4 C 125/2012

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem titul jméno příjmení bytem adresa žalobce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , soudnímu exekutorovi, exekutorský úřad anonymizována dvě slova , IČ: osobní údaje žalovaného obec a číslo , PSČ obec - část obce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 47.136 Kč <b>I. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 47.136 Kč.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 8.537,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Usnesením ze dne 12. 1. 2017 soud odmítl žalobu v části, kde se žalobce domáhal náhrady škody za ušlý výdělek a rozdílu ve spotřebě pohonných hmot. Soud dospěl k závěru, že žalobce ani po opětovné výzvě soudu nedoplnil žalobu týkající se náhrady škody spočívající v rozdílu spotřeby PHM. K nároku v rozdílu ve spotřebě pohonných hmot pak žalobce uvedl, že tento požaduje za období počínaje 1. říjnem 2012 až do dne vrácení předmětného neoprávněného soudem ze soupisu zabavených věcí vyloučeného motocyklu [značka motocyklu] žalovaným. Jedná se o dny pondělí až pátek s výjimkou období počínaje 1. listopadem téhož roku a konce 31. březnem následujícího roku, a to pro každý rok až do vrácení, tedy vyjádřeno počtem dní k 30. září 2016 – 612 dní. Pakliže by soud tento výpočet nepřijal, pak žalující strana vyzývá ve smyslu označení důkazu, aby si soud vyžádal o [název úřadu] [anonymizována dvě slova] soupis skutečného stavu denního počasí od 01.10.2012 do 30.09.2016 v oblasti [územní celek]. Šlo o uskutečňování cesty do zaměstnání a zpět z [územní celek] do [územní celek].

2. Soud I. stupně dospěl k závěru, že ani podání žalobce ze dne 9. 10. 2016 neodstraňuje vady žaloby, přičemž odvolací soud v usnesení ze dne 5. 8. 2016 na straně 3 pak obsáhle specifikuje požadavky na projednatelnost žaloby ohledně těchto nároků. Ani v podání ze dne 9. 10. 2016 pak žalobce vady žaloby v části, kde požaduje kromě jiného náhradu škody spočívající v rozdílu ve spotřebě pohonných hmot, neodstraňuje. Nespecifikuje ani výši nároku, ani blíže skutkově nevymezuje, z jakého důvodu za tuto škodu odpovídá žalovaný. Soudní řízení v této věci trvá již dostatečně dlouho na to, aby si žalobce ujasnil, jaké nároky bude požadovat, aby je také skutkově srozumitelně vymezil, přičemž k takovému vymezení byl vyzván soudem již usnesením ze dne 10. 4. 2015. V řízení týkající se náhrady za rozdíl spotřeby pohonných hmot žalobce nevymezil, za jaké konkrétní dny požaduje částku 48 Kč za den, kam v tyto dny cestoval a z jakého důvodu. Pouhé vymezení počátku tohoto období, případně konce tohoto období, případně souhrnným počtem dnů, je nedostačující, a to z pohledu závěru odvolacího soudu a jeho požadavku na projednatelnost žaloby, kdy odvolací soud uvádí, že žalobce musí jednoznačně tvrdit v rovině skutkové, za které konkrétní dny toto žádá, kam a z jakého důvodu cestoval. V tomto směru požadavek na projednatelnost žaloby nebyl splněn, a pokud žalobce navrhuje, aby si soud v případě nepřijetí výpočtu žalobce vyžádal od [název úřadu] [anonymizována dvě slova] soupis skutečného stavu denního počasí v určitém období oblasti [územní celek], tak se opět jedná o nahrazování skutkových tvrzení důkazními prostředky. Je nepřípustné, aby účastník nedostatky ve skutkových tvrzeních nahrazoval až v průběhu soudního řízení, a to prostřednictvím důkazních prostředků, které mu má navíc opatřit soud.

3. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] bylo usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí podání žalobce potvrzeno. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvádí, že žalobce se více než na doplnění svých tvrzení, které mají tvořit skutkový podklad pro uplatněné nároky na náhradu škody, soustřeďuje na polemiku se soudem I. stupně. Pomíjí, že je výlučně jeho povinností označit den, kdy se měl účastnit soudního jednání, za který žádá náhradu ušlého výdělku, nikoliv požadovat po soudu, aby sám aktivně takovýto den vyhledával a tím porušoval zásadu rovnosti stran. Soud nemůže vyvíjet aktivity, kterými by nahrazoval skutková tvrzení žalobce. Totéž se vztahuje i k žalobě směřující na náhradu škody za spotřebované pohonné hmoty. Nelze požadovat, aby soud nejdříve sám aktivně zjistil, které dny s ohledem na počasí umožňovaly cestování na motocyklu, a na základě těchto zjištění by teprve žalobce upřesňoval dny, za které náhradu škody požaduje, a prováděl její vyčíslení. Nelze přehlédnout, že soud již na samém počátku řízení je povinen vyměřit soudní poplatek. Za situace, kdy žalobce není schopen svůj nárok vyčíslit a trvá pouze na náhradě blíže nespecifikované škody, soud tuto povinnost splnit nemůže. Ani po několika letech žalobce není schopen nejenom dokládat, ale ani tvrdit, v jaké výši svůj nárok uplatňuje, tedy např. jaké používal pohonné hmoty k dojíždění do zaměstnání, kolik za ně uhradil, jaké by oproti tomu používal, pokud by nedošlo k jím tvrzenému protiprávnímu jednání žalovaného a kolik by za tyto uhradil. Za této situace rovněž odvolací soud shledává žalobu žalobce ve vztahu k ušlému výdělku a náhradě škody z titulu nutnosti používání jiného motorového vozidla za zcela nekonkrétní a tedy neprojednatelnou. Věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně bylo dle § 219 o. s. ř. potvrzeno. Předmětem dalšího řízení tak zůstávají pouze nároky na náhradu finančních částek vynaložených v exekučním řízení a na vrácení sepsaného a zabaveného motorového vozidla.

4. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 3. 2017 č. j. 4 C 125/2012-141 byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci 4.670 Kč a aby byl zavázán dopravit do místa bydliště žalujícího [název motocyklu] [anonymizována dvě slova], poničený bez RZ v pariční lhůtě tří dnů od nabytí právní moci rozhodnutí soudu do místa bydliště oprávněného po 16:00 hodině odpolední proti osobnímu převzetí žalobcem nebo jím určenou osobou. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.

5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017 č. j. 21 Co 111/2017-181 bylo odvolání žalobce do rozsudku soudu prvého stupně ve výroku I. odmítnuto, ve výroku II. byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvého stupně a odvolacím soudem Odvolací soud uvádí v odůvodnění rozsudku, že žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému dopravit do místa jeho bydliště motocykl [název motocyklu] [anonymizováno], nemá povahu vindikační žaloby podané vlastníkem proti tomu, kdo neprávem předmět jeho vlastnictví zadržuje. Jak zdůrazňuje sám žalobce a jak vyplývá i ze skutkových tvrzení, které tvoří základ jím uplatněného nároku, domáhal se po žalovaném náhrady škody, a to uvedením do původního stavu. Lze souhlasit s tím, že v případě náhrady škody primárně nastupuje povinnost obnovení původního stavu a až sekundárně finanční plnění. Odvolatel v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 330 odst. 5 o. s. ř., z něhož však ouze vyplývá povinnost věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, vrátit povinnému. Toto ustanovení neřeší vrácení věci třetí osobě a také se nezabývá tím, jakým způsobem a kam by sepsané věci měly být vráceny. Výslovné ustanovení v tomto směru neměl ani zákon č. 120/2001 Sb. (dále jen exekuční řád), než novelou zákonem č. 396/2012 Sb. do § 68 byly doplněny odstavce 5 až 7. Před touto novelou se § 68 ve svých odstavcích 1 až 4 nezabýval tím, jak by mělo být nakládáno s věcmi, které byly ze soupisu vyškrtnuty. Odstavec 7 včleněný novelou do § 68 stanovil v případě, že věc byla vyškrtnuta ze soupisu, nebo vyloučena z výkonu rozhodnutí, že exekutor bez zbytečného odkladu předá věc navrhovateli v místě, kde ji zajistil, nedohodne-li se s navrhovatelem jinak. Neposkytne-li navrhovatel exekutorovi potřebnou součinnost při předávání věci, věc se navrhovateli předá v sídle exekutora. Toto ustanovení však vzhledem k přechodným ustanovením k zákonu č. 396/2012 Sb. není možno použít, neboť článek IV přechodných ustanovení v odstavci prvém stanoví, že řízení, která byla zahájena přede dne účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů s výjimkami, které však na projednávanou věc nedopadají. Protože toto řízení bylo zahájeno dne 14. 11. 2012, tedy před účinností shora citované novely, nelze ustanovení § 68 odst. 7 exekučního zákona na projednávanou věc aplikovat. Odvolací soud však toto zákonné ustanovení cituje s ohledem na okolnost, že z jeho dikce vyplývá respektování obecně platné zásady v případě náhrady škody, tedy uvedení do původního stavu předcházející škodné události. Z tvrzení účastníků i založených listinných důkazů provedených již soudem I. stupně je nesporné, že k soupisu a zabavení motocyklu [název motocyklu] [anonymizováno] došlo nikoliv v bydlišti žalobce, nýbrž v bydlišti povinného [jméno] [příjmení] ve [adresa]. Za této situace považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se rozpornými tvrzeními účastníků, zda došlo či nedošlo v průběhu exekučního řízení k prokázání vlastnického práva žalobce k motocyklu [název motocyklu] [anonymizováno], když v případě pochybení ze strany žalovaného by tomuto nebylo možno uložit povinnost navrátit sepsanou a zabavenou věc do místa bydliště žalobce, neboť takovýto postup by neznamenal obnovení původního stavu. Nekorespondoval by ani s obecnou zásadou platnou pro náhradu škody uvedením do původního stavu, tedy navrácením do místa, kde se dle vůle vlastníka před protiprávním úkonem nacházel, ani s pozdější dikcí § 68 odst. 7 exekučního řádu, který stanoví povinnost navrácení do místa soupisu. Jestliže se žalobce domáhal dodání motocyklu na jiné místo, bylo by toto možné jen na základě dohody účastníků. Vzhledem k tomuto závěru byl zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

6. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2018 č. j. 25 Cdo 693/2018, 25 Cdo 694/2018-239, bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2017 č. j. 21 Co 280/2017-176 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 1. 2017 č. j. 4 C 125/2012-108 v části týkající se nároku na náhradu škody za rozdíl ve spotřebě pohonných hmot zrušeno a v tomto rozsahu byla věc vrácena Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. Jinak bylo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2017 odmítnuto a dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017 č. j. 21 Co 111/2017-181, pokud směřovalo do výroku o věci samé, bylo zamítnuto, jinak bylo toto dovolání odmítnuto. V části žaloby na náhradu škody za rozdíl ve spotřebě pohonných hmot dospěl dovolací soud k závěru, že neobstojí závěr odvolacího soudu o nedostatku konkrétních tvrzení o výši škody, neboť je v rozporu s výše uvedenou rozhodovací praxí soudu. Obsahuje-li žaloba tvrzení, z nichž lze dovodit, co je předmětem řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, případě i za nesplnění důkazní povinnosti není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 22 Cdo 4457/2007, publikované v časopise Soudní rozhledy č. 6/2008). Dovolání je v této části důvodné. Upřesnil-li dovolatel nárok na rozdíl ve spotřebě pohonných mot tak, že žádá částku 48 Kč za každý pracovní den v období od 1. 10. 2012 do dne vrácení motocyklu žalovaným s výjimkou období od 1. 11. do 31. 3. každého roku, s tím, že skutkově vymezil základ nároku svým tvrzením o nesprávném postupu žalovaného při provádění exekuce a o nadměrné spotřebě pohonných hmot při cestách do zaměstnání v důsledku nemožnosti použití zajištěného motocyklu, odstranitl tak vadu žaloby, nárok na náhradu škody v tomto rozsahu je projednatelný a jeho důvodnost je třeba zkoumat z hlediska předpokladů stanovených hmotným právem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1817/2011). Dovolací soud se také blíže zaobírá nároky žalobce, a to v té části, kde došlo k odmítnutí a také zamítnutí dovolání proti shora uvedeným rozhodnutím soudu prvého stupně a odvolacího soudu. Účastníkům bylo toto rozhodnutí doručeno, nabylo právní moci dne 7. 8. 2018 v bližším se proto soud odvolává na toto rozhodnutí dovolacího soudu, neboť kromě nároku na náhradu škody za rozdíl ve spotřebě pohonných hmot je již řízení pravomocně skončeno.

7. V dané případě se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 47.136 Kč z titulu náhrady škody za rozdíl ve spotřebě PHM za období od 1. 10. 2016 do 28. 2. 2019, celkem 982 dnů po 48 Kč (rozdíl ve spotřebě mezi použitým osobním vozidlem [název automobilu] a motocyklem [název motocyklu] [anonymizováno], který nemohl žalobce používat k přepravě do práce v důsledku nezákonného soupisu tohoto motocyklu exekutorem a jeho odvozu).

8. K nároku na náhradu škody je potřeba nejenom prokázat skutečnou výši škody, ale také příčinnou souvislost mezi škodou a zaviněním škůdce. Ani v jednom případě se to žalobci nepodařilo. Škoda vyčíslená žalobcem je pouze hypotetická, když motocykl [název motocyklu] byl již v době soupisu nepojízdný. Odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 3. 11. 2017 rozhodnutí soudu prvého stupně, který odmítl žalobu v části týkající se náhrady škody v rozdílu spotřeba PHM pro neurčitost a neprojednatelnost. Dovolací soud věc posoudil tak, že i za stávajících skutkových tvrzení lze o nároku žalobce v této části rozhodnout.

9. Žalobce v průběhu řízení rozšířil žalobu za stávajících skutkových tvrzení pouze o počet dnů s ohledem na skutečnost, že motocykl dosud nebyl vrácen. Nicméně situace zjištěná odvolacím soudem a popsaná v usnesení ze dne 3. 11. 2017 stále přetrvává. Soud již v minulosti žalobce zcela bezvýsledně vyzýval, aby doplnil skutková tvrzení. Žalobce svá tvrzení o vzniklé škody nedoložil důkazně, s ohledem na názor dovolacího soudu, že věc je projednatelná, nezbylo než návrh zamítnout, neboť z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů nelze zjistil, jak k požadované výši škody (která je navíc hypotetická z důvodu nepojízdnosti motocyklu) dospěl, žalobce netvrdil ani nepředložil důkazy prokazující skutečný vznik škody, tedy použití osobního automobilu na cestu do zaměstnání každý konkrétní den a zaplacení ceny pohonných hmot za konkrétní požadované dny v období od 1. 10. 2012 do 28. 2. 2019. Žalobce nedoložil, ve kterých konkrétních dnech cestoval do zaměstnání, když nelze předpokládat, že by pracoval i ve svátky, dovolené, v době pracovního volna a podobně. Žalobce dále neprokázal, jaké pohonné hmoty používal, ani neprokázal, jak dospěl k částce 48 Kč za každý den. Neuvedl ani, jaké pohonné hmoty by používal při jízdě motocyklem a kolik by za ně uhradil. Jak bylo konstatováno, motocykl nebyl způsobilý k jízdě na pozemních komunikacích, neměl registrační značku a nemohl být používán i s ohledem na jeho technický stav.

10. Žalobce také nikdy neprokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škody a zaviněním žalovaného. Zavinění by muselo spočívat v nezákonném postupu exekutora, jak v řízení před soudem prvého stupně, tak odvolacím, ale i dovolacím řízení nebyl nezákonný postup exekutora zjištěn (viz citovaná rozhodnutí soudu prvého stupně, odvolacího i dovolacího soudu). Nelze přehlédnout, že žalobce se nedůvodně domáhal vrácení předmětného motocyklu do místa jeho bydliště, soudy ve všech stádiích řízení dospěly k závěru, že takový požadavek žalobce není důvodný (v této části náhrady škody bylo pravomocně rozhodnuto 14. 12. 2017 – tj. náhrada škody uvedením v původní stav).

11. Žalobce měl dostatek času si motocykl od této doby vyzvednout, k čemuž byl také exekutorem vyzýván, případně na základě dohody s exekutorem na jiném místě než je jeho sídlo. Žalobce nedoložil, že by v tomto směru vyvinul nějakou aktivitu, případně že by mu žalovaný motocykl odmítl vydat. O neposkytnutí součinnosti svědčí také tvrzení žalobce o tom, že není povinen odvézt motocykl ze sídla exekutora na vlastní náklady. Tvrzení o tom, že žalobce nedisponuje vozíkem za auto, je nepodstatné, neboť není povinností exekutora věc převážet žalobci, ale pouze věc vydat v místě sídla exekutora (pokud se účastníci nedohodnou jinak).

12. Pro úplnost je nutné ještě uvést, že pochybení exekutora nelze spatřovat ani v tom, že soud rozhodl ve prospěch žalobce v řízení o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, když v řízení před exekutorem žalobce své vlastnické právo neprokázal, to se mu pak podařilo až v soudním řízení o vyloučení této věci z výkonu rozhodnutí, když i v tomto řízení musel soud vyzývat žalobce k doplnění žaloby.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalovaného podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. za účast u jednání dne 11. 3. 2019 a 25. 3. 2019, v cestovních výdajích a náhradu za promeškaný čas. Za účast na jednání konaném 11. 3. 2019 má zástupce právo na úkon ve výši 2.300 Kč, když bylo vycházeno z ceny předmětu řízení 29.376 Kč, za účast při jednání 25. 3. 2019 bylo již vycházeno z tarifní hodnoty 47.136 Kč a odměna představuje 3.020 Kč. Ke každému z úkonu náleží podle § 13 odst. 3 režijní paušál hotových výloh 300 Kč. Zástupce žalovaného má nárok na náhradu cestovného za 2 jednání u procesního soudu trasa [obec] – [obec] a zpět dvakrát 142 km, použitý [značka automobilu] s průměrnou spotřebou 7 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km při ceně 33,10 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. Náhrada za 1 km jízdy představuje 4,10 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty 1 km 2,30 Kč, náhrada za 1 km celkem 6,40 Kč (náhrada za PHM 1,42 x 7 x 33,10 Kč). Jedna cesta představuje 908,80 Kč, dvě cesty 1.817,60 Kč, ke každé cestě pak náleží zástupkyni podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 8 půlhodin, tj. 800 Kč Celkem představují náklady řízení 8.537,60 Kč.

14. Pro úplnost je nutné uvést, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017 č. j. 21 Co 111/2017-181 bylo také rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvého stupně a také před odvolacím soudem. S ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 16. 7. 2018 zůstal výrok odvolacího soudu nedotčen a rozsudek nabyl právní moci dne 14. 12. 2017 a je vykonatelný od 19. 12. 2017.