4 C 158/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 47.192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 34.152 Kč spolu s- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.529,03 Kč,- kapitalizovaným úrokem ve výši 555,75 Kč,- zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.522,82 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení,- úrokem 15 % ročně z částky 7.522,82 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.834,60 Kč,- kapitalizovaným úrokem ve výši 2.876,21 Kč,- zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.882,05 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení,- úrokem 15 % ročně z částky 18.882,05 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 47.192 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jednotlivě dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 21.775 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20.275 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2.599 Kč, poslední splátka byla stanovena na 29. 12. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 24. 1. 2023. Ke dni 28. 5. 2023 provedl původní věřitel vyčíslení, výše dlužné jistiny činila částku 20.071,78 Kč a dlužný poplatek částku 10.743,22 Kč, po tomto datu bylo žalovaným na pohledávku částečně hrazeno ve výši 2.762,12 Kč. Od 30. 12. 2023 se úročí neuhrazená jistina ve výši 18.882,05 Kč dále úrokem ve výši 15 % ročně. Od uzavření smlouvy od postoupení žalovaný uhradil celkem částku 18.722,12 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 47.563,60 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 28.441,88 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 18.882,05 Kč a dlužného poplatku ve výši 9.559,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.876,21 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.882,05 Kč od 30. 12. 2023 do 21. 10. 2024), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.834,60 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.882,05 Kč od 28. 6. 2023 do 21. 10. 2024), úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.882,05 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18.882,05 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Dále původní věřitel s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 7.988 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.488 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč. Celou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 889 Kč, poslední splátka k 6. 9. 2024. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ke dni 28. 5. 2023 provedl původní věřitel vyčíslení, výše dlužné jistiny činila 8.000 Kč a dlužný poplatek 7.988 Kč, po postoupení žalovaný částečně uhradil celkem 1.237,88 Kč. Od 7. 9. 2024 se úročí neuhrazená jistina 7.522,82 Kč úrokem 15 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 20.009,44 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18.750,12 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7.522,82 Kč, dlužného poplatku ve výši 7.227,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 555,75 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 7.522,82 Kč od 7. 9. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.529,03 Kč (zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny 7.522,82 Kč od 28. 6. 2023 do 21. 10. 2024), úrok ve výši 15 % ročně z jistiny 7.522,82 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z jistiny 7.522,82 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobce poslal žalovanému předžalobní výzvu. Podáním z 9. 6. 2025 žalobce doplnil skutková tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, kdy uvedl, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a, pracovní a jiné poměry, informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 1. 3. 2023 a 24. 6. 2022 a sdělení ověřeny dle pracovní smlouvy a výplatních pásek, současně bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Podáním z 26. 8. 2025 žalobce doplnil žalobní tvrzení ve vztahu k uplatnění smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, kdy částka představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 2.392,24 a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 14.750,12 Kč od 22. 10. 2024 do 6. 2. 2025, k jejíž úhradě byl žalovaný povinen dle smlouvy č. , hodnota, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 21.775 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 20.275 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč to v měsíčních splátkách o počtu 18 splátek ve výši 2.599 Kč. Celková dlužná částka činí 46.775 Kč, úroková sazba činí 86,00 % ročně a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 141,56 %. Úvěr byl poskytnut převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 18.722,12 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 7.988 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 6.488 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč to v měsíčních splátkách o počtu 18 splátek ve výši 889 Kč. Celková dlužná částka činí 15.988 Kč, úroková sazba činí 86,00 % ročně a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 168,73 %. Úvěr byl poskytnut převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dle tabulky umoření žalovaný celkem uhradil částku 1.237,88 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem z 21. 10. 2024. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 18. 2. 2025, vč. podacích lístků má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podání návrhu.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech SOLUS, BRKI/NRKI ani evidenci exekucí, doložil pouze karty zákazníka z 24. 6. 2022 a 1. 3. 2023. V kartě žádosti o úvěr ze dne 30. 9. 2020 je uveden doložený příjem žalovaného v nadstandardní výši 79.596 Kč ze zaměstnání v Rakousku, jsou tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 30.000 Kč bez bližší specifikace či jakéhokoliv doložení, lze tedy mít za osvědčený pouze příjem ze zaměstnání, kdy i sám žalovaný uvádí pouze jeden zdroj příjmu. Žalovaný uvádí, že je ženatý, má trvalé bydliště na ohlašovně Obecního úřadu, uvádí nájemní bydlení, dvě vyživované osoby. Bydlení v nájmu pak není promítnuto do nákladů, kdy žalovaný uvádí měsíční výdaje pouze v extrémně podhodnocené částce 3.000 Kč, kdy lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení včetně inkasa překračují tuto částku, v kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné platby pro vyživované osoby, nájemné, cesta do zaměstnání v Rakousku, ani externí splátky. V kartě zákazníka z 1. 3. 2023 je uveden žalovaný jako ženatý, v nájemním bydlení, se dvěma vyživovanými osobami, uveden doložený příjem žalovaného ve výši 44.229 Kč, uvedeny měsíční výdaje v podhodnocené výši 5.000 Kč, neuvedeny žádné externí ani interní splátky. Vzhledem k neúplně vyplněným kartám zákazníka je tedy zřejmé, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, prakticky bylo pouze zjištěno, že jeho příjmy jsou nadstandardní. Z interní činnost soudu je tomu známo, že žalovaný sice dosahoval nadstandardních příjmů ze zaměstnání v Rakousku, splácel však 6 bankovních úvěrů v celkové výši 1.176.000 Kč, hypotéční úvěr ve výši 2.065.000 Kč a další nebankovní úvěry v celkové výši 270.000 Kč, měsíční výše splátek činí více než 22.000 Kč, na bydlení vydá částku 17.000 Kč měsíčně a za dojíždění do zaměstnání 10.000 Kč měsíčně. Z výše uvedeného se jeví zřejmým, že žadatel, dosahující nadstandardních příjmů, nejprve čerpal výhodnější formy půjčky, tedy bankovní úvěry, teprve ve chvíli, kdy již nesplňuje podmínky pro čerpání výhodnějšího úvěrování, uchýlil se k nebankovním společnostem, jejichž úvěrování je finančně méně výhodné. Tvrzení o neexistenci externích splátek se tak ukázalo jako nepravdivé, povinností poskytovatele úvěru je před jeho poskytnutí toto řádně prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení potenciálního dlužníka, nahlížením do registrů by spolehlivě zjistil faktickou výdajovou situaci potenciálního dlužníka. Soud takto nemá za to, že byla zkoumána výdajová a příjmová situace žalovaného a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalovaného v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, bylo tvrzeno pouze doložení výplatních pásek, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaný uspokojoval své potřeby, jaké již hradil splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu jeho i dalších členů domácnosti.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla úvěruschopnost žalovaného coby potenciálního dlužníka, a to již v případě hodnocení staršího úvěru dle smlouvy z , datum, , současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětné úvěry. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil v obou případech pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalovaného ohledně jeho příjmu, ale nebyly hodnověrně tvrzeny ani doloženy příjmy členů jeho domácnosti. Nebyly rovněž řádně hodnoceny výdaje žalovaného ani jeho rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, obě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou proto neplatné pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 25.000 Kč a 8.000 Kč, celkem 33.000 Kč skutečně obdržel, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřených smluv, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku, jež obdržel, umenšenou o částku, jež byla ze strany žalovaného již vrácena, žalovaný na smlouvu z 24. 6. 2022 zaplatil částku 18.722,12 Kč, bezdůvodné obohacení činí částku ve výši 6.277,88 Kč, na smlouvu z , datum, žalovaný zaplatil částku ve výši 1.237,88 Kč, bezdůvodné obohacení činí částku ve výši 6.762,12 Kč, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu celkové částky 13.040 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.