4 C 174/2018

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátkou akademický titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem akademický titul jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného, o zrušení výživného

I. Výživné, stanovené žalovanému rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 1. 2009 č. j. Nc 226/2008-31 v částce 4.000 Kč měsíčně, se v období od 27. 8. 2015 do 10. 4. 2016, od 17. 10. 2016 do 16. 11. 2016, od 22. 3. 2017 do 30. 11. 2017, od 1. 6. 2018 do 30. 8. 2018 zvyšuje na částku 6.000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je žalovaný povinen platit k rukám žalobkyně vždy do pátého dne v měsíci. Takto stanovené výživné se počínaje dnem 1. 1. 2019 zrušuje.

II. Dlužné výživné v částce 35.670 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se návrh, aby výživné stanovené žalovanému rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 1. 2009 č. j. Nc 226/2008-31 v částce 4.000 Kč měsíčně bylo zvýšeno za období od 11. 4. 2016 do 16. 10. 2016, od 17. 11. 2016 do 21. 3. 2017, od 1. 12. 2017 do 31. 5. 2018, od 31. 8. 2018 do 31. 12. 2018 na částku 6.000 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 27. 8. 2018 domáhala se žalobkyně zvýšení výživného naposledy stanoveného rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 č. j. Nc 226/2008-31 v částce 4.000 Kč na částku 7.000 Kč. V průběhu řízení pak žalobkyně omezila návrh, a to podáním ze dne 13. 12. 2019, když požadovala, aby výživné bylo zvýšeno na částku 6.000 Kč měsíčně s ohledem na zjištěné poměry účastníků. Svým obsahem se jedná o částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného tři roky zpětně od podání návrhu, tedy od 27. 8. 2015, neboť od posledně stanoveného výživného v roce 2008 došlo k podstatné změně poměrů na straně obou účastníků. V době rozhodné pro posouzení návrhu byla žalobkyně stále dítětem nezaopatřeným, které se soustavně připravuje na své budoucí povolání. Žalovaný měl v rozhodné době pouze jednu vyživovací povinnost, a to právě k žalobkyni, na kterou platil 4.000 Kč měsíčně. Žalobkyně se snažila o zvýšení výživného pro její osobu mimosoudně, na požadavky žalobkyně na zvýšení výživného však žalovaný nereagoval. Od úpravy výživného pak došlo k uplynutí doby deseti let, žalobkyně ze základní školy přestoupila na [název školy] [anonymizována dvě slova] ve [obec] a poté nastoupila ke studiu na [název školy] v [obec]. Přechod z nižší formy vzdělávání na vyšší je automaticky důvodem pro zvýšení výživného. Žalovaný uváděl, že nad rámec výživného žalobkyni přispíval nemalými částkami, toto své tvrzení však ničím nedoložil. Kdyby tomu tak bylo, pak by žalobkyně návrh na zvýšení výživného podávat nemusela. Pokud žalovaný považuje za vstřícný krok k žalobkyni skutečnost, že výživné v částce 4.000 Kč hradil i v době, kdy byl v pracovní neschopnosti a evidenci úřadu práce, pak výše jeho [příjmů] [příjmů] činila 25 % průměrného platu společně s výší měsíčního příspěvku v nezaměstnanosti měl žalovaný dostatek finančních prostředků k plnění své vyživovací povinnosti vůči žalobkyni ve zvýšené míře. Navíc v roce 2017 byl veden jako uchazeč o zaměstnání pouze jeden měsíc, kdy od května 2017 je zaměstnán v Rakousku s průměrným platem 1.700 Euro, tj. 43.800 Kč při plném úvazku. Dle doložených výplatných pásek vyplývá, že za období listopad 2017 do listopadu 2018 činila průměrná mzda žalovaného 26.000 Kč, tj. 1.035 Eur, kdy se jednalo pouze o částečný úvazek žalovaného. Z výše uvedeného je patrno, že žalovaný měl v posuzovaném období dostatek finančních prostředků na hrazení výživného. Výše jeho měsíčních výdajů včetně výživného pro žalobkyni a dále dvou pojistek představovala částku 13.703 Kč. Neprokázalo se také tvrzení žalovaného, že si na pravidelné měsíční výživné pro žalobkyni musel půjčovat finanční prostředky od rodinných příslušníků, tato tvrzení jsou účelová. Také jeho [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], která žalovaný soudu doložil, nejsou takového rázu, aby žalovanému úplně zamezovaly řádně pracovat na plný úvazek. Žalovaný je zcela záměrně již delší dobu zaměstnán pouze na částečný úvazek v Rakousku, neboť převážnou část času věnuje rozvoji [právnická osoba], v níž je jednatele a též obchodním zástupcem pro Rakousko. Navíc [právnická osoba] má podobný předmět podnikání jako zaměstnavatel žalovaného. Pozice jednatele a především obchodního zástupce je dle běžné praxe prací placenou, a proto tvrzení žalovaného, že od této firmy nedostává žádnou mzdu, jsou čistě účelová, nepravdivá. Jedná se o prosperující firmu a žalovaný je obchodním zástupcem pro oblast Rakouska, není tedy možné uvěřit jeho tvrzením, že by tato výpomoc firmy měla pouze příležitostný charakter. Za dané situace je na místě aplikace ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku, neboť při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného, je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Podle žalobkyně je žalovaný schopen vykonávat adekvátní práci podle jeho vzdělání a možnostem na plný úvazek a plnit svoji vyživovací povinnost v požadované výši. Žalobkyně je od roku 2014 řádnou studentkou [název školy] [ulice] v [obec], její dobré školní výsledky po dobu studia, byly soudu předloženy jako listinný důkaz, který také měl sloužit k vyvrácení tvrzení žalovaného o nesvědomitém studiu žalobkyně. Ihned po ukončení studia na střední škole, v září 2014 nastoupila do prvního ročníku vysoké školy ve formě bakalářského studia. O plnění svých školních povinností svědčí také skutečnost, že žalobkyně byla vybrána na zahraniční studium v Japonsku, kde musela splnit přísná kritéria a následně předložit výsledek svého zahraničního studia. Důvodem k opakování studia od září 2018 bylo, že se žalobkyni nepodařilo splnit poslední zkoušku před státními závěrečnými zkouškami. Toto je situace, která může prakticky u každého studenta a není to důvod považovat studium žalobkyně za úmyslně protahující, jak se žalovaný po celou dobu soudního řízení snaží soudu předestřít. Žalobkyně tedy prokázala, že v jejím případě se jedná o studium zcela účelné, které má sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zcela navazuje a má vést lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro životní potřeby prací. Příležitostné výdělky z brigád by pak neměly jít k tíži žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně dosahovala trvalého nadstandardního příjmu, považuje pak žalobkyně za účelové a absurdní. Finanční odměna za prodej kosmetiky se pohybuje ve stokorunách, nikoliv v tisícikorunách, jak se žalovaný mylně domnívá. Aktivní přístup žalobkyně, která se snaží přivýdělkem finančně nezatěžovat rodiče, především matku, by tedy neměla mít vliv na vyživovací povinnost žalovaného jako otce.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu na zvýšení výživného, podáním ze dne 14. 1. 2019 uplatnil vzájemný návrh na zrušení výživného počínaje dnem 1. 1. 2019, ev. snížení na částku 2.000 Kč měsíčně. Zvýšení výživného pro žalobkyni nejsou splněny zákonné podmínky ust. § 913 odst. 1 a § 923 občanského zákoníku. Zvýšení potřeb žalobkyně od podlesní úpravy výživného pak byly ze strany výživného po celou dobu od roku 2010 kompenzovány finančními a věcnými příspěvky z jeho strany, byly poskytovány v době nezletilosti žalobkyně její matce bez dokladů, tyto zvýšené potřeby žalobkyně byly plně kryty i těmito příspěvky nad rámec výživného. Proto od roku 2008, tedy v době nástupu žalobkyně na střední školu a následně vysokou školu, nepožadovala tato po žalovaném formálně zvýšení výživného. Žalovaný poukázal na to, že si žalobkyně i nyní přivydělává nemalé částky, které používá na krytí svých výdajů. Skutečný důvod potřeby podat formální návrh na zvýšení výživného však vyvstal u žalobkyně až poté, co žalovaný jako otec žalobkyně projevil nesouhlas se způsobem studia žalované, kdy tříletý bakalářský obor, který žalobkyně studuje na vysoké škole, studuje již šestým rokem, a to z důvodů zcela subjektivních na straně žalobkyně, která si jednotlivé zkoušky nechává až na poslední chvíli, poslední možný termín bez možnosti jejich opakování a staví se tak do role„ věčného studenta“. V řízení bylo prokázáno, že v předmětném období (od 27. 8. 2015) nebyl žalovaný vždy zaměstnán, a to nikoliv z důvodů na své straně, kdy byl jako uchazeč o zaměstnání několikrát veden u příslušného úradu práce, a neměl žádný příjem. Přehled příjmů žalovaného žalovaný založil v průběhu řízení do spisu, kdy za dobu od 10. 7. 2015 do 30. 9. 2018, tedy za 14 měsíců činil jeho průměrný měsíční příjem 18.877,60 Kč, tedy více jak o třetinu nižší než v roce 2008, kdy bylo naposledy rozhodováno o výši výživného pro žalobkyni. V době od 11. 4. 2016 do 16. 10. 2016, kdy byl žalovaný nezaměstnaný, činil jeho příjem pouze cca 10.732 Kč a v době od 17. 11. 2016 do 31. 3. 2017 byl žalovaný zcela bez příjmu, kdy byl sice jako uchazeč evidován na úřadu práce, ale bez nároku na podporu. Za období před podáním návrhu (tj. za dobu od 27. 8. 2015 do 30. 8. 2018) nejsou splněny zákonné podmínky pro zvýšení výživného, když výdělkové schopnosti a možnosti povinného žalobkyní požadované zvýšení, neumožňují. To stejné platí i pro období od 1. 9. 2018 do vyhlášení rozsudku, když dne 12. 12. 2019 byl žalovaný z hospodářských důvodů propuštěn od svého rakouského zaměstnavatele a od 13. 12. 2019 je evidován jako uchazeč o zaměstnání s příjmem ve výši 14.915 Kč měsíčně. Ohledně výdělkových schopností a možností žalovaného nelze odhlédnout od [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována dvě slova] žalovaného, od doby posledního rozhodnutí ve věci, který má vliv na jeho zaměstnávání, kdy pro problémy se [údaje o zdravotním stavu ] je žalovaný [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována dvě slova] důvodů stran výkonů své činnosti ohledně zvedání těžkých břemen. Přetrvávající zdravotní problémy žalovaný doložil [listinné důkazy ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]. Bylo prokázáno, že kromě příjmů ze zaměstnaneckého poměru u rakouského zaměstnavatele, žalovaný nepobírá žádné jiné příjmy, a to ani od [právnická osoba] Žalovaný také poukázal na životní úroveň žalobkyně, která si pořizuje nákladné značkové vybavení – notebook, telefon značky Apple a podobně. Žalobkyně pobírá příjmy, které jí umožňují hradit části příjmů na charitu, žalobkyně se na sociálních sítích prezentuje jako finančně nezávislá na rodičích vydělávající značné sumy, žalobkyně absolvovala řadu zahraničních dovolených.

3. Ze zprávy [název školy ] [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec] soud zjistil, že [celé jméno žalobkyně] je studentkou bakalářského prezenčního studia oboru [název oboru ] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] na [název fakulty ] [anonymizována dvě slova] v [obec] [celé jméno žalobkyně] tento obor studovala v době od 2. 9. 2014 do 30. 8. 2018, ale toto studium z důvodu nesplnění studijních povinností úspěšně nedokončila. Byla přijata k novému stejnému studiu, které započala taktéž v prezenční formě, a to dne 3. 9. 2018 a studuje dosud. Žalovaná v předchozím studiu nesplnila povinný předmět [název předmětu] [anonymizováno], a to v akademickém roce 2016 2017, kdy využila pouze dvou zkušebních termínů – zvolila špatnou studijní strategii. V souladu se studijním řádem [název školy] si studentka uvedený předmět zapsala i v následujícím akademickém roce, předmět opět nesplnila, přestože využila řádný termín a dva termíny opravné. Studium oboru [název oboru] [anonymizována dvě slova] studentka zahájila 3. 9. 2018 v souladu se studijním řádem [název školy ] si požádala o uznání 58 kreditů a k datu 31. 8. 2019 studentka splnila 32 kreditů. Celkem akademický rok 2018 2019 jmenovaná získala 90 kreditů, opět se jí však nepodařilo splnit předmět [název předmětu] [název předmětu], kdy využila pouze řádného a jednoho opravného termínu. Nesplněný předmět má studentka právo si zapsat a případně i splnit v následujícím akademickém roce 2019 /2020.

4. Ze smlouvy o podmínkách výkonu funkce jednatele společnosti uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], [datum narození], soud zjistil, že jednatel společnosti [celé jméno žalovaného] se zavazuje, že bude plnit povinnosti jednatele s péčí řádného hospodáře v souladu se obecně závaznými právními předpisy, zakladatelským dokumentem společnosti a dalšími vnitřními předpisy. Jednatel je povinen jednat jménem společnosti osobně podle jejich pokynů a v souladu s jejími zájmy. Jednatel se zavazuje vykonávat pro společnost zejména tyto činnosti: plnit veškerá právní jednání, která mu přísluší jako jednateli, v mezích své působnosti v tomto duchu společně řídit a obchodně jednat, plnit úkoly uložené valnou hromadou, účastnit se zasedání valné hromady společnosti a všech pracovních jednání nezbytných pro řízení společnosti. Společnost poskytne jednateli prostory potřebné pro výkon jeho funkce jednatele, a to po dobu výkonu funkce. Odměna jednatele byla schválena valnou hromadou společnosti, paušální odměna činí 0 Kč, dále má jednatel právo užívat firemní osobní automobil a firemní mobilní telefon.

5. Z výplatních lístků vystavené zaměstnavatelem [jméno] [příjmení] žalobkyni soud zjistil, že tato dosáhla čisté měsíční mzdy v měsíci prosinci 2017 – 7.539 Kč, leden 2018 – 7.916 Kč, únor 2018 – 7.916 Kč, březen 2018 – 9.700 Kč, duben 2018 – 8.245 Kč, květen 2018 – 8.245 Kč. Mezi zaměstnavatelem [jméno] [příjmení] a zaměstnankyní [celé jméno žalobkyně] byla uzavřena dohoda o provedení práce 30. 11. 2017 s pracovním úkolem od 1. 12. 2017 do 30. 12. 2017, celkový rozsah prácí nepřekročí 300 hodin, místo výkonu práce je provozovna [obec] – [obec], pracovní úkol – recepční – zástupce za nemoc, dovolenou.

6. Ze zprávy ÚP ČR, Krajská pobočka v Brně, Kontaktní pracoviště Znojmo, soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 7. 4. 2017 do 14. 5. 2017, v tomto období mu nevznikl nárok na příspěvek v nezaměstnanosti, dále byl v evidenci od 11. 4. 2016 do 16. 10. 2016, byla mu poskytována podpora v nezaměstnanosti od 11. 4. 2016 do 10. 9. 2016 startovací 15.024 Kč, vyšší 15.024 Kč, nižší 15.024 Kč.

7. Z výpisu z [státní instituce ] [anonymizováno], [stát. instituce], [stát. instituce], soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] je evidován jako vlastník nemovitosti, a to parcely [číslo] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo].

8. Podle § 910 odst. 1 občasného zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

10. Podle § 913 odst. 1°občanského zákoníku při určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti i majetkové poměry povinného.

11. Podle § 922 odst. 1 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

12. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které dosud nenabylo plné svéprávnosti.

13. V daném případě se žalobkyně domáhala zvýšení výživného z částky [částka] na [částka] od [datum], tj. tři roky zpětně od podání návrhu.

14. Naposledy bylo výživné upraveno rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, výživné bylo stanoveno částkou 4.000 Kč, žalovaný měl výdělek 1.619 Eur čistého, matka 8.840 Kč, žalobkyně navštěvovala osmý ročník základní školy, otec měl další vyživovací povinnost k synovi [jméno]. Od poslední úpravy výživného uplynulo více jak deset let, došlo k podstatnému nárůstu potřeb žalobkyně, která mezi tím vystudovala střední školu a nastoupila k bakalářskému studiu. Přechod z nižší formy vzdělávání na vyšší je automaticky důvodem pro zvýšení výživného, neboť potřeby dítěte v nové škole se prokazatelně zvyšují.

15. Co do základu soud považuje návrh žalobkyně za důvodný v období od 27. 8. 2015 do 30. 8. 2018 ne však do zcela výše požadovaného příspěvku na výživu. K námitkám žalovaného je nutné uvést, že od poslední úpravy výživného došlo k podstatnému nárůstu životních potřeb žalobkyně, tyto potřeby měl žalovaný krýt zvýšeným pravidelným finančním příspěvkem, aniž by o to žalobkyně žádala, neboť vyživovací povinnost rodiče k dítěti je stanovena zákonem. Žalobkyně v době, od které požaduje zvýšené výživné, studovala již v bakalářském studiu a připravovala se na budoucí povolání. Studovala v denním režimu (v tzv. prezenční formě studia), kdy nelze po studentu spravedlivě požadovat, aby si pravidelně přivydělával na krytí svých základních potřeb (brigádní forma přivýdělku slouží ke krytí mimořádných potřeb studenta, nikoliv jeho potřeb základních). U žalobkyně to platí u přivýdělku u [právnická osoba] [anonymizováno], zde soud nezjistil takové příjmy, ze kterých by žalobkyně byla schopna krýt i její základní potřeby. Jiná situace je však u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], kde žalobkyně dosahovala měsíčních příjmů 7 až 9 tisíc Kč tak, jak je shora uvedeno. Tyto příjmy společně s výživným od rodičů kryly zcela její potřeby studenta, které vyčíslila zhruba částkou 11.000 Kč.

16. Žalovanému od poslední úpravy výživného odpadla jedna vyživovací povinnost k synovi. Nebylo možné akceptovat jeho tvrzení, že na poloviční úvazek pracuje kvůli jeho [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], výrazné pracovní omezení nevyplývá z žádné z jím předložených ani soudem vyžádaných [listinné důkazy] [anonymizováno], žalovaný i na zkrácený úvazek stále pracuje jako montážní dělník. Je zde dále časová souvislost zkráceného úvazku s podnikáním jeho syna v roce 2015, žalovaný má uzavřenou smlouvu se synem jako jednatel jeho společnosti je evidován v této funkci po celé posuzované období, je také veden jako kontaktní osoba na internetových stránkách [právnická osoba], používá firemní telefon.

17. Soud je toho názoru, že žalovaný by si nesnižoval životní úroveň prací na zkrácený úvazek pod příjmovou úroveň orku 2009, kdy vydělával 1.600 Euro a od této doby došlo k podstatnému nárůstu životních nákladů za posledních 11 let. Pokud např. pracoval u [právnická osoba] [anonymizováno], dosáhl zde výdělku na plný pracovní úvazek 1.755 Euro za jeden měsíc v roce 2016. Pokud žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba ] pracuje bez nároku na odměnu, nemůže to jít k tíži žalobkyně, ke které má zákonnou vyživovací povinnost. Zde se skutečně uplatní ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku, kde soud při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného, zkoumá také, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Žalovaný disponuje také dalším majetkem, a to shora uvedenými nemovitostmi, ze kterého může krýt zvýšené potřeby žalobkyně.

18. V období od 27. 8. 2015 do 10. 4. 2016 žalovaný pobíral nemocenské dávky v průměru 1.034 Euro v přepočtu na Kč 26.160 Kč měsíčně. S ohledem na tento příjem a jeho majetkové poměry považuje požadavek žalobkyně na placení výživného v částce 6.000 Kč za důvodný.

19. V období od 11. 4. 2016 do 16. 10. 2016 byl žalovaný na podpoře, ta mu byla vyplácena v průměru kolem 12.520 Kč měsíčně. V této době platil výživné v částce 4.000 Kč, toto výživné pak odpovídalo jeho skutečným možnostem a schopnostem. V této části byl proto návrh zamítnut.

20. V období od 17. 10. 2016 do 16. 11. 2016 žalovaný pracoval u [právnická osoba ] [anonymizováno], dosáhl příjmu 1.775 Euro, což odpovídá 44.907 Kč měsíčně, nárok na placení výživného v částce 6.000 Kč je proto oprávněný.

21. V období od 17. 11. 2016 do 21. 3. 2017 byl žalovaný v evidenci úřadu práce bez nároku na podporu, také v tomto období považuje soud výživné v částce 4.000 Kč za přiměřené schopnostem a možnostem žalovaného.

22. V období od 22. 3. 2017 do 30. 11. 2017 pracoval žalovaný na zkrácený úvazek u firmy [právnická osoba ] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována tři slova], dosahoval příjmu v přepočtu na Kč přes 20.000 měsíčně, s ohledem na jeho majetkové poměry je požadavek na placení výživného 6.000 Kč oprávněný.

23. V období od prosince 2017 do 31. 5. 2018 měla žalobkyně svůj příjem z brigády, jak je shora uvedeno a soud je toho názoru, že tyto příjmy spolu s výživným od otce i matky postačovaly ke krytí jejích potřeb tak, jak uváděla.

24. Oprávněný je také nárok žalobkyně na placení výživného v částce 6.000 Kč v období od 1. 6. 2018 do 30. 8. 2018, v této době již neměla dostatečné příjmy na krytí svých potřeb.

25. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v důsledku nesložení zkoušky ani po opakovaných termínech, žalobkyně zanechala studia ke dni 30. 8. 2018, a tím došlo k zániku vyživovací povinnosti žalovaného, studium od 3. 9. 2018 nelze považovat za přípravu na budoucí povolání, když totožné studium skončila žalobkyně jeho zanecháním, když předepsané zkoušky nesložila ani v náhradních termínech, ani při prodloužení studia o jeden rok. Je tedy zřejmé, že se předchozímu studiu nevěnovala s řádnou péčí, studijní pobyt v zahraničí a tím prodloužení doby studia může student volit pouze v případě, že má zajištěnou finanční podporu ze strany obou rodičů a je schopen studium v řádné, případně prodloužené době také skončit. S ohledem na tuto skutečnost pak soud zamítnul návrh na zvýšení výživného za období od 31. 8. 2019 do 31. 12. 2018, neboť vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni již zanikla, přičemž žalovaný požadoval zrušení této vyživovací povinnosti až od 1. 1. 2019, v daném případě se jedná o řízení sporné, kde je soud vázán návrhy účastníků a nemůže je překročit. Soud proto vyživovací povinnost zrušil podle požadavku žalovaného od 1. 1. 2019.

26. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem řízení pak bylo zvýšení výživného z částky 4.000 Kč na 6.000 Kč, tj. 2.000 Kč měsíčně, dále pak zrušení výživného od 1. 1. 2019, které však bylo zvýšeno na částku 6.000 Kč. Odměna zástupce, který advokátem, se u zvýšení výživného počítá z pětinásobku ročního plnění, předmětem řízení u zrušení výživného je pouze částka, která se zrušení týká, tj. 6.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v částce 14.990 Kč za období od 27. 8. 2015 do 10. 4. 2016 Kč, v částce 2.035 Kč za období od 17. 10. 2016 do 16. 11. 2016, dále v částce 16.645 Kč za období od 22. 3. 2017 do 30. 11. 2017, a v částce 6.000 Kč za období od 1. 6. 2018 do 30. 8. 2018, celkem tedy v částce 39.670 Kč. Žalovaný byl úspěšný v období od 11. 4. 2016 do 16. 10. 2016 v částce 12.365 Kč, v období od 17. 11. 2016 do 21. 3. 2017 v částce 8.288 Kč, v období od prosince 2017 do 31. 5. 2018 v částce 12.000 Kč (6 měsíců po 2.000 Kč), v období od 1. 9. 2018 do 31. 12. 2018 v částce 8.000 Kč (4 x 2.000 Kč), a dále byl úspěšný v částce 6.000 Kč, když výživné bylo od 1. 1. 2019 zrušeno. Celkem byla úspěšnost žalobce 46.653 Kč. Úspěch žalovaného představuje 6.983 Kč, s ohledem na poměry žalobkyně, která je stále studentkou a charakter sporu, kdy se jedná o výživné mezi rodičem a dítětem, není důvodné, aby si účastníci vzájemně hradili či přispívali na nákladech řízení.

27. Pokud se jedná o dlužné výživné, toto bylo stanoveno v částce 35.670 Kč, když žalovanému byl proveden proti výživnému zápočet 4.000 Kč jako příspěvek na notebook, který objektivně žalobkyni poskytl.