4 C 149/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 27.252 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18.000 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 1.601,80 Kč, a to v měsíčních splátkách 2.000 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 7.200 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 25.200 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, a další částku 2.052 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2024 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 36.200 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce poskytl žalované úvěr dne 27. 6. 2023 převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla splácet měsíčně úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čeho byla žalobcem opakovaně upomínána, dne 27. 10. 2023 byl úvěr zesplatněn k 31. 10. 2023. Žalované byla dne 22. 2. 2024 odeslána předžalobní upomínka. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 25.200, sestávající z nesplacené části jistiny ve výši 18.000 Kč a smluvního úroku 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 7.200 Kč, nejpozději splatných 30. 10. 2023 se zákonným úrokem z prodlení po splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla smlouvou sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky v prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení den po zesplatnění dne 30. 10. 2023, žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 31. 10. 2023 od data odeslání předžalobní výzvy dne 22. 2. 2024 v částce 2.052 Kč. Na výzvu soudu podáním z 18. 10. 2024 žalobce doplnil ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, že tuto ověřoval mimo jiné lustrací databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalovaná prohlásila pravidelný měsíční příjem a potvrdila schopnost úvěr splatit, úvěruschopnost ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a výpisem z úvěrového konta.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním z 15. 11. 2024, kdy uvedla, že s dluhem souhlasí, je hospitalizovaná v nemocnici, žádá o splátkový kalendář, neboť je v důchodu.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a VOP má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr - peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu až 20.000 Kč dne , datum, , bez konkrétního účelu, úvěr je poskytnut na dobu neurčitou, trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovanou. Úroková sazba je sjednána ve výši 40 % měsíčně, úvěrovaný splácí každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, RPSN činí 5511,47 %. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z , datum, má soud za prokázané, že byl úvěr ze strany žalobce zesplatněn do 3 dnů od doručení dopisu, dlužná částka k 27. 10. 2023 činila 51.511 Kč. Dle výpisu z operací byl úvěr čerpán dne , datum, v částce 5.000 Kč, dne , datum, v částce 5.000 Kč, dne , datum, v částce 5.000 Kč a dne , datum, v částce 3.000 Kč. Z předžalobní výzvy doložené podacím lístkem z 22. 2. 2024 má soud za prokázané odeslání předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze strany žalobce.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v nedatované kartě žádosti o úvěr je uveden doložený příjem ve výši 17.847 Kč ze zdroje příjmu důchodce, je uvedeno, že měsíční výdaje činí zjevně podhodnocenou částku ve výši 7.000 Kč, způsob bydlení uveden pronájem. Je uvedeno, že žalovaná je svobodná, se základním vzděláním. Nejsou evidovány exekuce. Žalobce pak žádným způsobem netvrdil ani nedoložil, jakým způsobem zkoumal příjmy a výdaje žalované, ta doložila pouze kopii občanského průkazu, rodného listu a výměru důchodu. Ve vztahu k nákladům na bydlení, či jiným výdajům žalobce nezkoumal jaké má tyto výdaje, s kým sdílí domácnost, ani jakým způsobem uspokojuje své potřeby. Žalobce rovněž nezkoumal, zda žalovaná má jiné závazky, přičemž z výpisu z účtu žalované zjevně vyplývá, že žalovaná pravidelně splácí další externí splátky. Soud tudíž nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyly doloženy výdaje, k žalobě nebylo doloženo vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani jaký závěr z tohoto byl učiněn, byl doložen pouze výměr invalidního důchodu žalované, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaná uspokojovala své potřeby, jaké již hradila splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu její či dalších členů domácnosti, kolik bylo členů domácnosti a jakým způsobem, v jaké výši a od koho nabývala žalovaná, ev. další členové její domácnosti své příjmy.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalované coby potenciálního dlužníka, současně nebyla doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu a výpis o výši invalidního důchodu žalované. Nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované byly vzhledem k tomu, že pobírá invalidní důchod, příjem je tedy na hranici minimální mzdy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 18.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku jež obdržela, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že uložil žalované splátky, kdy žalovaná o splátky požádala. Soud má za to, že je v možnostech a schopnostech žalované splatit žalovanou pohledávku žalobce v měsíčních splátkách po 2.000 Kč. Splátky soud uložil pod ztrátou výhody splátek, tedy nezaplacením jedné splátky se stává celá částka splatnou.

15. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Hodnota předmětu řízení činila 27.252 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce činil 18.000 Kč, neúspěch představoval částka 7.200 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 25.200 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, k datu 18. 11. 2024 kapitalizovaná ve výši 3.987,12 Kč a částka 2.052 Kč, celkem částka 13.239,12 Kč. Poměrný úspěch žalobce z částky 31.239,12 Kč činí 57,62 %, neúspěch 42,38 % uplatněného nároku, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 15,24 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 2.220 Kč za celý úkon (§ 7 bod 5 a. t.), tj. 6.660 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč (13 odst. 4 a. t.), 900 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 1.587,60 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 1.363 Kč, celkem částka 10.510,60 Kč. Ve vztahu k podání žalobce z 18. 10. 2024 soud náklady řízení nepřiznal, neboť uvedená tvrzení měla být již obsahem žalobního návrhu. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 1.601,80 Kč, což je 15,24 % vzniklých nákladů, které je v souladu s výrokem rozsudku žalovaná povinna uhradit společně s žalovanou pohledávkou žalobce v měsíčních splátkách po 2.000 Kč pod ztrátou výhody splátek.