednání o poplatcích z důvodu neurčitosti (§ 37 obč. zák.), pak nutně by tento jeho závěr musel mít dopad na veškeré poplatky účtované ze strany právního předchůdce žalobce žalované v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru a také z plateb žalované hrazené (právním předchůdcem žalobce zinkasované). Za dané situace v řízení odvolací soud dospěl k závěru o zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně důvodů uvedených v ustanoveních § 219a odst. 1 písm. b) a § 202 odst. 2 o.s.ř., a to v celém jeho rozsahu, neboť výše uvedené má nutně dopad i na výši případně dosud neuhrazené jistiny úvěry v žalované výši v částce 54.310,94 Kč.

3. Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením z 15. 3. 2023, č. j. 4 C 124/2019-294, aby doplnil skutková tvrzení s ohledem na závěry odvolacího soudu týkající se právního posouzení věci uvedené v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] v odst. [číslo], kdy je nutné uvést, jakým způsobem žalobce dospěl k jistině 54.310,94 Kč ke dni 10. 6. 2018, když v podání ze dne 11. 3. 2020 a 3. 9. 2020 odkazuje žalobce na ne zcela přehlednou a srozumitelnou tabulku v účetním období od 11. 6. 2017 do 10. 6. 2018, aniž by její obsah blíže objasnil, když kromě jistiny jsou uváděny i úroky a poplatky a není patrno, jaké platby žalované v celkové výši 471.180,22 Kč (čerpáno bylo žalovanou celkem 322.882 Kč) byly započteny na jistinu, jaké na úroky a jaké na poplatky za celé období od 21. 12. 2008, a to zcela přehledným způsobem (jistina v účetním období od 11. 6. 2017 do 10. 7. 2017 byla vyčíslena počátečním stavem 58.329,09 Kč, také bez bližšího odůvodnění stejně jako další účetní období v této tabulce. Odvolací soud považuje za nepřesvědčivé tvrzení žalobce ohledně výše úroku 23,88 %, vyslovil souhlas s argumentací žalované o neplatném ujednání o poplatcích z důvodu neurčitosti a tento závěr musí mít dopad i na veškeré poplatky účtované ze strany právní předchůdkyně žalobce v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru a také plateb právním předchůdcem žalobce inkasované. Současně odvolací soud poukázal v odůvodnění rozhodnutí v odst. 25 na judikaturu, z níž plyne požadavek transparentnosti smluvního ujednání před principem autonomie vůle, která není považována za absolutní hodnotu. V usnesení soud prvního stupně zároveň vyzval žalobce, aby k výše uvedeným tvrzením označil důkazy k jejich prokázání a poučil jej, že nedoplnění skutkových tvrzení a neoznačení důkazů bude mít pro žalobce za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci.

4. Žalobce reagoval na výzvu soudu podáním z 30. 3. 2023, kdy uvedl, že žalobce je přesvědčen, že výše uvedené již dostatečně prokázal, kdy odkázal na své vyjádření z 11. 3. 2020 a 3. 9. 2020, kdy se ke skutečnostem podrobně vyjadřoval. Má za to, že žalovaná sice poskytnutý úvěr čerpala i bezhotovostně, nicméně z daného ujednání v Oznámení o úrokových sazbách vyplývá, že jakmile dojde k čerpání hotovostním způsobem, výše úrokové sazby činí 23,88 % ročně. Dle žalobce je předmětné ujednání zcela konkrétní a neponechává žádný prostor pro úvahy o nejednoznačnosti. Je zřejmé, že v daném případě bude sazba úročení 23,88 % ročně, neboť došlo k čerpání úvěru hotovostním výběrem (viz tabulka ve vyjádření ze dne 11. 3. 2020). Co se týká výše jistiny, žalobce opět odkázal na svá vyjádření ze dne 11. 3. 2020 a 30. 9. 2020, neboť se domnívá, že daná vyjádření zcela dostatečně objasňují veškeré potřebné údaje, kdy ve vyjádřeních se žalobce přímo věnuje vysvětlení jednotlivých částek v tabulkách. K částce ve výši 54.310,94 Kč žalobce uvádí, že se jedná o částku, která představuje konečný stav jistiny (čerpaného úvěru) ke dni 10. 6. 2018 (tj. ode dne uzavření úvěrové smlouvy ze dne 6. 8. 2008 do zesplatnění úvěru dne 11. 6. 2018). částce 58.133,03 Kč žalobce uvádí, že je složena z jistiny ve výši 54.310,94 Kč a cen (poplatků) ve výši 3.822,09 Kč. Vyčíslení poplatků bylo opět vysvětleno již v předchozích vyjádřeních. Žalobce je dále přesvědčen, že jím doložené listiny jsou zcela přehledné a dostatečně prokazují existenci dané pohledávky za žalovanou. Všechny doložené dokumenty společně s výpisem účtu se dají považovat za dostatečnou síť důkazů. Žalobce si dále dovoluje odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 581/2014, ze dne 20. 1. 2016, Nejvyšší soud ČR považuje za běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.“ Žalobce doplňuje, že dokládaný výpis z účtu vydal právní předchůdce žalobce, kterým byla [banka] [anonymizováno]. Jedná se o zcela obvyklý výpis z účtu, který je dle žalobce dostatečně přehledný.

5. Po doplněném dokazování v intencích odvolacího soudu soud dospěl k závěru, že návrhu nelze přiznat důvodnost. Ve zrušovacím rozhodnutí [název soudu] odvolací soud sdělil názor soudu prvního stupně, že byla uzavřena smlouva o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 6. 8. 2008 podle § 497 a násl. obch. zák. Smlouva zanikla její výpovědí ze strany právního předchůdce žalobce z důvodu porušování smluvních povinností žalovanou dopisem ze dne 11. 6. 2018 žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 322.882,20 Kč, právnímu předchůdci žalobce zaplatila celkem částku ve výši 471.529,20 Kč (dle tvrzení žalobce 471.180,22 Kč). Odvolací soud považuje za nepřesvědčivé tvrzení žalobce stran výše úroku 23,88 % ročně, neboť žalovaná čerpala úvěr i bezhotovostním způsobem, a pokud umožnil právní předchůdce žalobce úvěr čerpat rovněž hotovostním způsobem, v zásadě navozoval zdání neměnnosti úrokové sazby 1,59 % měsíčně, 19,88 % ročně. Odvolací soud uvedl, s odkazem na Nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13, na nějž odkázal Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2807/2018, ev. v usnesení ze dne 19. 10.2021, sp. zn. 33 Cdo 483/2021, kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že princip autonomie vůle není absolutní hodnotou právě s ohledem na princip ochrany spotřebitele, ze kterého, plyne požadavek transparentnosti smluvních ujednání, která jsou klientovi bankou předkládána k podpisu, tak aby bylo zřejmé finální finanční zatížení příjemce úvěru. Ve vztahu ke poplatku za nedodržení data splatnosti s cenou 250 Kč pak odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně v odkazu na položku 4.8.1 sazebníku zřejmě účinného v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. od 1. 7. 2008, kdy tato položka je svým charakterem smluvní pokutou sankcionující nedodržení data splatnosti, vlastní smlouva o úvěru žádné ustanovení o smluvní pokutě neobsahovala a její výše byla uvedena až v sazebníku (ceníku), který nebyl podle znění smlouvy o úvěru její nedílnou součástí a ani nebyl žalovanou podepsán, smluvní pokuta nebyla platně ujednaná a nelze na ni nahlížet jako na poplatek. Odvolací soud dále souhlasil se závěrem podepsaného soudu ve vztahu k nedůvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení, souhlasil naopak se žalovanou, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatném ujednání o poplatcích z důvodu neurčitosti (§ 37 obč. zák.), tento jeho závěr musel mít dopad na veškeré poplatky účtované ze strany právního předchůdce žalobce v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru a také z plateb žalované hrazené a právním předchůdcem žalobce zinkasované, a všechny tyto výhrady a připomínky podle odvolacího soudu budou mít dopad i na výši případně dosud neuhrazené jistiny v žalované výši 54.310,94 Kč.

6. Soud vyzval žalobce k doplnění k doplnění skutkových tvrzení usnesením ze dne 15. 3. 2023, s poučením o následcích nedoplnění a neoznačení důkazů. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 24. 3. 2023, kde odkázal, případně zopakoval dosavadní tvrzení s tím, že z jeho strany je uplatněná pohledávka řádně doložená. Soud prvního stupně má za to, že s ohledem na závěry odvolacího soudu a nedostatečné skutkové tvrzení žalobce, který na závěry odvolacího soudu nereagoval, nelze přesně zjistit výší pohledávky žalobce, nezbylo mu než návrh v celém rozsahu zamítnout. Některé poplatky a úroky byly účtovány neoprávněně a tato skutečnost se musela odrazit i v celkové výši jistiny, do které žalobce zahrnul i tyto neoprávněně účtované poplatky. K tomu odvolací soud uvádí, že s odkazem na platnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. CPJN 203/2013, že požadavek sepsání podmínek jasným a srozumitelným jazykem vyplývá obecně z § 37 obč. zák., smyslu a účelu úvěru odpovídá pojetí tohoto bankovního produktu jako komplexu (balíčku) plnění, jehož součástí je řada vzájemně souvisejících bankovních služeb a tomu odpovídající cena rozložená do jednotlivých úhrad, bankovní poplatky (včetně poplatku za správu úvěru) pak představují vedle úroku a dalších odměn část vícesložkové ceny celého komplexu plnění, přičemž soudní přezkum ujednání o ceně plnění dle § 56 obč. zák. je vyloučen pouze z hlediska přiměřenosti. Soudní přezkum naplnění ostatních požadavků na platnost právního úkonu ustanovením § 56 odst. 2 obč. zák. není nijak omezen. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně jinak je neplatný, právní úkon je neurčitý tehdy, jestliže srozumitelně vyjádřený obsah má takové věcné nedostatky, že je nelze překlenout ani výkladem. Vzhledem k výše uvedenému soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci plně úspěšná, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Náklady řízení žalované spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za 10 úkonů právní služby dle z tarifní hodnoty 58.133,03 Kč (2x příprava a převzetí zastoupení – [titul] [příjmení], [titul] [příjmení], 3x vyjádření z 13. 5. 2019, 5. 7. 2020, 14. 3. 2023, 3x účast při jednání soudu prvního stupně 27. 1. 2020, 8. 7. 2020, 16. 8. 2023, účast při odvolání 4. 1. 2020, účast při jednání odvolacího soudu 1. 3. 2022) po 3.460 Kč za úkon (§ 11 odst. 1, § 7 bod 5 AT), celkem v částce 34.460 Kč, 10x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), tj. 3.000 Kč. Dále zástupci náleží náhrada ušlého času za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, celkem 1.200 Kč pro cestu z [obec] k jednání u OS [obec] a 6 započatých půlhodin á 100 Kč, celkem 600 Kč pro cestu z [obec] k jednání u KS [obec], celkem 1.800 Kč (§ 14 odst. 1,3 AT) a náhrada za cestovné (§ 13 odst. AT) za cestu [značka automobilu] [registrační značka], na jednání u OS ve [obec] dne 27. 1. 2020 a 8. 7. 2020 pro cestu z [obec] do [obec] a zpět v délce 2x 108 km, kdy spotřeba činí průměrem 7,3 l /100 km, při paušální náhradě 4,20 Kč km a prům. ceně BA 95 32 Kč l dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. celkem ve výši 1.411,78 Kč, a náhrada za cestovné (§ 13 odst. AT) za cestu [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka], na jednání u OS ve [obec] dne 16. 8. 2023 pro cestu z [obec] do [obec] a zpět v délce 108 km, kdy spotřeba činí průměrem 4,7 l /100 km, při paušální náhradě 5,20 Kč km a prům. ceně NM 34,40 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. celkem ve výši 736 Kč. Zaplacený soudní poplatek za odvolání činí 2.716 Kč, celkem 44.263,78 Kč, které je žalobce povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.