4 C 161/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 158.064,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84.287 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci 43.777,15 Kč spolu- se zákonným úrokem z prodlení z částky 134.392,40 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně,- s úrokem ve výši 30,00 % ročně z částky 114.392,54 Kč od 31. 7. 2023 do 29. 10. 2023 ve výši 8.674,77 Kč,- s úrokem 15 % ročně z částky 114.392,54 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 158.064,15 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jako původním věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 125.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků a úroků s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 10.071 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na základě smlouvy mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším 30 dnů, až do zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, původní věřitel úvěr zesplatnil, dopisem z 30. 7. 2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny, dlužných úroků a smluvních pokut za prodlení, ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 136.689,40 Kč. Od 31. 7. 2023 žalobce uplatňuje právo na zaplacení úroků ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny 114.392,54 Kč do zaplacení. Strany smlouvy si ujednaly ke dni zesplatnění úvěru přirůstání dosud nezaplacených úroků k dosud nezaplacené jistině, nová jistina úvěru činí částku původní jistiny 114.392,54 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 19.999,86 Kč, tj. 134.392,40 Kč, žalovaný rovněž v důsledku zesplatnění do 31. 7. 2023 uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny 134.392,40 Kč za každý den prodlení. Od 10. 8. 2023 žalobce uplatňuje právo na zaplacení úroků v zákonné výši 15 % z nové jistiny 134.392,40 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany původního věřitele postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek z , datum, včetně příslušenství a práv na žalobce s účinností k 29. 11. 2023, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku za trvání smluvního vztahu uhradil celkem 40.713 Kč. Žalobce požaduje zaplacení dlužné nové jistiny 134.392,40 Kč dlužné smluvní pokuty vyčíslené k 11. 1. 2024 ve výši 23.671,75 Kč, tj. součet všech neuhrazených smluvních pokut do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 31. 7. 2023, úroků ve výši 30 % ročně z dlužné nové jistiny 114.392,54 Kč od 31. 7. 2023, zákonných úroků z prodlení z dlužné nové jistiny 134.392,40 Kč od 10. 8. 2023. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Podáním z 27. 3. 2024 žalobce doplnil, že původní věřitel posuzoval před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, pro posouzení žalovaný vyplnil formulář hodnocení klienta, poskytl výplatnici za listopad 2022 a výpis z účtu, kdy měl původní věřitel za zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného je 57.121 Kč, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., výdaje činily 16.166 Kč, bylo kalkulováno životní minimum 4.620 Kč. Byly zjišťovány informace v SOLUS, BRKI/NRKI a insolvenčním rejstříku, žalovaný měl k dispozici cekem 39.955 Kč disponibilních finančních prostředků. Žalobce zároveň vzal návrh zpět co do úroků ve výši 15 % ročně z částky 114.392,54 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení v souladu s novelizací spotřebitelského zákona.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Po provedeném řízení a na základě výsledků dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 125.000 Kč, celková částka k zaplacení klientem 241.704 Kč, doba trvání úvěru 24 měsíců, celková výše splátky 10.071 Kč, zápůjční úroková sazba 73,45 % ročně, RPSN 103,98 %. V čl. 6 smlouvy byly uvedeny důsledky vyplývající z prodlení klienta, a to povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou. Z dokladu o vyplacení úvěru , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že částka ve výši 125.000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne , datum, . Dle oznámení z 30. 7. 2023 byl úvěr zesplatněn tomuto datu, dlužná částka 136.689 Kč. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek z , datum, a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi smluvními stranami, žalobcem a původním věřitelem byla uzavřena dne , datum, smlouva o postoupení pohledávek, kdy v příloze č. 1 – seznamu pohledávek, je uveden výčet postoupených pohledávek, které byly na základě této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností k 29. 11. 2023. Z oznámení o postoupení pohledávky z 12. 12. 2023, včetně podacího lístku, má soud za prokázané, že žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávky původním věřitelem k 29. 11. 2023. Z výzvy k plnění z 30. 1. 2024, včetně podacího lístku, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

5. Z předloženého hodnocení žalovaného z 10. 12. 2022, kterým byla provedena analýza bonity, bylo zjištěno, že celkový pravidelný čistý měsíční příjem klienta činí 57.121 Kč, celkové měsíční výdaje činí 16.166 Kč, z toho výdaje klienta byly stanoveny ve výši 4.620 Kč a náklady na bydlení 8.226 Kč. Žalovaný uvedl že je zaměstnán, svobodný, bez partnera, má jedno dítě v domácnosti s výdajem 3.320 Kč, nemá žádné spoření, uvedl nulové splátky na úvěr, nulové výživné, hypotéky apod., neuvedl žádné další výdaje na dopravu či další. Jako zaměstnavatel je uvedena , právnická osoba, ., zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od 23. 9. 2018. Uvádí formu bydlení vlastní, vzdělání VOŠ. Volné zdroje příjmu tak činí 39.955 Kč. Z předloženého hodnocení žalovaného v rámci registru NRKI/BRKI s datem dotazu 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že v interním skóre byla klientovi přiřazena hodnota 400, což značí II. kategorii, tj. vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů. Z výpisu záznamu z registru SOLUS se podává, že žalovaný v registru registrován není s negativním příznakem. Coby potvrzení výše příjmu byly připojeny výplatnice společnosti , právnická osoba, , dle kterých měsíční příjem žalovaného za měsíc listopad 2022 činil 3.327 EURO, dále výpisy z účtu , právnická osoba, , kdy příjem od , právnická osoba, 2022 1.805,33 EURO, 10/2022 1.920,03 EURO, 11/2022 3.327 EURO.

6. Dle předložené nedatované sestavy úhrad žalovaný na úvěr uhradil celkem 4 splátky v celkové výši 40.713 Kč.

7. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly předloženy dostatečné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Výše úvěru ve výši 125.000 Kč a měsíční splátky 10.071 Kč je velmi vysoká, v takovém případě je nezbytné řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku potenciálního dlužníka. Dle doložených výplatnic se příjmy žalovaného pohybují v nadstandardní výši, co se týče žalovaného, toto se pak jeví coby jediným kritériem, jež bylo nějak doloženo. Žalovaný sice prošel interním skóringem žalobce s tím, že jeho skóre dle NRKI/BRKI činí 400, tj. menší riziko, uvedené však je již důkazem o tom, že žalovaný dluhy má/měl, uvedené pak je nezbytné hodnotit. V kartě hodnocení klienta jsou zjevné chyby, jsou doloženy výplatnice z , adresa, , jako zaměstnavatel je však uvedena , právnická osoba, . Žalovaný je veden jako svobodný, z interní činnosti soudu se podává, že žalovaný byl v té době ženatý v rozvodovém řízení. Dle hodnocení klienta bydlí ve vlastním, dle katastru nemovitostí je nemovitost adresy bydliště ve vlastnictví otce žalovaného. V kartě zákazníka je uvedena pouze jedna vyživovací povinnost, žalovaný však má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. V kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné platby na výživné, a ani žádné jiné splátky, uvedené pak neodpovídá hodnocení NRKI/BKRI ani neodpovídá skutečnosti. Žalovaný sice dosahoval nadstandardních příjmů, měl pak rovněž podstatné výdaje, kdy z interní činnosti soudu bylo zjištěno, že na nájemném hradí 17.000 Kč, na splátky úvěrů 22.000 Kč měsíčně, výživné činí 6.000 Kč měsíčně, cestovní výdaje spojené s dojížděním do , adresa, činí 10.000 Kč měsíčně, příjmy tak činí měsíčně částku přesahujíc 50tis. Kč, výdaje však rovněž. Z uvedeného pak je tedy zřejmé, že kromě příjmu měl žalovaný tedy i podstatné výdaje, jež nebyly žádným způsobem zohledněny, nebyla tak hodnověrně objasněna výdajová situace dlužníka.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Při rozhodování soud bylo nezbytné zkoumat, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V návaznosti na toto rozhodnutí je tedy soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo ze strany žalobce k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, pro účely zákona se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 158.064,15 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, původního věřitele společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Daná smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud hodnotí tuto smlouvu jako neplatnou s ohledem na soudní judikaturu a nálezy Ústavního soudu a judikaturu soudního dvora EU, kdy je nutné z úřední povinnosti vždy zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud má za to, že listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy doložený postup ověřování úvěruschopnosti nemůže hodnotit tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost ověřování úvěruschopnosti je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Pro poskytovatele je samozřejmě rozhodující především bonita klienta, ani v tomto případě nelze mít za dostatečně doložené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, kdy sice byly doloženy výplatními páskami žalovaného jeho příjmy, nebylo však prokázáno žádné další podstatné zkoumání výdajů žalovaného. Výdaje žalovaného se pak jeví jako velmi podhodnocené, v rámci hodnocení pak nebyly náklady na bydlení nijak doloženy, ani nebyly výdaje jakkoliv podrobněji specifikovány, soud tedy nemá žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a které by mohl objektivně zhodnotit. Skóre BRKI/NRKI vyšlo žalovanému v lepším segmentu klientů, a nemá žádný záznam v rejstříku SOLUS, skóre však značí, že již dluhy má, uvedené se však jakkoliv nepropisuje do výdajů v rámci karty klienta, kdy hodnocení je zjevně vyplněné pouze dle tvrzení žalovaného, bez doložení jakýchkoliv podkladů, ryze účelově tak, aby odpovídalo zadání a úvěr byl poskytnut. Postup ověřování úvěruschopnosti, který by mohl být hodnocen tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, tak nebyl žalobcem řádně tvrzen ani hodnověrně doložen, věřitel nemůže spoléhat pouze na sdělení žalovaného, v případě pochybností musí žádat další podklady. Soud má tak za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva je neplatná od počátku pro rozpor se zákonem.

17. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný skutečně obdržel finanční částku ve výši 125.000 Kč, uhradil celkem částku ve výši 40.713 Kč. Na straně žalovaného tak nastalo bezdůvodné obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, kdy dle § 2993 o. z. má strana, jež plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaným bylo částku úvěru plněno jen částečně, jako oprávněný nárok žalobce se proto soudu jeví jistina ve výši 84.287 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, proto soud žalobci vyhověl v rozsahu poskytnuté původní jistiny úvěru ponížené o již splacené částky, z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES. Aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu má pak soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejímž prostřednictvím původní věřitel postoupil pohledávku v celé výši včetně veškerého příslušenství doloženě na žalobce.

18. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.), a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.