4 C 133/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zaplacení částky 35.698,98 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.002 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci- částku 4.562,08 Kč- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29.564,08 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení,- kapitalizovaný úrok e výši 1.350,07 Kč,- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč,- částku 6.134,90 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.134,90 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobou doučenou soudu dne 25. 1. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 35.698,98 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce coby původní věřitel, společnost , právnická osoba, , , adresa, , jednající v , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě uzavřené smlouvy byla ve prospěch žalované uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši 39.149 Kč Žalovaná se zavázala úvěr vč. pojištění splatit formou 60 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 791 Kč. Celkem se žalovaná zavázala splatit částku ve výši 47.460 Kč. Roční úroková sazba činila 7,85 %, RPSN 8,06 %. Původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru včetně nahlížení do interních a externích databází třetích subjektů a registru SOLUS. Žalovaná nehradila splátky pravidelně a včas, uhradila celkem částku 14.147 Kč, jistina byla ponížena o částku 9.584,92 Kč. Původní věřitel odstoupil od smlouvy a úvěr zesplatnil k 30. 6. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, s účinností k 11. 7. 2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na žalobce, žalovaná byla o změně věřitele informována dopisem. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 30.988,41 Kč, sestávala z nesplacené jistiny 29.564,08 Kč, smluvního úroku ve výši 750,07 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 74,26 Kč, nesplacených poplatků za upomínky ve výši 600 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 29.564,08 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 482 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, kdy tato byla na žalobce postoupena ve výši 74,26 Kč, žalobce nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacení jistiny 29.564,08 Kč v sazbě 0,1 % denně za období od 30. 6. 2023 do 24. 1. 2024, tj. ve výši 6.134,90 Kč, jež zahrnuje i postoupenou smluvní pokutu. Žalobce zaslal žalované před podáním žaloby předžalobní výzvu dne 2. 11. 2024.

2. Žalovaná se k doručenému návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Z předložené smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ) soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o klasickém úvěru, z obsahu se podává, že původním věřitelem byla žalované poskytnuta částka ve výši 39.149 Kč za účelem nákupu výpočetní techniky. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 791 Kč, s roční úrokovou sazbou 7,85 %, RPSN 8,05 %, celkovou částkou ke splacení ve výši 47.460 Kč. Z odstoupení od úvěrové smlouvy z , datum, má soud za prokázané odstoupení od smlouvy ze strany původního věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a potvrzení o provedení transakce z 11. 7. 2023 má soud za prokázané postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce. Z oznámení žalobce o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě dluhu z 14. 7. 2023 má soud za to, že pohledávka byla po právu postoupena na žalobce a upomenuta žalovaná k úhradě dluhu. Dle předžalobní výzvy z 2. 11. 2023 má soud za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalované.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalobce v žalobě tvrdil, že úvěruschopnost žalované hodnotil a prověřil, dle smlouvy bylo v údajích o zaměstnání uvedeno, že je žalovaná na mateřské dovolené a pečuje o osobu blízkou. Žalovaná uvedla bez bližších informací, že její čistý měsíční příjem činí 12.500 Kč, celkový příjem domácnosti činí 77.500 Kč, celkové náklady domácnosti činí zjevně podhodnocenou částku 6.000 Kč, finanční závazky 17.000 Kč, bydlí ve vlastním domě/bytě, jenž je splácen. Žalobce pak tvrdil, leč nedoložil ověření žalované v registrech.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze informace získané od žalované uvedené ve smlouvě ohledně jejího příjmu, nebylo tvrzeno ani doloženo, jakým způsobem byly hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované sestávaly pouze z rodičovského příspěvku, při nejasné výši rodinných příjmů, za současného splácení úvěrů ve výši převyšující její měsíční příjmy, přičemž nebyla vůbec žádným způsobem doloženy či přezkoumány výdaje žalované, kdy tato tvrzeně bydlí v domě/bytě, jenž je aktuálně splácen, výdaje však činí pouze 6.000 Kč měsíčně. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 39.149 Kč skutečně obdržela, uhradila pouze částku ve výši 14.147 Kč, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 25.002 Kč, proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný v částce 25.002 Kč, tj. 62,13 % uplatněného nároku, neúspěšný v částce 15.233,12 Kč, tj. 37,86 % uplatněného nároku, proto mu příslušní náhrada nákladů řízení ve výši 24,27 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 500 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 vyhlášky), tj. 1.500 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 vyhlášky), tj. 300 Kč, 21 % DPH, tj. 378 Kč, zaplacený soudní poplatek 1.428 Kč, celkem 3.606 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 875Kč, což je 24,27 % vzniklých nákladů, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).