4 C 219/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 16.815,96 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.999,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci</b> <b>-) 2.005,39 Kč,</b> <b>-) zákonný úrok z prodlení z částky 13.005,38 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 8,05 %,</b> <b>-) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 887,39 Kč</b> <b>-) kapitalizovaný úrok ve výši 12.448,60 Kč,</b> <b>-) částku 3.810,58 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou soudu dne 15. 3. 2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 16.815,96 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaná jako úvěrovaná zavřela dne [datum] s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalované finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, převzatou v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladu na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkem 27.888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1.992 Kč, poslední splátkou splatnou k 24. 12. 2021. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána získáním informací od žalované vyplněné žádosti o úvěr, kdy tato doložila doklady k doložení bonity žalované, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila řádně a včas, uhradila částku ve výši 4.000,01 Kč, ocitla se tak v prodlení s úhradou. Úvěr nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. k 24. 12. 2021, od 25. 12. 2021 je žalovaná v prodlení. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek z [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], účinné k 27. 10. 2022 postoupil věřitel [právnická osoba], pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Celková hodnota činila ke dni postoupení 37.205,22 Kč a sestávala z nesplacené jistiny 13.005,38 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1.080,10 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6.295,78 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1.193,99 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2.312,74 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3.000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2.372,46 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1.444,77 Kč a postoupené smluvní pokuty 6.000 Kč. Žalobce se rozhodl část pohledávky ve prospěch žalované neuplatnit, nadále požaduje nesplacenou jistinu 13.005,38 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1.080,10 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6.295,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.193,99 Kč, inkasní poplatek 2.312,74 Kč, smluvní úrok po revizním přepočtu ve výši 1.565,99 Kč, tj. od 25. 12. 2021 do 14. 10. 2022, kdy základem je jistina ve výši 13.005,38 Kč úročená sazbou 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 887,39 Kč, tj. od 25. 12. 2021 do 14. 10. 2022 z jistiny 13.005,38 Kč, smluvní pokuta ve výši 3.810,58 Kč, kdy tuto požaduje žalobce v souladu se smlouvou ve výši 0,1 % denně z částky nesplacené jistiny 13.005,38 Kč od 25. 12. 2021 do 14. 10. 2022. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 13.005,38 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení. Předžalobní výzva byla zaslána dne 1. 3. 2023.

2. Žalovaná se k doručenému návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kdy celková částka byla převzata žalovanou v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 15.000 Kč, ta se zavázala jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 12.888 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 27.888 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč do 24. 12. 2021, kdy za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč, inkasní poplatek 2.700 Kč a úrok v dohodnuté výši 15 % ročně, RPSN činí 272,44 % Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek z [datum], včetně dodatku z [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], účinné k 27. 10. 2022, dohody o úplatě, uzavřené mezi věřitelem [právnická osoba], a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto žalobce žalovanou uvědomil oznámením z 10. 11. 2022 i předžalobní výzvou z 1. 3. 2023.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr je uveden příjem žalované ve výši 16.847 Kč, jako použitelný příjem uvádí 9.927 Kč, uvádí bydlení v nájmu, což dokládá nájemní smlouvou, která není však doložena v kompletní podobě, pouze první a poslední strana, soudu tak nebylo možno zjistit výši nájmu, ani výši výdajů spojených s užíváním bytu. Výdaje spojené s bydlením uvedla pouze ve výši 3.000 Kč, kdy tyto jsou zjevně podhodnocené, kdy v případě, že užívá byt sama, domácnost vede tvrzeně rovněž sama, jedná se o bydlení v novostavbě, náklady na bydlení jsou nepochybně výrazně vyšší. Uvádí náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3.860 Kč. Při výši splátky 1.992 Kč, což pětinu použitelného deklarovaného použitelného příjmu i při zjevně podhodnocených výdajích spojených s bydlením, kdy reálně se jeví použitelný příjem výrazně nižší, je nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy mělo být původním věřiteli vrácena částka 27.888 Kč, což je částka převyšující měsíční příjem žalované, k žalobě však nebylo připojeno vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, kdy z interní činnosti soudu je tomuto známo, že za žalovanou jsou vedeny exekuce již od roku 2017.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, dle žádosti byl ze strany žalované původnímu věřiteli doložen pouze občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nekompletní nájemní smlouva. Nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 15.000 Kč skutečně obdržela, uhradila pouze částku ve výši 4.000,01 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 10.999,99 Kč proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci úspěšnější žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.