4 C 195/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13.151,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 8.151,38 Kč spolu s kapitalizovaný úrokem 705,70 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 960,21 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 29. 4. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 13.151,34 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, žalovaná se zavázala spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 10.332 Kč, celkem částku 16.332 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 210 Kč, poslední splátka byla stanovena na 28. 11. 2022. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 4. 6. 2021. Ke dni 5. 11. 2021 provedl původní věřitel vyčíslení, výše dlužné jistiny činila částku 5.000 Kč a dlužný poplatek částku 8.181,35 Kč, od 29. 11. 2022 se úročí neuhrazená jistina ve výši 5.000 Kč dále úrokem ve výši 20,88 % ročně. Od uzavření smlouvy o postoupení žalovaná uhradila celkem částku 1.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 18.649,97 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 13.151,38 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč a dlužného poplatku ve výši 8.151,38 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 878,70 Kč (úrok ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč od 29. 11. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 960,21 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč od 12. 6. 2021 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce poslal žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 7.992 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 4.835 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1.657 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 685 Kč a částka za flexibilní splácení činí 972 Kč, a dále volitelné doplňkové pojištění jež činí za sjednanou dobu pojištění částku ve výši 2.341 Kč, a to v týdenních splátkách o počtu 78 splátek ve výši 210 Kč. Celková dlužná částka činí 16.332 Kč, úroková sazba činí 88,00 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 199,56 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobce. Dle oznámení o postoupení pohledávky bylo postoupení žalované oznámeno dne 29. 9. 2023 původním věřitelem. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 28. 3. 2024, včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podání návrhu a informována o postoupení pohledávek.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání, včetně doplnění žaloby z 3. 6. 2024, však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden doložený příjem žalované mateřská dovolená, tj. pravděpodobně rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč, tedy žádný příjem ze zaměstnání, jsou tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 8.000 Kč, které však již nejsou jakkoliv doloženy, lze tedy mít za osvědčený pouze příjem ve výši 10.000 Kč, tedy pod hranicí minimální mzdy. Žalovaná má trvalé bydliště na ohlašovně Městského úřadu, žalovaná uvádí bydlení u rodičů, jeden zdroj příjmu, kdy současně uvádí další zdroj příjmů bez dalšího upřesnění, uvádí dvě vyživované osoby. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 2.000 Kč, kdy tyto jsou zjevně podhodnocené, lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení včetně inkasa překračují tuto částku, vzhledem k tomu, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, lze předpokládat péči o dítě do tří let, tedy výživu svou a dalšího nejméně jednoho člena rodiny. Soud nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, bylo tvrzeno pouze doložení výměru přiznání dávky a výpisy z bankovního účtu, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaná uspokojovala své potřeby, jaké již hradila splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu její i dítěte, kolik bylo členů domácnosti a jakým způsobem, v jaké výši a od koho nabývala žalovaná, ev. další členové její domácnosti své tvrzené příjmy.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalované coby potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, ale nebyly hodnověrně tvrzeny ani doloženy příjmy žalované a členové její domácnosti. Nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované byly vzhledem k tomu, že je na mateřské/rodičovské dovolené, příjmy jsou pod hranicí minimální mzdy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 6.000 Kč skutečně obdržela, splatila pouze 1.000 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku, jež obdržela, umenšenou o částku, jež byla ze strany žalované vrácena ve výši 1.000 Kč, tedy částku ve výši 5.000 Kč, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci úspěšnější žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.