4 C 202/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 105.188,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 51.188,88 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8.700,22 Kč, kapitalizovaným úrokem 6.439,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 49.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem 15 % ročně z částky 49.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 4. 2024, ve znění podání z 17. 6. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 105.188,88 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 49.000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 61.652 Kč, poplatek tvořený dílčími součtem kapitalizovaných úroků ve výši 47.241 Kč s úrokovou sazbou 18,69 % ročně, částkou za zpracování ve výši 1.500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.202 Kč. Celkovou částku 100.652 Kč (vč. doplňkového pojištění ve výši 2.809 Kč) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5.270 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 12. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dluh nebyl splněn ke dni splatnosti poslední splátky. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností k , datum, , byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 145.169,86 Kč včetně navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 105.188,88 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 49.000 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 56.188,88 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.453,68 Kč, tj. ve výši 18,69 % ročně z dlužné jistiny 49.000 Kč od 9. 12. 2022 do 27. 9. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8.700,22 Kč, tj. ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 49.000 Kč od 6. 9. 2021 do 27. 9. 2023, dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení z jistiny 49.000 Kč a smluvní úrok 18,69 % ročně z nesplacené jistiny 49.000 Kč od 28. 29. 2023 do zaplacení. Podáním z 14. 6. 2024 vzal žalobce nárok částečně zpět co do kapitalizovaného úroku od 9. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 1.014,55 Kč a úroků ve výši 3,69 % ročně z částky 49.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, řízení bylo pro tuto částku zastaveno. Žalobce poslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 49.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 58.943 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 47.241 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.202 Kč, pojistné za doplňkové pojištění činí 2.709 Kč, a to v měsíčních splátkách o počtu 21 splátek ve výši 5.270 Kč. Celková dlužná částka činí 110.652 Kč, úroková sazba činí 86 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 134,55 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení z 29. 9. 2023 má soud za prokázáno, že původní věřitel žalovaného informoval o postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 28. 3. 2024 má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podání návrhu a informován o postoupení pohledávek.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však soudu nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka. V kartě žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden doložený příjem žalovaného ve výši 18.563 Kč, jsou však tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 50.000 Kč, které však již nejsou jakkoliv doloženy, lze tedy mít za osvědčený pouze jeden příjem ve výši 18.563 Kč. Žalovaný uvádí vysokoškolské vzdělání, současně pracuje coby dělník v , adresa, , dle žádosti uvádí, že je ženatý, dle CEO je svobodný, uvádí jednu vyživovanou osobu, v rámci žádosti však žádné výživné neuvádí. Další vysoký příjem domácnosti ve výši 50.000 Kč není žádným způsobem ozřejměno od koho a z jakého důvodu je poskytován. Žalovaný má trvalé bydliště na ohlašovně , adresa, , žalovaný uvádí že je vlastníkem bydlení, jako adresu výběru uvádí , adresa, , v uvedeném bytovém domě však dle katastru nemovitostí není vlastníkem žádné bytové jednotky. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 2.500 Kč, kdy tyto jsou zjevně podhodnocené, kdy lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení včetně inkasa překračují tuto částku, shodně i náklady na osobní výdaje a výživu. Žalovaný současně uvedl, že nemá žádné interní ani externí splátky, přičemž z interní činnosti soudu bylo prokázáno toto tvrzení jako nepravdivé, za žalovaným je evidováno větší množství exekučních řízení od roku 2016, povinností poskytovatele úvěru je před jeho poskytnutí toto řádně prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení potenciálního dlužníka. Soud tudíž nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalovaného v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, bylo tvrzeno pouze doložení potvrzení o příjmu a dva výpisy z bankovního účtu, vzhledem k výše uvedenému nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaný uspokojoval své potřeby, jaké již hradil splátky či měl srážky ze mzdy, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu, kolik bylo členů domácnosti a jakým způsobem, v jaké výši a od koho nabýval žalovaný, ev. další členové jeho domácnosti své tvrzené příjmy.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalovaného coby potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalovaného ohledně jeho příjmu, ale nebyly hodnověrně tvrzeny ani doloženy příjmy žalovaného a členů jeho domácnosti. Nebyly řádně hodnoceny výdaje žalovaného ani jeho rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 49.000 Kč skutečně obdržel, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku, jež obdržel a nevrátil, tedy celou částku jistiny ve výši 49.000 Kč, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.