4 C 181/2019

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20.687 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.687 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 6. 2019 do zaplacení.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 7.002 Kč a úrok 84,77 % z částky 16.000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.516 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 19. 6. 2019 domáhal se žalobce zaplacení částky 20.687 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 6. 2019 do zaplacení, dále pak částky 7.002 Kč, dále pak úroku za poskytnutí úvěru ve výši 84,77 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22. 5. 2018 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,77 % ročně z částky 16.000 Kč od 22. 5. 2018 zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 5. 2018 dosáhne částky 34.516 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění návrhu pak žalobce uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovaný smlouvu podepsal [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 16.000 Kč, k vyplacení úvěru došlo 31. 1. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 126,85 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách po 1.598 Kč splatných k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobci nic uhrazeno. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení pak žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. Tato náhrada nákladů je podle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné 14. 3. 2018. Dne 20. 5. 2018 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Jistina představovala po zesplatnění částku celkem 19.289,45 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci ke dni podání žaloby dluží částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 19.289,45 Kč (odpovídající původní jistině ve výši 16.000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.289,45 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy tak, jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy tak, jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 5. 2018 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 19.289,45 Kč od 22. 5. 2018. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. 19. 6. 2019, tedy smluvní pokutu ve výši do 18. 6. 2019 v částce 7.002 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22. 5. 2018 do zaplacení, tj. úrok z částky 16.000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 84,77 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

2. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného pod písmenem e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A smlouvy, tedy na částku 34.516 Kč. U dlužných částek uvedených pod písmenem a), b) a c), tedy u částky v celkové výši 20.687,45 Kč požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení, u všech dlužných částek pak požaduje úrok z prodlení až od data vyhotovení žaloby.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 16.000 Kč s úrokem 126,85 % ročně. Mezi účastníky bylo ujednáno, že úvěr bude splácen v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.598 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta za každou splátku v prodlení více než 30 dnů ve výši 499 Kč a náhrada nákladů spojených s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení delší než 15 dnů.

5. Soudu bylo dále předloženo hodnocení žalovaného jako potencionálního klienta, kdy z tohoto bylo zjištěno, že žalovaný doložil výplatní pásky za listopad a prosinec 2017, ze kterých se zjišťuje čistý příjem žalovaného v částce 15.185 Kč v listopadu 2017 a v částce 13.029 Kč v prosinci 2017. Žalovaný předložil pracovní smlouvu, ze které soud zjišťuje, že je zaměstnán u firmy [právnická osoba ] [anonymizována tři slova], [obec], jako dělník v kovovýrobě – montáž vodovodních baterií. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2017. Byla doložena dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 21. 8. 2017, kde bylo ujednáno, že pracovní poměr na dobu určitou do 30. 11. 2017 se mění na pracovní poměr na dobu určitou do 30. 11. 2018. Dále v hodnocení žalovaný uvedl, že již splácí žalobci úvěr splátkami 2.586 Kč. Žalovaný nedoložil náklady na bydlení.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že částka 16.000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne 31. 1. 2018.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr nic neuhradil.

8. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč. Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu, a to přípisem ze dne 16. 4. 2018 a dne 15. 5. 2018, kterými byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému zasláno dne 20. 5. 2018. Dne 30. 5. 2019 mu byla zaslaná předžalobní výzva.

9. Žalobce požaduje po žalovaném pohledávku ve výši 20.687 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.687 Kč ve výši 8,5 % ročně od 18. 6. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7.002 Kč a smluvní úrok ve výši 84,77 % ročně z částky 16.000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.516 Kč z titulu nesplněné povinnosti žalovaného z úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 16.000 Kč.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Jako oprávněný nárok žalobce se pak soudu jeví jistina ve výši 20.687 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 6. 2019 do zaplacení (původní jistina 16.000 Kč + přirostlý smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 126,85 % ročně, 2 smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč). Proto v této části žalobě vyhověl.

16. V části na zaplacení částky 7.002 Kč a úrok ve výši 84,77 % ročně z částky 16.000 Kč od 22. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.516 Kč, soud žalobu zamítl. Soud má zato, že stranami sjednaný smluvní úrok z úvěru se svojí výší zcela příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovením § 558 o. z. a jako takový je absolutně neplatný. V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, který ve svých rozhodnutích pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 z 15. 12. 2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005 z 27. 2. 2007 opakovaně judikoval, že nepřiměřená výše úroků z úvěru je taková, která se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokovou sazbu uplatňovanou bankami při poskytování úvěrů a půjček. Výše úrokové sazby byla v daném případ sjednána v naprosto neadekvátní výši a zcela zřejmě se proto příčí dobrým mravům, když její výše byla sjednána ve více než desetinásobku obvykle sjednávané úrokové sazby bankami. Žalovaný navíc ve smluvním vztahu vystupuje v postavení spotřebitele, a měl by proto požívat zvýšené právní ochrany. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, neboť se jedná o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru (v daném případě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč s tím, že se žalobci zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1.589 Kč, tj. celkem 28.764 Kč a že věřitel přitom zneužil tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (srov. § 253 trestního zákona). Pokud jde o smluvní pokutu, jsou požadovány jednak ve výši 998 Kč ve smyslu čl. 6 úvěrové smlouvy, jednak ve výši 7.002 Kč dle čl. 6 úvěrové smlouvy. Soud má za to, že přestože byla smluvní pokuta sjednána řádně, její výše je ve svém souhrnu zjevně nepřiměřená okolnostem – sjednání smluvní pokuty ve výši přibližně třetiny půjčené částky je ujednáním odporujícím dobrým mravům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 664/2003, uveřejněné v Souboru, svazku 26, pod č. C 2041).

17. V souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byl větší mírou úspěšný žalovaný, kterému však nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto soudním řízením. Proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.